Karlštejnským expresem na Karlštejnské vinobraní

Karlštejn máme za rohem, na vinobraní jsme tam byli již nesčetněkrát a již několikátý rok říkáme, že na něj už nepůjdeme.

Ani letos jsme to tedy neměli v plánu, ale když nám od pátku jezdil za vraty parní vlak, speciálně kvůli vinobraní vypravený, neodolali jsme.

Parní lokomotiva 475.111 Šlechtična a souprava historických vozů s dřevěnými sedačkami

Hned v úvodu nás v podhradí přivítaly davy. Nemáme to rádi, nevyhledáváme to, tak jsme při nejbližší příležitosti zaparkovali u kraje a tam přežili nejhorší nával.

Zaplatili jsme dohromady Kč 200,- vstupné (zpáteční jízdenka nás vyšla na Kč 120,-) a když jsme se asi za půl hodiny vraceli, už se nevybíralo.

Viděli jsme i část průvodu. Průvod jako takový je moc hezký, koně, historické kostýmy, bubeníci, král s královnou a dvořany... Ale jinak to prostě za nic nestojí. Rok od roku horší. Víc lidí, míň tradic a stánků s burčákem. Burčák tedy moc nepijeme a tam na místě z plastového barelu nebo z PETky bychom si ho nedali, ale když už je to vinobraní, člověk by ten burčák a víno tak nějak čekal.

Dali jsme si zmrzlinu, trdelník a kafe. Kromě toho tam bylo spoustu stánků s cetkami a kýčem. Skoro každá rodina, která má na Karlštejně dům, vystrčila před dům stoleček a prodávala tak nějak to, co doma asi zrovna našli. Alespoň to tak působilo. 

Našli jsme jen jeden stánek, který byl stylový, čistý, prodávali tam lokše, zelňáky apod. Ale u toho zase byla velká fronta a to se nám nechtělo stát.

Jinak samozřejmě hrad je krásný. Ale raději na něj chodíme v běžný den. Mezi příjezdem a odjezdem vlaku jsme měli asi dvě hodiny a potřebovali jsme je nějak vyplnit. Bloumat s kočárkem po okolí je taky nemyslitelné, kdo zná silnice kolem Karlštejna, ví, že nejsou nijak bezpečné ani za běžného provozu, nadto ještě při vinobraní.

Tak jsme se tedy prošli nahoru a dolů a s radostí se zase odebrali zpět na nádraží. 

Známí byli v sobotu večer na představení v podhradí, to už nebylo tolik lidí, moc si to pochvalovali. Věřím, že ta večerní atmosféra udělá své.

A u Moniky z kopečku jsem četla zase komentář, kdy někdo přišel na hrad zezadu, počkal si na nádvoří na příjezd krále a pak šli zase tou cestou zpět domů. To je taky bezva řešení, vyhnout se davům a těm kramářům.

Jinak ale vinobraní velké zklamání. Příští rok už OPRAVDU nepůjdeme :-D

Ale kvůli tomu svezení to za to stálo. Kluci byli nadšení a my vlastně taky. Celkově vzato to byl hezký výlet.

Doma jsme si večer zase udělali pohodičku - pohankové bliny dle Kitchenette a Cremant de Bourgogne.
Zbylé bliny byly výborné i na sladko ráno k snídani.