Podzimní sobota - rozhledna Máminka

Tento víkend byl nádherný a počasí nám přálo.

Sobota byla ve znamení výletu.
Dopoledne jsme s kluky upekli jablečné bábovičky.

Netradičně začínám výletní příspěvek receptem :-)

Jablečné bábovičky s javorovým sirupem, skořicí a kardamomem:
300 g hladké mouky
60 g třtinového cukru
200 g rozpuštěného másla
100 ml javorového sirupu
3 vejce
3 lžičky vinného kamene (prášku do pečiva)
špetka soli
0,5 lžičky skořice
0,5 lžičky kardamomu
6 středně velkých jablek, oloupaných a nastrouhaných nahrubo

moučkový cukr + skořice na obalení

V míse smíchejte mouku, vinný kámen, sůl, skořici a kardamom. Přidejte máslo, cukr, javorový sirup, vejce a jablka a vše smíchejte. Těsto rozdělte do formiček a pečte asi 20 minut na 180°C.
Ještě horké vyklopte a obalte v cukru smíchaném se skořicí.

Muž uvařil výborný oběd. Dostali jsme před časem kančí maso, dali jsme ho do mrazáku (kvůli případnému svalovci, i když maso bylo kontrolováno - má se zmrazit a pak dobře uvařit/upéct) a včera se nám skvěle hodilo.
Pekl ho s kořenovou zeleninou, stroužky česneku, s jablky, áronií, hroznovým vínem... A asi ještě něčím. Měli jsme k němu pečené domácí brambůrky a dýňové pyré. Dýni vaříme s kořenovou zeleninou a pak vše rozmixujeme.
Červené k němu nezbytné.

Po obědě a po kávičce jsme vyrazili. Naším cílem byla rozhledna Máminka na Krušné hoře.
Máminka se jí říká, protože k ní vede cesta lipovou alejí zvanou Tátovka.
My jsme na Máminku vyrazili cestou od Varty. Je to nejkratší trasa a pohodlně se po ní dostanete nahoru i s kočárkem.

Cestou jsme hráli hry - třeba na schovku.

K Mámince vede naučná stezka Krušná hora - Hudlický vrch. Má 14 zastavení, z toho první je Na Vartě, a 30 informačních tabulí s popisem zejména historie Hudlic a jejich okolí.

My jsme cestou minuli jen dvě poslední zastavení.

13 Pod Bukem

Cestou už začal vykukovat vršek rozhledny.

Dětí ráj - jeden kořenový domeček vedle druhého, spoustu materiálu a místa na stavění.

Je úchvatná!

Na stupních je spoustu odkazů a vzkazů - některé dojemné. 

Když jsme přijížděli na parkoviště Na Vartě, míjeli jsme se s odjíždějící svatbou. Všimla jsem si, že ženich s nevěstou tam měli také "svůj" schůdek. Opravdu krásné místo si vybrali a počasí měli jako na objednávku. Musela to být nádherná svatba :-)

Možná stojí za to upozornit, že rozhledna se maličko pohupuje, což nemusí být každému příjemné.

O věžích

"Česko je krásná země a dalo by se říct, že je to zároveň i krajina věží. Je to hrozně zajímavý, prostě Češi mají rádi věže. Já jsem taky Čech a musím říct, v tomhle si s lidma v Čechách dokonale rozumím. Není to tak samozřejmé, třeba ve Francii se věže skoro nestaví. Jsou i jiný země, kde stavěj málo věží. Sem tam nějakou vyhlídku na skále, ale mít 360 věží, jako máme my, to musí mít nějaký zvláštní důvod. Rozhledem je tolik jako dní v roce a pořád jich přibývá. Připadá mi, že v rozhlednách je určitá magie. Ta magie je velmi pochopitelná. Věže většinou stojí na krásných vyvýšených místech a to do nich dává první vlnu síly. Projektovat rozhlednu je krásná práce a my architekti to děláme s nesmírnou chutí, a to je druhá vlna energie, která do toho vstupuje. Ale musíme mít zrovna dobrej den, aby se nám to povedlo. Jsou i nevzhledný věže, bohužel. Ale to nejdůležitější je, že lidi, který přicházej k rozhledně, dostávají chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje staré pohanské obřady, jakési zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, a i v tom si s Čechy rozumím, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo. Klasik by řekl - jako šafránu. A když jako architekti kreslíme a stavíme rozhledny, není to práce, je to služba, jak by možná řekl Karel Čapek. A tahle služba je na těch stavbách, doufáme, vidět. Je to jakýsi stav zapojení plné síly a maximální koncentrace, kdy člověk s chutí tvoří dílo, protože cítí, že věž se stane součástí krásnýho kusu země. Že má cenu tady být, že tu jsme a budeme dlouho, a vlastně je to něco, kde se přiznáváme, že přes všechny možný obtíže a nevlídnosti máme tuhle zemi hrozně rádi.

Možná ještě jeden dodatek: zvláštní skupinou mezi věžema jsou dřevěný věže. Dřevěný věže nejsou na věky. Dřevěný věže časem odejdou a i v tom jsou nám podobný. Jsou nám podobný svým materiálem, protože dřevo je součást přírody stejně tak jako my jsme její součást, a proto věřím, že k dřevěnejm věžím máme zvláštní, skoro něžnej vztah. K věži, která byla svým iniciátorem nazvaná Máminka na počest jeho maminky, a kterou jsme mohli vytvořit, jsme cítili obdivuhodnou pokoru a krásný vztah. Ta věž časem odejde. V okamžiku, až odejde, budou mít lidi dvě možnosti: buď se jim bude líbit do tý míry, že postavěj její kopii, nebo si řeknou, umíme ještě lepší věž, a na jejím místě postavěj něco krásnějšího. Takže budoucím tvůrcům přejeme vlídný investory, odvahu a chuť stavět dobrý věže.

Věž Máminka na Krušné hoře u Hudlic

Má klasickou jednoduchou konstrukci ve tvaru trojbokýho jehlanu. Tahle konstrukce byla dlouhá staletí používána zejména jako nejjednodušší stavba tzv. triangulačních bodů. A stala se určitou klasikou v oboru stavění věží. My jsme se rádi k tomuto klasickému tvaru přihlásili, protože jsme hledali co nejjednodušší a nejlevnější konstrukci, ale zároveň i stavbu, která respektuje určité historické vzory a hlásí se k nim."

Za projektanty:

Martin Rajniš, David Kubík, Martin Kloda, Tomáš Kosnar

...těm, kteří odešli, od těch, kteří jsou, pro ty, kteří přijdou...

Pod rozhlednou funguje o víkendu občerstvení. Můžete si tu koupit i pohledy a turistické známky.

Loučíme se s Máminkou a vyrážíme dolů.

Muž tam někde ztratil sluneční brýle. Kdyby snad nějaká dobrá duše našla pánské Ray Ban...

Cestou zpět jsme to vzali přes Hudlice, kde stojí rodný dům Josefa Jungmanna.

Bohužel už bylo zavřeno.

Doma jsme se zahřáli čajem a bábovkami.

A když jsme uložili děti, udělali jsme si pohankové bliny s kaviárem, pustili vánoční klasiku (za 3 měsíce jsou tu!) a měli jsme pohodu u vína :-)

Mimochodem, znáte i polskou variantu tohoto filmu - Noc plná zázraků? Doporučuji minimálně stejně jako originál :-)