Křivoklátskem

Co všechno se dá stihnout za jedno páteční odpoledne.

Všechno to začalo mou objednávkou v mydlárně Čarovný mlýn. Vlastně nevím proč, zadala jsem osobní vyzvednutí. Pustověty, kde mydlárna sídlí, jsou od nás hodinu cesty. A protože cesta je cíl, začala jsem plánovat trasu, kudy pojedeme, abychom se na ní mohli někde zastavit a něco nového objevit.

Nakonec padla volba vzít to přes Nižbor. Naposledy jsem tam byla jako malá holka a už dlouho jsme s Mužem plánovali se tam podívat. A určitě se tam zase vrátíme, samotný Nižbor je krásný a je tam toho spoustu k vidění.

Vsuvka - Původně jsme ten den měli jet za kamarády, kteří byli t.č. v Krkonoších. Ale předpověď hlásila na celý den déšť, takže bychom z výletů moc neměli, a nemělo tedy cenu tam ráno jet a odpoledne zase zpátky. Naplánovala jsem tedy cestu pro mýdla, s výlety okolo. Ačkoli jsem to naplánované měla dobře, selhal Muž, a tak jsme vyjížděli až v poledne. Kamarádce jsem ještě cestou psala, že ještě že jsme za nimi nejeli do těch Krkonoš, protože vyjet v poledne... :-D Byla jsem na Muže naštvaná, jenže nakonec jsme překvapivě stihli všechno a ještě úplně v pohodě :-)

První zastávka byla v Berouně, kam jsme museli do banky, a já jsem při té příležitosti skočila do obchodu s Legem Kdo si hraje, kde jsem klukům prozřetelně koupila dvě figurky - Astronauta a Rakeťáka. Vytasila jsem se s nimi až v restauraci.

Nižbor jsme využili hlavně k pauze na oběd - v Zastávce.

Prostředí je úžasné, vážně stylové, vidět, že dělané s citem. Jídlo bylo neméně skvělé - kluci si dali řízečky s hranolkami (v restauraci je měli asi tak potřetí v životě, tak si to náležitě užili), já řízečky s bavorským salátem, Muž pečené kachní prso s bramborovou kaší a cibulovým čatní. A pak jsme si dohromady dali všechny tři dezerty, protože jsme na všechny tři měli chuť. Ve čtyřech jsme je zvládli raz dva. Můj favorit je Sticky Toffee a s ním kaštanová panna cotta, nerozhodně. Čokoládový dezert nebyl vůbec špatný, ale podobný jsem jedla už v několika restauracích.

Dopoledne jsem raději udělala rezervaci, a udělala jsem dobře. Bylo celkem nabito. Seděli jsme uvnitř. Otevřenými dveřmi jsme viděli na Nižborský zámek (kam se právě chceme příště podívat) a z druhé strany na projíždějící vlaky. 

V Nižboru i v samotné Zastávce bylo hodně vodáků, což umocňovalo atmosféru.

Čemu však musím strhnout body, byla obsluha. Parta hodně mladých lidí, nesehraní, celkem bez zájmu. Ještě bych pochopila, že nestíhají, protože lidí bylo opravdu hodně a sedět se dá na spoustě míst, takže se dost nachodili. Ale to nebyl ten zásadní problém, oni na to prostě kašlali. Trochu se to zlepšilo až s příchodem pana Hanáka (bože, to je fešák! no nic).

Ale suma sumárum jsme si to užili, bylo to příjemné a doufám, že i s novým majitelem to tu bude stejné, ne-li lepší. Abychom se mohli vrátit.

S plnými břichy jsme se přesunuli jen o pár metrů - do nižborské sklárny. Chtěli jsme na exkurzi, ačkoli jsem si říkala, jestli nám tam nebude horko (venku bylo vedro, dusno, tak jak bude asi v huti), jestli tam vlastně smí děti a v kolik hodin, jak často ty exkurze vlastně probíhají. To jsem na stránkách totiž nezjistila.
Tak děti tam smí, exkurze probíhají celý den, poslední zhruba půl hodiny před zavírací dobou. Ale v huti ten den bylo 50°C, zaměstnanci chtěli jít domů, tak nás paní v pokladně prosila, abychom přijeli jindy. Přemlouvat nás nemusela :-) Že prý na podzim je to lepší.
Omrkli jsme alespoň podnikovou prodejnu, všichni tam byli moc milí, i když jsme si koupili jen malého skleněného ptáčka - kluci si vybrali. Před Vánoci si tam ale chceme sjet pro ozdoby. A tu exkurzi si určitě nenecháme ujít. Kluci milují pohádku Krakonoš a lyžníci, takže je to foukání skla moc zajímá.

 

V Nižboru je toho k vidění hodně - mrkněte. Rozhodně stojí za výlet.

Ze sklárny jsme si to namířili přímo do Pustovět. Už samotná cesta byla zážitek. Křivoklátsko je nádherné! Kdyby to šlo, zastavujeme každou chvíli a já fotím jako divá. Ale ovládla jsem se a o to víc jsem se kochala.
Pustověty jsou neméně krásné. Malebná vesnička. A tak malá, že Čarovný mlýn nemůžete minout :-)
Uvnitř nebyl čas a prostor na fotky, dovolila jsem se vyfotit jen jednu skříňku - tu s mýdly. Ale hltala jsem to tam očima, i nosem, krásně to tam vonělo. Paní mydlářka je milá, sympatická paní, klukům darovala vzorky nového mýdla ve tvaru kachničky.
Kluci teda byli zklamaní, že neviděli mlýn - to mají zase z filmu Na samotě u lesa. Ale že prý bude jednou zpřístupněn, tak snad :-)
Mýdla jsme ještě nevyzkoušeli, jednak dojíždíme načatá, co jsme měli doma, jednak si je šetřím na dovolenou (koupila jsem i tuhý šampon), ale už jen to balení je krásné!

V Pustovětech umí hospodařit s místem - Obecní úřad, Hasičská zbrojnice, Pošta a PČR na jednom místě

A pak už jsme se vydali na zpáteční cestu. Ani jsem nedoufala, že bychom se stihli na Křivoklátě zastavit. Ale stihli jsme to. Byli jsme se podívat na nádvoří i na jedné z vyhlídek. Stihli bychom možná i procházku po hradbách, ale bylo opravdu hrozné vedro a my už jsme byli celkem unavení (a ještě pár zastávek před námi), takže zase příště.

Koupili jsme si jenom turistickou známku a Eliášek pohled pro babičku.

Křivoklát uprostřed lesů

 

Pohled z hradu na pomník knížete Karla Egona II. z Fürstenbergu, zároveň je tam jedna z vyhlídek

No a tím naše kulturní zastávky skončily, ale stihli jsme ještě rychlý nákup v Makru, nákup pár drobností pod stan v IKEA, rodinný nákup...
Doma jsme to všechno vybalili, udělali jsme si rychlou večeři a vedro a únavu jsme s Mužem spláchli Aperolem - doma jsme ho pili poprvé a byla to celkem příjemná změna po víně.

Takže nakonec to bylo víc než úspěšné a krásné odpoledne.
Vy máte několik nových tipů na výlet a my několik důvodů se tam všude vrátit :-)

Užívejte léto!