pondělí 7. srpna 2017

Pod stanem v Jižních Čechách

Po roce jsme se vrátili na stejné místo, do kempu v Branné. Podnikli jsme ale jiné výlety a zajeli jsme si i na Šumavu.

O kempu Kanak v Branné na 298. říčním kilometru Vltavy jsem psala podrobně už loni v tomto článku. Je to tam stále krásné, čisté a pohodové. V tomto směru tedy beze změn. Co se změnilo, je větší parkovací plocha, nové (nebo opravené?) dřevěné "zábradlí" podél zatravněných ploch, aby si každý nemohl najíždět autem až ke stanu, a taky nové dřevěné sušáky na prádlo, které nijak neruší a vlastně nejsou ani vidět.
Stejně jako loni jsme letos odstartovali domácí bábovkou a chlebem. Místo jsme tento rok měli pod stromem se sovou.





Kluci a jejich kamenné pyramidy - později z toho měli úplný palác, ale nějak jsme to zapomněli vyfotit

Přístup do vody je tam fajn a výhled ze stanu taky


Počasí nám letos vyšlo zase perfektně, vychytali jsme opět týden, kdy bylo teplo a nijak zvlášť nepršelo. Pršelo jen jednou, byla to teda pořádná bouřka s celkem vydatným deštěm, začalo pršet v podvečer a pršelo asi až do rána. Vodáci, kteří teprve přijížděli, stavěli stany za lijáku a byli chudáci dost vyplavení. Ale druhý den to vysušili :-)

Akorát jsem letos nějak nestihla nebo neměla náladu plánovat výlety, na což jsme doplatili první dva dny, kdy jsme se jen tak bez cíle plácali. Druhý den jsme se vydali k Lipnu, do Černé v Pošumaví, ale nic nás tam nezaujalo. Abych byla přesná, z Frymburku a okolí se dá vyrazit přes Lipno přívozem, někde tam mají přístaviště i parníky, které brázdí přehradu, na druhém břehu je vyhlášená pláž Windy Point... Ale nic z toho není úplně náš šálek kávy, hlavně ta pláž. Jediné, co nás v tu chvíli celkem zaujalo, byl ten přívoz, hlavně kvůli dětem, ale trefili jsme se časem zrovna mezi dvě jízdy a nechtělo se nám tam čekat. Škoda, protože další den jsem zjistila, že kdybychom se tím přívozem z Frymburku vydali, mohli jsme si udělat výlet k Vítkovu hrádku. Později už jsme to nestíhali. Tak teda zase příště :-)
A kdybychom se bývali byli připravili, tak určitě bychom zjistili, že je tam toho v okolí k vidění více. Uvítám tipy na další sezonu.

Lipno

Černá v Pošumaví
Frymburk






Z nedostatku nápadů na další výlety v Jižních Čechách jsme se další den vydali na Šumavu. Tam můžeme kamkoli a v kterékoli roční době. Šumava je nádherná úplně všude.
Před Kvildou nás stihla nádherná horská bouřka s průtrží mračen, uchýlili jsme se proto do nejbližší restaurace, kde jsme si dali rovnou oběd.






Po obědě a po bouřce jsme zamířili do Srní, že si tam dáme zákusek a kafe ve Slunečné kavárně Blanky Milfaitové. A tady se zase ozvala naše nepřipravenost, otevřeno mají čtvrtek až neděle, a my tam byli ve středu :-D Tak jsme byli bez kafe a bez sladkého, dobře nám tak.


V místním infocentru jsme si aspoň koupili mapu, turistickou známku a píšťalky a Rysí bobky! Mají i jelení, veverčí, vydří...


Kousek za obcí Srní je Návštěvnické centrum věnované šelmám, konkrétně vlkům, které provozuje NP Šumava. Letošní rok je také zároveň rokem šelem.
S radostí jsme zamířili tam. Abych řekla pravdu, jsem z návštěvy trochu rozpačitá. Samotné návštěvnické centrum je krásné, nádherně udělané, včetně dětského hřiště. Koupili jsme tam super suvenýry. Jsou to vlastně pohledy a jsou součástí Nekonečného kalendáře Světem Šumavské přírody. Jeden pohled stál čtyři koruny, ale neměli bohužel všechny. Už jsem si v mezičase zbylé tři objednala z eshopu.



Naučná stezka vedoucí k výběhu je taky perfektní, příroda tam je prostě čistá, divoká, stezka je taková nenásilná, přírodní, bezva procházka to byla.
Výběh taky paráda, vidět vlky takto zblízka byl svého druhu úžasný zážitek. Avšak představovala jsem si to trochu jinak. Myslela jsem, že výběh bude mnohonásobně větší a že návštěvníci vlky uvidí, jen když budou mít štěstí a budou se chovat tiše. Myslela jsem, že jsou na lávce nějaké kryté pozorovatelny, něco jako v lese posedy, ve kterých budeme na vlky číhat.
No tak chyba lávky!
Byla to tak trochu spíš ZOO. O tom, jak se tam někteří návštěvníci chovali, snad radši ani nebudu psát. Ale kluci si to samozřejmě užili, ti z toho byli u vytržení, a celkově to bylo hezké, to ne že ne.


























V rámci Návštěvnických center můžete vidět ještě jeleny, sovy, rybí líheň a handicapovaná zvířata. Podívat se můžete i na pozorovací místa.

Ze Srní jsme si to namířili do Antýglu. Byla to jen krátká zastávka, prošli jsme se kolem divoké nádherné řeky Vydry.
Jinak odtud můžete vyrazit např. k Čeňkově pile nebo na Klostermannův most, na slatě, na Modravu apod.













Z Antýglu jsme odbočili na Horskou Kvildu, kde celou dobu jemně pršelo, což ale místu dodávalo tu pravou atmosféru. Je to tam prostě jedinečné a chtěla bych tam na dovolenou.











Naší poslední šumavskou zastávkou byla Chalupská slať u Svinných Lad. Od infocentra vede trasa po povalovém chodníčku a je tam také krásné dětské hřiště.
Chalupská slať (stejně jako ostatní, předloni jsme byli na Jezerní) rozhodně stojí za návštěvu, je to neskutečná nádhera!





























Jak už jsem psala v úvodu, neměli jsme žádné výletové plány, vezla jsem si s sebou nějaké průvodce a prospekty a malovala jsem si, jak u ranního kafíčka vždycky i za pomocí internetu výlety na ten den naplánujeme. Jenže nás to vypeklo. Moje simkarta je mizerná a chytá mizerný signál (v kempu je sice wifi, ale jen u kiosku, kde se mi vysedávat a plánovat nechtělo, u stanu jen Edge), takže hledání na internetu jsem záhy vzdala (a s Mužem jsem neměla trpělivost). V průvodcích byly samé 20kilometrové štreky, velkým lákadlem byla rozhledna a hvězdárna na Kleti, ale je to taky štreka, s velkým převýšením, dá se sice dojet lanovkou, ale jednosedačkovou, a to se nám s klukama nechtělo. 
Většinu pohodových výletů, které zvládnou i děti a které jsou v akurátní vzdálenosti od kempu, jsme absolvovali minulý rok.
Byli jsme se poradit i na recepci, ale sami nám řekli, že krom toho, kde už jsme byli, tam nic moc není, a že leda ta Šumava.
Pro upřesnění - hledáme výlety co nejvíc v přírodě, žádné zábavní parky, babyfriendly atrakce, komerční davové akce, zajímají nás výlety v přírodě, naučné stezky, něco, kde je klid, dávkujete si to sami, a trasy maximálně do 5 kilometrů (celkem tam i zpět), máme rádi i památky, ale prohlídkové trasy s klukama taky ještě neabsolvujeme, takže ideálně když památka je cíl a vede k ní nějaká pěkná cesta.
Už jsme byli celkem zoufalí. Až jsem se naštvala, otevřela prostě mapu a prst jsem zapíchla nejdřív do Kaplice a pak do Rožmitálu na Šumavě s tím, že uděláme okruh a budeme cestou dávat pozor, kde bude jaká odbočka, a třeba nás něco cvrnkne do nosu.
A nakonec jsme si ještě vzpomněli na Čertovu stěnu, kam jsme loni nedošli, protože nám kluci usnuli v autě. Tak jsme jako první vyrazili tam.
Auto jsme nechali na parkovišti kousek za Vyšším Brodem, je to v takové zatáčce. Odtud vede jen krátká cesta ne moc hezkým lesíkem, ale pod samotnou stěnou a pak nahoře je to nádherné.
Vstup do kamenného moře je zakázán, všude se to píše, to však některým nevadilo pustit tam dokonce děti! Vážně jsem během této dovolené jen zírala, jak je lidem úplně šumafuk, že jsou např. v národním parku a že se mají pohybovat jen po cestách a nikde nic neodhazovat apod.


























Dvě zastávky v Rožmitále na Šumavě a v Kaplicích. Rožmitál je moc hezké, malebné městečko uprostřed krásné přírody. Koupili jsme si tady zmrzku, udělali procházku a pak pokračovali dál.
Až později jsme vygooglili, že je odsud kousek zřícenina barokní kaple Marianhilf a bývalá tvrz Michnice. To by určitě stálo za to.




Kaplice nás zklamala. Byla rozkopaná, infocentrum bylo zavřené, ačkoli měli mít do 17 hodin, díky tomu rozkopanému jsme pořádně nevěděli, jak se kam dostat. Došli jsme tedy na náměstí, chtěli jsme si někde posedět a dát limonádu, ale byla tam jen jedna jakási restaurace, která moc k posezení nelákala, a navíc bylo stejně plno.
Ale náměstí a okolí je krásné, tak třeba jindy.


No ale na poslední pokus jsme si spravili chuť měrou vrchovatou. Pořešín!
Jedná se o zříceninu středověkého hradu ze 13. století, který je součástí Zemské cesty a spolku Hrady na Malši.
Ke zřícenině vede pohodlná krásná cesta (sjízdná i s kočárkem či vozíčkem) ze stejnojmenné obce. Na hradě je kromě samotné zříceniny i obchůdek, muzeum a občerstvení, kde si sami udí klobásky. 
Zřícenina je perfektně zpřístupněná, všude jsou informační cedulky, co kde bylo, jak to tam asi vypadalo kdysi, je tam i kovářská dílna, všude je klid a čisto. 
Uvítal nás sám pan Radek Kocanda. Velmi sympatický a milý pán. Ačkoli jsme dorazili deset minut před zavírací dobou, vůbec mu to nevadilo, kluky nechal si vybrat turistickou známku, dal nám mapu všech hradů na Malši, klukům pak na závěr věnoval každému i jeden pohled s vyobrazením hradu, jak asi kdysi vypadal. 
Tak jen škoda, že jsme si nestihli posedět u těch klobásek. Rozhodně příště. A vám tenhle výlet doporučujeme všemi deseti!

Nad obcí Pořešín



obec Pořešín


Hospůdka, muzeum, obchůdek, pokladna





















Od hradu zpátky do obce vede tzv. stará, zřejmě hradní, cesta s vyhlídkou.






Z Pořešína vede přes Malši most do Besednice, jedná se o jeden z nejstarších betonových mostů u nás, je z roku 1912. To jsme samozřejmě zjistili taky až pozdě.

zdroj

Na zpáteční cestě z dovolené jsme se ještě zastavili na zámku Kratochvíle. Je to tam moc pěkné, voda tomu dodává další rozměr. Ve vodním příkopu zrovna pracovali na přípravách k představení V kruhu. Na zámku také probíhá výstava Matěje Formana, ze které jsem skoro skákala nadšením, protože jednak je Matěj můj oblíbenec a jednak je ta výstava skvělá. Objednala jsem si pak dvě nové knížky s jeho ilustracemi.






















Cestou jsme pak míjeli Červený dvůr u obce Chvalšiny, to by byl určitě taky pěkný výlet. Je zde psychiatrická léčebna a součástí areálu je naučná stezka.

Z Jižních Čech jsme si přivezli spoustu suvenýrů a několik nových turistických známek. V kempu kluci dostali nové medaile, letos s bobrem, a placky, které si hned připnuli na batoh k těm z loňska. Mají celkem pěknou sbírku. Jen vodu jsme letos nejeli. Měli jsme jet pod stan celá parta, ale nakonec to všichni postupně odřekli. A samotným se nám na loď nechtělo, není to to pravé.
Vynechali jsme i Český Krumlov, protože už jsme tam byli asi pětkrát.







Kromě toho jsme pod stanem s Mužem oslavili desáté výročí svatby. Překvapil mě dokonale - šampaňským z roku, kdy jsme si řekli ano. Vypili jsme si ho ten večer, kdy zuřila bouřka. Seděli jsme ve stanu, měli jsme fajn výhled a bylo nám krásně. Kluci si pak později večer sami zalezli do spacáků a poslušně během pár minut usnuli :-)


Našli jsme taky jednoho hřiba :-D, ze kterého jsme uvařili risotto, a viděli jsme žabky, motýli, housenky a jiná krásná zvířátka.


Babočka paví oko, Babočka osiková, Babočka admirál

Housenka Martináče habrového, nádherný motýl. Našli jsme ji u Chalupské slatě.

Tak za rok, drazí přátelé, s vámi počítáme. I když - asi zamíříme konečně na sever.

10 komentářů:

  1. Krásně jste se měli!
    Kleť lanovkou je v pohodě, viděli jsme tam dost dětí předškolního věku, ale samozřejmě záleží na povaze.
    Z vašich cílů mi nic neříká Pořešín, jinak jsme asi byli všude. U nás výlety plánuje muž a spíš nestíháme všechno, co si naplánujeme než by byl nedostatek témat.
    Ještě máme v srpnu v plánu Klatovy a okolí, už se těším ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Abych řekla pravdu, s lanovkou měl problémy hlavně Muž, protože on sám trpí závratí, a tak umírá, kdyby tak měl jet i s dětmi :-D
      Pořešín opravdu doporučuji!

      Vymazat
    2. U nás umírám já :D Takhle dvakrát lanovka týdně, rozhledny (dle mě chatrné) v poryvu větru :o)

      Vymazat
  2. Hezky jste se meli! A s tim planovanim je to podobne. Ja si sice naplanovala, ale nekoukala jsem na oteviraci doby, takze jsme byli nejednou namydleni :)

    OdpovědětVymazat
  3. Právě že my taky vždy nevíme co dřív, nestíháme vše, co bychom chtěli vidět. Otevírací doby a všechno info mám nastudované a podle toho mám i naplánovaný cestovní itinerář. Ale tentokrát nám to nějak nešlo, vázlo to.
    Možná to tak mělo být že jo :-) Přečetla jsem díky tomu dost knížek, protože některé dny jsme se jen tak plácali v kempu, kluci se koupali... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Zrovinka jsem se chtěla ptát na Insta, jestli bude článek. Opět super!! Těším se, až nám povyroste mimčo a do těchto míst vyrazíme :-)

    OdpovědětVymazat
  5. My letos s detma poprve poradne vyletovali, konkretne na Slovensku: Strbske pleso, Spissky hrad a Slovensky raj. A stejne, kdyz se jich zeptam, co se jim libilo nejvic, tak reknou, ze zavodeni v elektrickych autickach, co byla kousek od Strbskeho plesa. Mam pocit, ze ty vylety delam spis pro sebe, nez pro deti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to každopádně! Naši kluci si vždycky taky nejvíc pamatují takové věci, a nějaký výhled do kraje, kde já se dojímám, je jim úplně ukradený. No ale my jsme v jejich věku stopro nebyli jiní :-D Hlavně že jsou na čerstvém vzduchu a nesedí doma u televize.
      Jinak Tatry milujeme, tak doufám, že jste si to pořádně užili.

      Vymazat
  6. https://www.prah.cz/knihy/historie-evropy-obrazove-putovani-fucikova-r-krolupperova-d-150

    Hrozně moc krásný blog:) Chtěla bych Tě jen informovat, že vyšla znova Historie Evropy od Renáty Fučíkové, dlouho nebyla k dostání:) To jen tak, pokud nevíš. Tereza

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář :-)