pondělí 2. listopadu 2015

Šumava

Naše krátká několikadenní dovolená.



Musím vás upozornit, že ač jsme tam byli jen pár dní, fotila jsem jako o život, a tento článek bude tedy dlouhý, resp. asi bude obsahovat šílené množství fotek. A to jsem tedy ani zdaleka nefotila vše. Jenže tam je tak nádherně, že bych mohla fotit každou chaloupku, každý strom, každý úsek cesty... Byla jsem na Šumavě asi jako dítě, se školou, ale jako dospělá poprvé. A Šumava mě naprosto uchvátila!
Za těch pár dní jsme stihli jen zlomek toho, co bych chtěla vidět. Takže návrat je jistý, jestli nám bude přáno.

Jeli jsme s kamarády ze Slovenska a pronajali jsme si chalupu. Bylo to perfektní. Chalupa je nově zrekonstruovaná, bylo vidět, že opravdu není v provozu nijak dlouho, všechno nové, čisté. Zrekonstruovaná je precizně, dali si na všem záležet. Vybavení krásné a stylové. Chyběla nám snad jen pračka - se čtyřmi dětmi na několik dní. Ne že bychom bez ní nepřežili, ale hodila by se. Přípojku na ni jsem viděla v dolní koupelně. Tak třeba časem přibude :-) A možná ještě zábrana na schody, hlavně nahoře.
Jinak není co vytknout. Pec v kuchyni a kachlová kamna s pecí v obýváku jsou prostě dokonalé. Měli jsme soukromí a děti spoustu prostoru na hraní.

Chalupa zvenčí. Stojí uprostřed malé obce, vzadu jsou asi dvě bytovky, tady zrovna působí rušivým dojmem, ale jinak jsme je vlastně ani nevnímali.

Kuchyň s kamny

Obývací pokoj s jídelním koutem a kachlovou pecí


Naše ložnice

A výhledy z ní - v podstatě by mi z té Šumavy stačilo i jen toto :-)

Horní koupelna s vanou

Dolní koupelna se sprchovým koutem

Spodní a horní chodba

Zásoby jsem si přivezli a Muž byl nadšený, že si je může uložit do sklípku s ideální teplotou

První naše výletové kroky vedly přes Borovou Ladu a Modravu do obce Srní.
Původně dřevorubecká osada založená v roce 1726. Díky tehdejšímu četnému výskytu srnčí zvěře dostala svůj název Rehberg - Srní. Leží v nadmořské výšce 845 m nad údolím Vydry pod vrchem Spálený.
Ve středu obce stojí kostel postavený v roce 1805, zasvěcený Nejsvětější trojici. Typickou šumavskou architekturu zde představují dochované horské roubené chalupy postavené na kamenné podezdívce se stěnami chráněnými šindelem.
Srní a jeho kouzelné okolí zaujalo i filmaře. Byla zde natočena filmová trilogie Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem.








My jsme do Srní zamířili i kvůli Slunečné kavárně Blanky Milfaitové, které vyrábí nejlepší marmelády na světě. Počkali jsme si na otevření, protože jsem se někde dočetla, že odpoledne už je všechno vykoupeno. Neměli bohužel žádné citrusové marmelády, ale i tak jsme jich pár ulovili. Dali jsme si rovnou i zákusek a kávu.
Já jsem si dala čokoládový dort s višněmi, Muž větrník a klukům jsme koupili malinový pohár. Všechno jedna báseň! Obsluha byla moc milá, prostředí příjemné :-)


Největší mameláda na světě - Vyrobena 22. 11. 2014 Blankou a 70 pomocníky. 50 kg citronů z jihoitalského Amalfi a 20 litrů šampaňského Didier Depil Champagne. Konzervováno dvěma litry domácího kalvadosu. Objem sklenice: 100 litrů. Hmotnost marmelády: 108 kilogramů. Samotná sklenice vyrobená na zakázku váží: 50 kilogramů. Světový a Guinessův rekord! Cena: 248 000 Kč :-)

Ta velká by se nám nevešla do auta, drželi jsme se při zemi

Pak už jsme pokračovali na oběd ke Štěpánovi, kde jsme měli rezervaci. Restauraci asi nemusím víc představovat, myslím, že je vyhlášená. Měli jsme ten den štěstí i na přítomnost majitelů.
Jinak číšníci byli milí, rychlí, nevtíraví, prostě skvělí.
Na jídle jsme si moc pochutnali. Splnilo přesně moje očekávání.



Pórková polévka, Terina z telecího masa z kořenovou zeleninou, šalotkovým vinaigrette, marinovanou petrželí a čerstvě rozpečenou brioškou, Jehněčí maso v pistáciích a tuším že s hráškovým pyré, Steak z hovězího pupku, kroupové ragú s houbami z místních lesů a kořenovou zeleninou, šalotková omáčka, pro děti kuřecí prso s bramborovou kaší, jiné maso s polentou (?), už si to nevybavím. Co měl Muž a ostatní, tak to už nevím tuplem. Ale bylo to dobrý :-)

Dezert jsme si U Štěpána nedali, protože jsme po obědě pokračovali do Kašperských Hor, do Nebespána. Chtěli jsme si tam původně sednout, ale protože nám oba kluci usnuli v autě a nechtěli jsme je budit, koupili jsme si zákusky s sebou a vydali se na výlet na hrad Kašperk.

Náměstí v Kašperských Horách




Procházka na hrad byla příjemná, krásným lesem. Bohužel už se začínalo stmívat, kluci byli unavení, začínalo taky pršet, tak jsme byli rádi, že jsme se k hradu dostali alespoň na dohled. Dál už jsme nedošli.
Zase o důvod víc se vrátit.








Výhled jsme mohli jen tušit









Český Krumlov jsme si chtěli nechat na neděli, na zpáteční cestu, ale kamarádi ze Slovenska tam nikdy nebyli a sami přišli s tím, že by se tam chtěli podívat, tak bylo rozhodnuto.
Prošli jsme se parkem, kde krásně padalo listí a taky žaludy na hlavu :-) Až na náměstí a na zámek.






Kostel sv. Víta


Kdo jste propadl antistresovým omalovánkám, tady by vaše srdce zaplesalo :-)

Kostelní ulice

Židovská - nejužší ulička v ČK


Náměstí Svornosti



Horní ulice












Lazebnický most

 


Jan Nepomucký a kostel sv. Jošta


Zámecké schody



Kostel sv. Jošta

Latrán

Červená brána



Státní hrad a zámek Český Krumlov



Kluci sledují medvěda











Na zámeckou zahradu už taky nebyl čas, což mě mrzí velmi, je nádherná a rozlehlá.

Na oběd jsme původně měli zamířeno do pizzerie Nonna Gina. Rezervaci jsem dělala přes server Restu, který mi tuto restauraci nabídl. Potvrzení ale nepřišlo, tak jsem do restaurace asi hodinu po otevření (a hodinu a půl před obědem) volala, jak se věci mají, a bylo mi řečeno, že tam naši rezervaci nemají, neb se serverem Restu nespolupracují. Ehm. Tak to je spíš malé varování či upozornění.
Nakonec jsme sehnali místo v Papa´s living restaurant, kde jsme s Mužem byli už před sedmi lety, když jsme v Krumlově slavili své první výročí svatby.
Prostředí normální, jídlo nad očekávání dobré, obsluha byla taky milá. Jen jsme na polévku a předkrmy čekali asi půl hodiny, a když nám je konečně přinesli, tak asi minutu po tom přinesli i hlavní jídla. A vůbec jim to nějak nevadilo, nasázeli nám to na stůl a odešli.
Nikdo z nás neměl náladu to řešit, nějak se to prostě v poklidu snědlo, pak jsme si dali ještě rychlou kávu a při placení se nám jeden z číšníků přišel za to nedopatření omluvit a kávu nám neúčtovali.
Celkově se k mám chovali moc hezky, takže jsme jim to pak i odpustili :-)
Jídlo na fotkách nevypadá, prezentace nic moc, ale bylo opravdu dobré.



 

Dlouhá ulice



Apartment Soukenická 44, to kdybyste hledali tip na krásné ubytování

Široká ulice (tam jsme kdysi na výročí bydleli) a most přes řeku




Zbrojnice


Ještě jsme si v nedaleké prodejně koupila čokoládové pralinky a marcipánové oplatky a vyrazili jsme na Lipno, na Stezku korunami stromů.


Ještě jsem si z Krumlova přivezla dřevěné oblázky

Samotná stezka je moc hezká, ti z nás, kteří netrpí závratí, si užili úžasné dechberoucí výhledy a to všechno kolem. Děti si to taky užily, mohly bez obav běhat sem a tam, zabavily se na poučných a hravých zastávkách. Já jsem byla vážně unešená. Dodatečně jsem zjistila, že kousek za hranicemi, v Německu, je stezka větší. Tak třeba jindy.
Ke stezce se dá dojít pěšky (píší, že trasa měří 1 km), vyjet sedačkovou lanovkou nebo se nechat vyvést stezkabusem.
My jsme kvůli nedostatku času a kvůli kočárku a většímu počtu malých dětí volili variantu C - tedy busem. Cena jízdenky nás teda trochu posadila na zadek, ale dobrá. Nahoru jsme mysleli, že nedojedeme, autobus hrkal a zastavoval.
Ale zase když jsme jeli dolů, tak slovenská část výpravy byla zmrzlá a pan řidič nedodržel jízdní řád, nechal nás do vyhřátého autobusu nastoupit a odjel dříve, abychom tam s dětmi nečekali.

Parkoviště pod stezkou, její vrchol vykukuje zhruba uprostřed














S Jankou






Lipno - to jsme taky nestihli :-(




Výstup lemují tyto cedulky, upozorňují na zajímavosti stezky



Dolů můžete jet tobogánem (za poplatek)





Dětské hřiště



Další náš výletní cíl měla být Klostermannova chata v Modravě. Ale nějak se to zašmodrchalo a my zase skončili U Štěpána :-) Každopádně ta cesta přes Kvildu a Horskou Kvildu do Sušice byla snad nejhezčí cesta, jakou jsem kdy jela!


Tentokrát jsme si dali nevímužjakoupolévku, Skleničku domácí játrové paštiky s ároniovou marmeládou a čerstvě rozpečeným chlebem, Tatarský biftek z telecího masa, Jehněčí se špenátem a hráškovým pyré, Čokoládový fondán z Valhrona Guanaja 70% čokolády s malinovým pyré, zmrzlinou z tvarohu a skořicovou, kávovou a makovou zmrzlinu




Kostel sv. Štěpána na Kvildě
Když vidím tuhle fotku, vybaví se mi jen - neuvěřitelný vzduch a vůně lesa!

Křížová cesta Borová Lada

Kaple svaté Anny v Borových Ladech - Kapli v Borových Ladech nechali postavit roku 1860 zdejší manželé Franz a Dorothea Müllerovi (z čp. 2). Kaple byla původně zasvěcena Povýšení Svatého kříže. Během roku v ní mohly být slouženy tři mše svaté. První se mohla konat 2. července, druhá buď k oslavě svátku Nanebevzetí Panny Marie, nebo svátku sv. Anny a třetí 14. září. Druhá ze mší svatých byla doprovázena třídenní Annenskou poutí (Annafest), která byla navštěvována věřícími ze širokého šumavského okolí. V kapli se nacházelo několik cenných votivních obrazů (olejomaleb), jež se však nedochovaly. Ke kapli ještě náležela zděná křížová cesta se 14 zastaveními. Na návrší nad křížovou cestou byl 18. září 1864 vztyčen železný kříž, který rovněž pořídili manžele Müllerovi. Za komunistického režimu v roce 1956 byla kaple s křížovou cestou zbořena. Z původních sakrálních objektů se zachoval pouze železný kříž, který byl v roce 2006 opraven. Na místě zbořené kaple nechala Ida Mikešová, rodačka z Borových Lad, postavit dřevěný kříž, o nějž se až do své smrti starala. V roce 2006 došlo k obnově a vysvěcení kaple a křížové cesty. Projekty pro stavbu kaple a křížové cesty nechali podle starých fotografií zhotovit manželé Antonín a Anna Myslivcovi. Kaple byla postavena péčí obce Borová Lada; stavba byla financována z prostředků obce, Programu obnovy venkova a Jihočeského kraje. Stavba křížové cesty byla realizována z darů německých rodáků z někdejší obce Nový Svět, místních obyvatel a dalších příznivců. Oltář v kapli zhotovila firma Jaroslava Krejčího z Vacova; oltářní obraz namalovala a obci darovala Martina Portyková. Malby na křížové cestě provedla Olga Leitkepová a zvon v kapli vyrobila firma Rudolfa Pernera z Českých Budějovic. Obnovená kaple a křížová cesta byly 30. července 2006 posvěceny msgre Karlem Jaroslavem Fořtem při slavnostní bohoslužbě.

Úplně poslední naše šumavská zastávka byla na Jezerní slati. 

Vrchovištní rašeliniště nacházející se mezi Kvildou a Horskou Kvildou je zčásti zpřístupněné povalovým chodníkem. Většinu lokality lze přehlédnout z dvoupatrové vyhlídkové věže stojící na okraji rašeliniště. Jezerní slať je součástí většího komplexu rašelinišť, které se svou celkovou rozlohou kolem 190 ha patří mezi největší rašeliništní celky na Šumavě. Toto vrchoviště je zároveň jedním z nejstudenějších míst v ČR a rostou zde některé chladnomilné druhy (bříza trpasličí nebo suchopýrek trsnatý). Z ostatních druhů lze uvést např. šichu černou, kyhanku sivolistou, všivec lesní nebo borovici rašelinnou. Na části vrchoviště byla v minulosti borkována rašelina na palivo.
Procházka překrásná. Zima tam fakt byla velká. Ale měli jsme štěstí, protože celou cestu tam byla mlha a pršelo, při příjezdu na parkoviště u slatě pršet přestalo a začalo zase, až jsme se vraceli k autu.










Výhled z vyhlídkové věže


Kluci zatím dole vařili








Hodně fotek jsem pořídila jen z auta, Šumava je prostě překrásná, kouzelná, úchvatná, dechberoucí, čistá a úplně omračující. Kdyby to šlo, tak mi Muž zastavoval každých pět metrů.



Lipno

Lipno


Vydra


 Celá dovolená byla pohodová. Děti si to, myslím, užily, vyhrály si spolu, vysmradily se :-)


My jsme si zase užívali večery, kdy už děti spaly. Se skleničkou vína jsme plánovali výlety, sledovali rugby, spali na peci, Jan nám uvařil naše milované halušky...



Muž mi dopřál i masáž, no tak nemám já se prostě skvěle?

Abychom si to jakože úplně užili, na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u Hájka pro zákusky. Pak ještě na myčku a domů úplně za tmy.




Kromě zážitků jsme si taky ještě přivezli další turistickou známku (jen jednu, já si nikdy nevzpomenu) a Eliášek si v lese sebral lišejník. 


Jinak jsem samozřejmě mohla za to, že si Muž s sebou nevzal holení ("Tys přece balila!"), takže jezdil á la příprava na Movember. Ale ještě to bylo dobrý, někteří účastníci zájezdu našli až poslední den svetr, který jim přece taky manželka zapomněla sbalit :-D


A to přitom jsme jeli zase nabalení jak na severní pól, zpátky snad ještě víc.


 Sečteno podtrženo - nádherných pár dní v podzimní šumavské přírodě, s našimi přáteli, já z toho budu zase žít ještě dlouho a moc ráda bych se na Šumavu vrátila.

12 komentářů:

  1. Krásný článek, fotky, hned jsem si oživila vzpomínky kde všude jsme byli, jéé, už se těším až zase pojedeme na jaře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Taky doufám, že se tam ještě vrátíme.

      Vymazat
  2. Nádhera. Taky jsme tam byli, i když maličko jinde a Štěpán ani Blanka snad ještě nefungovali. Jsem ráda, že jsem ochutnala vynikajicí marmeládu z krvavých pomerančů. Ale dostat se k nim je opravdu složité. Ke Štěpánovi se chystáme taky dlouho, čekáme až povyrostou děti. Zatím jsme se spokojili se Zběhlíkem :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke Zběhlíkovi bych se taky ráda podívala :-) Krvavé pomeranče závidím!

      Vymazat
  3. Děkuju za krásný článek a fotky. Všechna tahle místa jsme už navštívili. Jen ty gastronomické zážitky musíme doplnit;-) Ke Štepánovi se chystáme už dlouho a marmeládu od Blanky Milfajtové bych taky moc chtěla ochutnat. A vlastně nám chybí ještě stezka korunami stromů. Nemáme to na Šumavu z Budějovic daleko, tak se tam můžeme častěji vracet. Je tam opravdu nádherně! A jestli vám můžu doporučit, tak jestli se vrátíte do Krumlova v létě, zajděte si na představení na otáčivé hlediště. (trocha reklamy mému zaměstnavateli :-)) Ne, vážně to bývá moc krásné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páni, tak to bych tam byla pečená vařená! Jako my tady v Brdech máme taky nádherně, ale ta Šumava mi úplně vyrazila dech, božská!
      Otáčivé hlediště jsem viděla, bohužel přes den, ne v provozu. Věřím, že je to krásný zážitek :-)

      Vymazat
  4. Ahoj Karkulko, to musela být nádherná dovolená, úplně se mi vybavuje ten čistý vzduch provoněný lesem. Taky se na Šumavu chystáme, možná už by to naši kluci taky zvládli, ale tu stezku korunami stromů bych asi nezvládla já :-). V Krumlově jsem byli ještě bez dětí i tam bych se ráda vrátila. Ať krásné pocity a enerrgie z dovolené vydrží ještě dlouho, Markéta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :-) Dovolená to byla překrásná, máme tady v Čechách prostě úžasně!
      V Krumlově jsme byli taky prvně bez dětí (na první výročí po svatbě), má to tam neskutečnou atmosféru. Mám ráda Prahu, ale Krumlov je tak nějak víc.

      Vymazat
  5. Kájo, to bydlení jste měli nádherné a Krumlov, moje láska♥
    papa a mějte se všichni krásně. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, Moni, nestíhám poslední dobou, takže díky za nakouknutí, musím napravit.
      Zdravím všechny na kopeček, užívejte krásný letošní podzim :-)

      Vymazat
  6. Gurmani v horach:-))
    Priste vic tech hor!
    ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příště určitě! Nebyli jsme v turistické sestavě :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář :-)