U babičky

Všude dobře, u babičky nejlépe.

Předně - fotky jsou už někdy ze září nebo ze začátku října. Prostě nestíhám.

Jako děti jsme milovali víkendy u babičky. Bylo nás 8 vnoučat a když jsme se všichni sešli a podařilo se nám ji přemluvit (dědu jsme přemlouvat nemuseli, ten přemlouval babičku s námi a už v hlavě vymýšlel lotroviny), abychom tam mohli spát, byl to vždycky zážitek. Pro všechny strany :-)
Jsem ráda, že se tam v hojném počtu sházíme dodnes. Babička říká, že je nás jak psů. Kluků už je to vlastně prababička.

Ten víkend se prováděly hrubé práce na nové koupelně.
Děti dostaly nový zahradní domek, kluci pak pomáhali s ořezáním keřů, sbírali kaštany, s babičkou obešli celou náves, nakrmili kačenky.
No a zatímco muži pracovali, my jsme si pak v teple užívali dobroty. Protože pokaždé skoro každý něco upeče, všechno se to nanosí ke stolu a je už naší tradicí, že hlavně starší generace nadává, kolik se toho zase upeklo, kdo to bude jíst a co s tím budeme dělat. Taky si jeden přes druhého povídáme, strejda do toho vyzpěvuje árie a děti neustále v pohybu dělají zvukovou kulisu. A je to sranda :-)

Posledně jsem u babičky našla tyhle staré Mondeluz pastelky. Hned se mi vybavilo to, na co jsem v mezičase zapomněla, že jako malá jsem je zbožňovala. A jak jsme s nimi kreslili. Dnes mám doma novou velkou sadu, ale tohle je klasika :-) Budou určitě 30 let staré a v jaké přežily formě :-)