Na podzimní Pálavě

necháte svoje srdce!

Poprvé jsme tu byli před 4 lety, taky na podzim. Naposledy letos na jaře, ale o tom jindy. Dneska chci psát o naší loňské podzimní dovolené.
Vyrazili jsme v osmi - my a naši kamarádi že Slovenska. Na Pálavě byli poprvé a myslím, že jí propadli :-)

Ubytováni jsme byli u Galů v jejich Vinařském domě, stejně jako před těmi čtyřmi lety. Jejich víno milujeme, už jsem ho tady na blogu nebo na instagramu jistě kolikrát zmiňovala. Vinařský dům má duši, je to tam zařízené velmi jednoduše, ale čistě, přírodně, vzdušně, útulně. A není tam televize :-)
Snídaně jsou bohaté a velmi domácí, paní Lenka vám připraví, co si přejete. Na večer si můžete objednat nějaké sýrové prkýnko, s uzeninami, paštikami, zeleninou, ovocem a vínem samozřejmě. První večer nám udělali i řízky a bramborovou kaši.

Nahoře ve vinicích nad Bavory staví takovou multifunkční stodolu, letos už stojí, loni to byla teprve základová deska.

Je tam nádherně a je to tam balzám na duši. Velkou měrou k tomu přispívají i sami majitelé.

Vinařský dům 2013 a 2017 - jak vidno, brala jsem to nevědomky ze stejného místa

Pokoj 3 před čtyřmi lety

Pokoj 3 před čtyřmi lety

Pokoj 3 letos, vyžádali jsme si ho znovu

Na děti jsou tu připraveni - mají dětské židličky i redukce na židle, dřevěné dětské postýlky (medvídek součástí), stupátka...

Krásně zařízený dětský koutek - kvalitní hračky - a hlavně kompletní

Na chodbě výborně vybavená knihovna - jak pro dospělé, tak pro děti

Degustační místnost, ve které se podávají snídaně a kde si můžete večer posedět i u krbu

V přízemí je obchůdek s víny, marmeládami, mošty, ale také s čokoládou a mýdly

U vchodu do obchůdku je stojánek s křídami. Toho využily naše děti a zkrášlily nám vozidla. 

Sklepy

Ve vinicích, kam nás Galovi vzali na procházku

Základová deska, na které teď už stojí nádherná dřevěná stavba - je tam úžasný výhled.

Vinařský dům nemá restauraci, na obědy jsme tedy museli ven. Ale protože jsme byli celý den někde na výletech, jedli bychom jinde tak jako tak.
V Mikulově jsme byli v bistru Sojka, kde najdete i nádherný koloniál, např. s přírodní kosmetikou. Jídlo moc fajn a bylo to tam pohodové, nestrojené.
Byli jsme i v hotelu Templ, chutnalo nám, vaří tam hodně poctivě.

Bistro Sojka

V Lednici jsme byli U Tlustých, rozhodně doporučuji se tam zastavit, jídlo výborné. Fotky bohužel nemám, stejně jako z Pálavské galerie vín v Pavlově, kde jsme se stavili na kafe a dorty od Ema má dobroty, chybí mi i drtivá většina fotek z Lednicko-valtického areálu a z Tabulové hory nad Klentnicí. Ztratily se mi cestou mezi mobilem a počítačem. Zvlášť ty z Tabulovky jsem skoro obrečela, byly to asi nejhezčí fotky, co jsem kdy udělala :-(
Zpátky k jídlu - dobroty od Emy si můžete dát i v Sonnentoru v Čejkovicích, kde jsme se taky stavovali. Víc jsem o tom psala už tady.

A opět jsme se nechali zlákat do Café Fara v Klentnici. Za nás tedy potřetí a asi naposled. Poprvé jsme tam byli ještě za Tomáše Levého a to byla naprosto jiná liga! Jako vizuálně je to tam zcela úžasné, a asi i proto jsme znovu podlehli, ale jídlo prostě stojí za starou bačkoru, je mi líto. Navíc když jsme tam byli teď naposledy, seděli jsme v prostorách přes dvůr, takže přes dvůr nosili i to jídlo, které tak donesli vždycky už minimálně vlažné.

Navštívili jsme Mikulov, kde jsme se prošli v zámeckých zahradách a chtěli jsme si vyšlápnout také na Svatý kopeček, ale už se šeřilo a s dětmi jsme nešli tak rychle, takže až na vrchol jsme nevystoupali.

Náměstí

Dietrichsteinská hrobka

Konvent

Mikulov - vyhlídka cestou na Svatý kopeček

Vyhlídka na Kozí hrádek

Svatý kopeček

Husova ulice cestou k zámku

Horní synagoga

Zámecká zahrada

Zastavili jsme se na chvíli i u Novomlýnských nádrží. Při pohledu na ně člověka mrazí, ale jsou svým způsobem nádherné.

Pálava jsou ale především vinice a nesmím zapomenout ani na obce jako Pavlov, Věstonice, Perná, Hustopeče, Kurdějov... Všude je to tak krásné.

Archeopark Pavlov jsme bohužel nestihli navštívit, tak jen fotka zvenčí, s Pálavou v pozadí. Jeho návštěva rozhodně bude stát za to, takže těšíme se příště!

Do Lednicko-valtického areálu jsem se nesmírně těšila, nikdy jsem tady nebyla. Nedá se asi, navíc s menšími dětmi, stihnout celý za jedno odpoledne. My jsme se prošli v zahradě kolem Lednického zámku, parkem až téměř k Minaretu a cesta nás zavedla až ke dravým ptákům Zeyferus, kde si Eliášek neohroženě vyzkoušel roli sokolníka :-)

Chtěli jsme stihnout ještě vyjížďku na loďkách po Dyji, ale časově jsme to nezvládli. Takže další tip na příště.

(Z Lednice, jak už jsem psala, mi chybí většina fotek. Mrzí mě to, park a zahrada mě nadchly.)

Zeyferus

Poslední den patřil výletu na Tabulovou horu (Růžový vrch a Kočičí kámen). Bylo to něco nepopsatelného. Část fotek mi chybí, i tak jich mám nespočet, nedokázala jsem přestat fotit. Navíc se teprve zdvihal takový opar, začínalo vykukovat sluníčko, byla to neuvěřitelná nádhera! Chci tam znovu a hned! Naprosto to tam miluju.

Pohled směrem na Klentnici

Cestou nahoru, na fotkách vykukuje Sirotčí hrádek

Asi jediná fotka s pohledem na Mikulov. To prostě jdete, jdete, a najednou se před vámi otevře tohle. 

Už teď vidím, jak mi z toho blog krade část barev a velkou část rozlišení, ale i tak, po roce, jdu z té nádhery do kolen.

Směrem na Sirotčí hrádek

Perfektně schovaní :-D

Sirotčí hrádek

Při odjezdu jsme se ještě u Galů přichomýtli zrovna ke zpracování hroznů, pro kluky obrovský zážitek, pro nás tedy taky, ale bohužel opět bez obrazového materiálu.

A ještě bych ráda přidala pár tipů na výlety, které jsme absolvovali dříve, s půlročním Alánkem - takže nic náročného. Prošli jsme vinice kolem Bavor, jsou to krásné procházky, všude klid. Byli jsme se podívat na kamenný kruh, na Pony ranči, vylezli jsme si na Kočičí skálu, vše u Klentnice. Taky u Věstonické Venuše jsme byli.

Nakonec ještě nějaké materiálno. Občas se ptáte, jak jezdím vybavená, co se lékárničky týká. Moc toho není. Kromě balíčku náplastí a desinfekce na případné ranky a odřeniny vozím v podstatě jen oleje a tinktury Nobilis. Nově jsem si pořídila i pár keramických destiček, používám je v práci, doma, na cestách. Taky jsem si koupila tyčinku proti nevolnosti, dětem se občas v autě udělalo špatně. A občas mě zachránila už i na veřejnosti, když někdo v okolí zanedbával svoji osobní hygienu :-D

Pod stan tahám skoro celou domácnost, ale když jedeme do penzionu nebo hotelu, tak se snažím být úsporná. Zpáteční cesty jsou ale vždycky o pár kusů všeho možného bohatší.

Zpátky vozíme listí, kamení, kaštany, všemožné plody. Tady jsme se samozřejmě napakovali vínem a mošty u Galů, koupili jsme i marmelády a mýdlo, slečna Galová nám věnovala knížku, kterou sama napsala a ilustrovala - to bylo milé :-)

Ze Sonnentoru jsme taky neodjížděli s prázdnou a ještě jsme si vyměnili dárky - resp. nejstarší synové z obou rodin byli obdarováni dodatečně k narozeninám, které slaví celkem blízko u sebe.

Vlevo dárky pro Eliáška, vpravo dárky pro Romanka

Kukuřičná stavebnice - kluky to neskutečně bavilo a postavili z toho nádherné věci vychytané do detailů - garáž z cihel jsme taky hned postavili, ale protože se dá opětovně rozdělat (malta se dá rozpustit ve vodě a cihly omýt), tak už zase leží schovaná v krabici. To je taky super tip na dárek pro kluky kutily, vyhrál si i tatínek. A jsou to vážně cihlové cihly!

Stav kufru na zpáteční cestě - taky to znáte? :-)

Prozradím, že naposledy jsme na Pálavu zavítali letos v květnu, když jsme byli sami s Mužem na pár dní na Znojemsku. A do konce tohoto roku máme v plánu se tam podívat ještě jednou :-) Mám tu naši zemi moc ráda, líbí se mi žít v Brdech, je tu nádherně, ale Šumavě a Pálavě jsem naprosto propadla!

________________________________________________________________________________

Našla jsem na svém instagramu dvě z těch smazaných fotek - jedna je pohled z Tabulové hory a druhá zpracování hroznů ve vinařství Gala. Pro nás velký zážitek a jsme rádi, že jsme měli štěstí a mohli to chvíli pozorovat :-)

Fotky samozřejmě nahráním na instagram a stažením odtamtud utrpěly na kvalitě.