pátek 13. října 2017

Na podzimní Pálavě

necháte svoje srdce!


Poprvé jsme tu byli před 4 lety, taky na podzim. Naposledy letos na jaře, ale o tom jindy. Dneska chci psát o naší loňské podzimní dovolené.
Vyrazili jsme v osmi - my a naši kamarádi že Slovenska. Na Pálavě byli poprvé a myslím, že jí propadli :-)

Ubytováni jsme byli u Galů v jejich Vinařském domě, stejně jako před těmi čtyřmi lety. Jejich víno milujeme, už jsem ho tady na blogu nebo na instagramu jistě kolikrát zmiňovala. Vinařský dům má duši, je to tam zařízené velmi jednoduše, ale čistě, přírodně, vzdušně, útulně. A není tam televize :-)
Snídaně jsou bohaté a velmi domácí, paní Lenka vám připraví, co si přejete. Na večer si můžete objednat nějaké sýrové prkýnko, s uzeninami, paštikami, zeleninou, ovocem a vínem samozřejmě. První večer nám udělali i řízky a bramborovou kaši.

Nahoře ve vinicích nad Bavory staví takovou multifunkční stodolu, letos už stojí, loni to byla teprve základová deska.

Je tam nádherně a je to tam balzám na duši. Velkou měrou k tomu přispívají i sami majitelé.

Vinařský dům 2013 a 2017 - jak vidno, brala jsem to nevědomky ze stejného místa

Pokoj 3 před čtyřmi lety

Pokoj 3 před čtyřmi lety


Pokoj 3 letos, vyžádali jsme si ho znovu

Na děti jsou tu připraveni - mají dětské židličky i redukce na židle, dřevěné dětské postýlky (medvídek součástí), stupátka...

Krásně zařízený dětský koutek - kvalitní hračky - a hlavně kompletní

Na chodbě výborně vybavená knihovna - jak pro dospělé, tak pro děti


Degustační místnost, ve které se podávají snídaně a kde si můžete večer posedět i u krbu




V přízemí je obchůdek s víny, marmeládami, mošty, ale také s čokoládou a mýdly


U vchodu do obchůdku je stojánek s křídami. Toho využily naše děti a zkrášlily nám vozidla. 

Sklepy



Ve vinicích, kam nás Galovi vzali na procházku



Základová deska, na které teď už stojí nádherná dřevěná stavba - je tam úžasný výhled.

Vinařský dům nemá restauraci, na obědy jsme tedy museli ven. Ale protože jsme byli celý den někde na výletech, jedli bychom jinde tak jako tak.
V Mikulově jsme byli v bistru Sojka, kde najdete i nádherný koloniál, např. s přírodní kosmetikou. Jídlo moc fajn a bylo to tam pohodové, nestrojené.
Byli jsme i v hotelu Templ, chutnalo nám, vaří tam hodně poctivě.

Bistro Sojka

V Lednici jsme byli U Tlustých, rozhodně doporučuji se tam zastavit, jídlo výborné. Fotky bohužel nemám, stejně jako z Pálavské galerie vín v Pavlově, kde jsme se stavili na kafe a dorty od Ema má dobroty, chybí mi i drtivá většina fotek z Lednicko-valtického areálu a z Tabulové hory nad Klentnicí. Ztratily se mi cestou mezi mobilem a počítačem. Zvlášť ty z Tabulovky jsem skoro obrečela, byly to asi nejhezčí fotky, co jsem kdy udělala :-(
Zpátky k jídlu - dobroty od Emy si můžete dát i v Sonnentoru v Čejkovicích, kde jsme se taky stavovali. Víc jsem o tom psala už tady.


A opět jsme se nechali zlákat do Café Fara v Klentnici. Za nás tedy potřetí a asi naposled. Poprvé jsme tam byli ještě za Tomáše Levého a to byla naprosto jiná liga! Jako vizuálně je to tam zcela úžasné, a asi i proto jsme znovu podlehli, ale jídlo prostě stojí za starou bačkoru, je mi líto. Navíc když jsme tam byli teď naposledy, seděli jsme v prostorách přes dvůr, takže přes dvůr nosili i to jídlo, které tak donesli vždycky už minimálně vlažné.














Navštívili jsme Mikulov, kde jsme se prošli v zámeckých zahradách a chtěli jsme si vyšlápnout také na Svatý kopeček, ale už se šeřilo a s dětmi jsme nešli tak rychle, takže až na vrchol jsme nevystoupali.


Náměstí

Dietrichsteinská hrobka

Konvent

Mikulov - vyhlídka cestou na Svatý kopeček

Vyhlídka na Kozí hrádek



Svatý kopeček




Husova ulice cestou k zámku

Horní synagoga











Zámecká zahrada











Zastavili jsme se na chvíli i u Novomlýnských nádrží. Při pohledu na ně člověka mrazí, ale jsou svým způsobem nádherné.


Pálava jsou ale především vinice a nesmím zapomenout ani na obce jako Pavlov, Věstonice, Perná, Hustopeče, Kurdějov... Všude je to tak krásné.







Archeopark Pavlov jsme bohužel nestihli navštívit, tak jen fotka zvenčí, s Pálavou v pozadí. Jeho návštěva rozhodně bude stát za to, takže těšíme se příště!


Do Lednicko-valtického areálu jsem se nesmírně těšila, nikdy jsem tady nebyla. Nedá se asi, navíc s menšími dětmi, stihnout celý za jedno odpoledne. My jsme se prošli v zahradě kolem Lednického zámku, parkem až téměř k Minaretu a cesta nás zavedla až ke dravým ptákům Zeyferus, kde si Eliášek neohroženě vyzkoušel roli sokolníka :-)
Chtěli jsme stihnout ještě vyjížďku na loďkách po Dyji, ale časově jsme to nezvládli. Takže další tip na příště.
(Z Lednice, jak už jsem psala, mi chybí většina fotek. Mrzí mě to, park a zahrada mě nadchly.)







Zeyferus



Poslední den patřil výletu na Tabulovou horu (Růžový vrch a Kočičí kámen). Bylo to něco nepopsatelného. Část fotek mi chybí, i tak jich mám nespočet, nedokázala jsem přestat fotit. Navíc se teprve zdvihal takový opar, začínalo vykukovat sluníčko, byla to neuvěřitelná nádhera! Chci tam znovu a hned! Naprosto to tam miluju.

Pohled směrem na Klentnici







Cestou nahoru, na fotkách vykukuje Sirotčí hrádek




Asi jediná fotka s pohledem na Mikulov. To prostě jdete, jdete, a najednou se před vámi otevře tohle. 






Už teď vidím, jak mi z toho blog krade část barev a velkou část rozlišení, ale i tak, po roce, jdu z té nádhery do kolen.









Směrem na Sirotčí hrádek








Perfektně schovaní :-D


Sirotčí hrádek

















Při odjezdu jsme se ještě u Galů přichomýtli zrovna ke zpracování hroznů, pro kluky obrovský zážitek, pro nás tedy taky, ale bohužel opět bez obrazového materiálu.
A ještě bych ráda přidala pár tipů na výlety, které jsme absolvovali dříve, s půlročním Alánkem - takže nic náročného. Prošli jsme vinice kolem Bavor, jsou to krásné procházky, všude klid. Byli jsme se podívat na kamenný kruh, na Pony ranči, vylezli jsme si na Kočičí skálu, vše u Klentnice. Taky u Věstonické Venuše jsme byli.

Nakonec ještě nějaké materiálno. Občas se ptáte, jak jezdím vybavená, co se lékárničky týká. Moc toho není. Kromě balíčku náplastí a desinfekce na případné ranky a odřeniny vozím v podstatě jen oleje a tinktury Nobilis. Nově jsem si pořídila i pár keramických destiček, používám je v práci, doma, na cestách. Taky jsem si koupila tyčinku proti nevolnosti, dětem se občas v autě udělalo špatně. A občas mě zachránila už i na veřejnosti, když někdo v okolí zanedbával svoji osobní hygienu :-D


Pod stan tahám skoro celou domácnost, ale když jedeme do penzionu nebo hotelu, tak se snažím být úsporná. Zpáteční cesty jsou ale vždycky o pár kusů všeho možného bohatší.
Zpátky vozíme listí, kamení, kaštany, všemožné plody. Tady jsme se samozřejmě napakovali vínem a mošty u Galů, koupili jsme i marmelády a mýdlo, slečna Galová nám věnovala knížku, kterou sama napsala a ilustrovala - to bylo milé :-)
Ze Sonnentoru jsme taky neodjížděli s prázdnou a ještě jsme si vyměnili dárky - resp. nejstarší synové z obou rodin byli obdarováni dodatečně k narozeninám, které slaví celkem blízko u sebe.





Vlevo dárky pro Eliáška, vpravo dárky pro Romanka

Kukuřičná stavebnice - kluky to neskutečně bavilo a postavili z toho nádherné věci vychytané do detailů - garáž z cihel jsme taky hned postavili, ale protože se dá opětovně rozdělat (malta se dá rozpustit ve vodě a cihly omýt), tak už zase leží schovaná v krabici. To je taky super tip na dárek pro kluky kutily, vyhrál si i tatínek. A jsou to vážně cihlové cihly!


Stav kufru na zpáteční cestě - taky to znáte? :-)

Prozradím, že naposledy jsme na Pálavu zavítali letos v květnu, když jsme byli sami s Mužem na pár dní na Znojemsku. A do konce tohoto roku máme v plánu se tam podívat ještě jednou :-) Mám tu naši zemi moc ráda, líbí se mi žít v Brdech, je tu nádherně, ale Šumavě a Pálavě jsem naprosto propadla!

________________________________________________________________________________
Našla jsem na svém instagramu dvě z těch smazaných fotek - jedna je pohled z Tabulové hory a druhá zpracování hroznů ve vinařství Gala. Pro nás velký zážitek a jsme rádi, že jsme měli štěstí a mohli to chvíli pozorovat :-)
Fotky samozřejmě nahráním na instagram a stažením odtamtud utrpěly na kvalitě.




12 komentářů:

  1. Jestli někoho nechytne Pálava za srdce, tak už vážně nic;) Je to naše srdcovka...moc rádi se tam vracíme. Nemám ráda změny a stěhování je můj velký strašák, ale vždy, když tam jsme, říkám "tak tady bych se klidně přestěhovala hned":) Moc hezky jste to zachytila a já se tak díky Vám tam na chvíli vrátila.
    Přeji hezké podzimní dny.
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Říkáme si s Mužem to samé - sem bychom se přestěhovali hned. Nejen kvůli té přírodě, ale celkově tam vládne taková pohoda.

      Vymazat
  2. Pěkný den,
    moc ráda jsem se pokochala Vašimi fotkami z mého kraje... bydlíme až na samém okraji (blízko posledně jmenované vesnice, kterou jste ještě zahrnula k Pálavě)... říká se tu, že Mikulov je přes vodu a kopec :D - sice pocházím od Přerova, ale Jižní Moravu jsem si zamilovala už jako středoškolačka, kdy jsme jezdili ke známým na chatu každé léto (a někdy i mimo sezónu), vůbec jsem tehdy netušila, že tu jednoho dne opravdu skončím... z "našeho" kopce je všude po okolí krásně vidět... Pálava na dohled, při dobré viditelnosti i Alpy hodně v dálce, Karpaty, Chřiby, dokonce Hostýnské vrchy, Drahanská vysočina, krásné výhledy na Brno máme i ze zahrady, Vysočina... z mého původního bydliště (průmyslového kraje), jako bych se vrátila o několik desetiletí zpět... elektrické vedení na sloupech (kolem Přerova je už od mého dětství v zemi), potůčky uprostřed vsi... mé oblíbené Rakousko coby kamenem dohodil... :) všude kolem vinice... taky máme souseda vyhlášeného vinaře a jeho růžové víno je prostě lahoda... :) Líbí se mi tu, ale stejně tak jsem byla unešená v Jižních Čechách a každý rok na Šumavu musíme alespoň na prodloužený víkend, v milovaných Beskydech jsem strávila dětství a stejně tak bych chtěla pobývat v každém koutu naší krásné země... :) třeba se mi také podaří ji celičkou Čmeláčkovi představit a ukázat v tom nejlepším možném světle... :) Jsem moc ráda, že se Vám Jižní Morava také tak líbí,
    mějte se krásně, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko, to se moc omlouvám, že jsem si hranice Pálavy trochu upravila :-) Myslela jsem to jako tip, kam se podívat a nějak jsem se přitom rozmáchla :-)
      V dobrém závidím, kde žijete, a ještě jak to popisujete!
      Jsem ráda, že je nás víc, kteří si uvědomují, co mají za humny a že to chtějí objevovat a předávat dál.
      Přeju brzké uzdravení, ať vás nic nebrzdí :-)

      Vymazat
  3. To jste se mi teda trefila, Karkulko. Na nových Mlýnech a v Břeclavi na Dyji jsem pět let pracovala, takže to tam znám jak svý boty (ikdyž teda spíš tu vodu, než pevninu) a pořád se ráda vracím. Stojí ještě nějaký z těch vybělených stromů uprostřed Novomlýnské přehrady, nebo už vzaly všechny za své?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stojí a vždycky mě z nich mrazí.
      A moc bych se chtěla podívat k Mušovskému kostelu.

      Vymazat
  4. Pálava je super, že ;)
    Já jsem stejně jako skyscraper0801 od Přerova, s tím rozdílem, že jsem tu zůstala a jen brázdíme krajinou.

    OdpovědětVymazat
  5. Moravu take miluju, ve sklipcich jsem byla... no ani to nespocitam. A Lednicko-valticky areal, tam me muj drahy pozadal o ruku, mam tam slibene jedno z velkolepych vyroci, tak jsem zvedava :D a ty fotky jsou nadherny ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo, tak takovou žádost o ruku bych si taky nechala líbit, to musela být romantika jako hrom a nádherná vzpomínka. A tím pádem ti teda závidím i to budoucí velkolepé výročí :-D Předem gratuluju :-D

      Vymazat
  6. Právě jsme se před pár týdny z Pálavy vrátili. Byli jsme poprvé a určitě ne naposled.

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den, náhodou jsem zavítala na tento blog a krásný článek o kraji, který se před 8 roky stal mým domovem. Miluji to tady! Moc ráda se vracím na moji rodnou Vysocinu, rádi na dovolených obdivujeme krásy různých koutů ČR, ale tady na jihu už jsem silně zakořenila:-). Jen to spalující vedro v létě je úmorné.
    Možná budu nosit dříví do lesa, ale dám Vám tip na příští návštěvu u nás: kolem Valtic vede tzv. Stezka bosou nohou, částečně se jde i územím Rakouska. Je to nádherná procházka, po cestě je rozeseta spousta prvků pro děti. Tak někdy zase zavítejte:-).

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář :-)