Alánek čtyřleťák

Výlet do Zemědělského muzea, dárky a dort.

Načali jsme pátý rok s naším druhorozeným. Je to až neskutečné, protože není to tak dlouho, co jsem si užívala svoje první těhotenství. Na dětech je vážně nejvíc vidět, jak ten čas letí. Snažíme si užívat každou chvilku.

Oslava byla malá, rodinná, jen my čtyři. Druhý den pak s prarodiči.

Alánek si přál k obědu řízky a kyselé okurky. Po obědě sfoukl svíčky na dortu a za pomoci Eliáška si rozbalil dárky.

Dostal dvě hry od Lucie Ernestové. Naše první. Mám je v povědomí už velmi dlouho, nechápu, že se na ně dostalo až teď. Jsou krásné. Originální, autorské, tady u nás vyrobené. Kromě krásných ilustrací (hry nejsou naše první "ernestovina", mám obrázky Lucie moc ráda, jeden mi zdobí i plochu na počítači) mě nadchly i ty drobné detaily, jako jsou třeba hledačky, nebo dřevěné firgurky a kostky v sametovém pytlíčku uvnitř her. Praktické mi přijde i to, že jsou ploché, z boku vypadají jako hřbety knih, můžou vám tedy zdobit knihovnu.

Pár knížek - Pohádkovou lampičku od Františka Nepila s ilustracemi Jana Kudláčka - od babičky a dědy. Kdo máte taky právě kudláčkovské období (a/nebo máte rádi i Milenu Lukešovou, přidejte se k výzvě Večernice).

Pan Nepil je teď u nás v kurzu - klukům jsem po Vánocích četla Štuclinku a Zachumlánka a sobě Vánoce mám rád (taky s ilustracemi Jana Kudláčka) a teď znovu Lipovou alej.

Dostal taky dvě prostorová leporela Rudolfa Lukeše - Lva a Želvu. Ještě je do série Tygr a Pes.

Z pohádek pak na DVD Jak vycvičit draka. Možná znáte Škyťákovu sérii i knižně :-) 

Nemohla zase chybět oblíbená Schleich zvířátka. A taky kluci dostali každý jednoho Pišlíka, už se těším, až jim v lese postavíme domeček a vezmeme je pod stan a vůbec za dobrodružstvím.

Od babičky dostali taky každý jedno autíčko - staré bouráky od HotWheels, to teď u nás taky frčí, protože to frčí u kluků ve školce. No jo :-)

A od druhé babičky hromadu společenských her (za body z Alberta). Jsou to mini verze známých a oblíbených her, někdy to provedení teda trochu kulhá, ale zase je tam ta výhoda té velikosti, vejdou se i do malého batůžku. Tedy jedna samotná. A her není nikdy dost.

Balila jsem dárky i pro babičku, na poslední chvíli, naštěstí mám ještě nějaké starší barevné papíry a pár stužek

Klukům se líbí třeba to, jak malý mrož při otevírání knížky vykukuje :-)

Původně jsme měli naplánovaný výlet někam ven, do přírody nebo projít se po nějakém starém městě, ale nakonec jsme zvolili Zemědělské muzeum, protože jsme jednak už v muzeu nebo na výstavě delší dobu nebyli, a taky jsme tušili, že tohle si kluci užijí. A užili :-)

Stihli jsme expozice Rybářství, Jede traktor, recykLES a Laboratoř ticha. Vřele doporučujeme. Všechno krásné a přizpůsobené i malým dětem. Spoustu interaktivních záležitostí, milá průvodkyně Zuzka, ochotný a příjemný mladý muž v pokladně. Sem se rádi zase vrátíme.

Děti mohly brázdit dráhy na šlapacích nebo odrážecích traktůrkách

Mohly ale vyzkoušet i některé opravdické stroje

Potok - řeka - povodeň - promítané na podlahu

Model koloběhu vody - děti si samy zapínaly déšť a bouřku, voda následně stékala koryty řek do údolí a do jezera/moře, kde se následně vypařovala

recykLES - hnízdo, ve kterém jsme si povídali s průvodkyní

Větve prastarého dubu

Lesníkova pracovna

Děti si mohly kreslit nebo si vyrobit svůj vlastní papír

Laboratoř ticha

A příště třeba naproti

Protože jsme se vraceli z Prahy celkem pozdě a měli jsme hlad, zajeli jsme neplánovaně do pizzerie. Tak snad můžeme říct, že si Alánek svůj den užil až do večera.

Taky nám, chlapec, začal psát. Svou vlastní řečí.

Na dobrou noc Modroočko