Pod stanem, na vodě

Po 13 letech a s dětmi poprvé.

Byla to takzvaně Akce kulový blesk. Sice jsme věděli, že budeme mít ten týden oba volno, tak nějak jsme i oba sami od sebe přišli s tím, že letos bychom mohli pod stan, ale až do poslední chvíle jsme netušili, kam vlastně pojedeme.

Původně jsme si chtěli půjčit velký stan od kamaráda. Původně jsme chtěli jet jenom někam tady kousek. A vůbec původně to mělo být celé jinak.
Ale dopadlo to tak, že jsme poslední dva dny před odjezdem scháněli komplet celou kempovací výbavu a já jsem prala, žehlila a balila.
A vybírali jsme ten kemp.

To je totiž tak - jako malá jsem s rodiči a bráchou a celou naší partou jezdila pod stan na Slapy, do Županovic. To byl takový kemp na břehu přehrady, naproti velká skála, stany mezi vysokými stromy, byl tam stín. A byly tam jedny suché záchodky a u vrátnice kohoutek na pitnou vodu (studenou pochopitelně) a jedno hřiště na volejbal. A to bylo všechno. A bylo to tam krásný a přesně takový kemp jsem si vysnila. Tedy aby tam navíc byly sprchy :-D
Hledali jsme dlouho. Všechno to byly kempy buď na holé pláni, někde na bývalé louce nebo poli, strom nikde. Nebo to byly kempy sto let staré. Nejsme z cukru, ale když jsme viděli některé ty fotky, tak to fakt ne. Nebo to tam byl samý obytný karavan s holandskou nebo německou značkou. Nebo tam byly diskotéky, animační programy, skákací hrady a ve středu klaun. Ne!
Až na poslední chvíli a vlastně "náhodou" jsme objevili Kanak kemp Branná. Totální zjevení.
A bylo to tam vážně nádherný. Je to vodácký kemp, takže hodně přírodní. Jsou tam sice záchodky a sprchy (čisté, nové) a tekoucí voda a nabíječky na mobil, ale jinak bez přípojek elektřiny u každého stanu, bez pračky a sušičky a společné kuchyňky, a bez centrálního ohniště a výlevky a bez společenské místnosti s televizí a bez animačních programů. Sláva!
Zato je tam moc příjemná hospoda s atmosférou, kde vaří věci jako kuskus se zeleninou a buchtičky se šodó a ráno kakao. Jsou tam všude stromy a stín, taky je tam čisto a je tam klid, jen o víkendu je rušněji, ale to už tak bývá. Ale má to atmosféru, hoří ohně a hraje se na kytaru. A můžete si pronajmout chatku (tu klasickou - dvě palandy, stolek, skříň a už nic), stan s podsadou nebo týpí. A je tam naučná stezka pro děti a malé dřevěné hřiště a dvě malé kozy.
A ještě je tam půjčovna lodí a strašně milý a pohodový a sympatický personál a všichni si tam tykají a můžete si koupit tričko a děti za přespání dostanou ráno medaili a když jedou na lodi, tak taky dostanou medaili a taky placku, co si pak můžou připnout na batůžek.
Je tam prostě božsky a jela bych tam zase a taky že zase pojedeme. Příští rok nejpozději!
A ten kemp je asi tak vyhlášený, že jsem pár dní před odjezdem zjistila, že je tam můj brácha, jede Vltavu. Brácha snad nikdy na vodě nebyl, pokud nepočítám tábory, když jsme byli malí. A vůbec takhle pod stan vlastně nejezdí. A pak "náhodou" jede v tom samém termínu do toho samého kempu. Akorát on tam byl o víkendu a my tam jeli až po něm.
Ale zase jsme tam jedno odpoledne, noc a dopoledne strávili s mojí sestřenicí, která tam byla - aha! - taky. Jenže ona nevěděla, že my tam jsme, a my jsme nevěděli, že je tam ona, a tak jsme to, že jsme tam vlastně nocovali spolu, zjistili až druhý den, kdy my jsme se vrátili a sešli jsme se u babičky a líčili jsme si zážitky.
Takže asi takhle je ten kemp vyhlášený, letos tam prostě byli všichni!
Byli tam i ti, co jsme se s nimi ještě ani neznali, ale tak nějak nadrzo jsme si vedle nich postavili stan (páč to tam bylo hezký a jinde nebylo moc místo), a pak jsme zjistili, že mají úplně stejně starý kluky jako my a že vlastně jsou skoro jako my a zajímají je věci, který zajímají nás. A že tam mají lodě a jedou Vltavu a naši kluci jim do těch lodí lezli a my jim říkali, ať tam nelezou, že ty lodě nejsou naše a že když budou chtít, tak si můžeme druhý den půjčit taky loď a jet se projet. Ale mysleli jsme, že se tam budeme někde placatit kolem kempu. Jenže druhý den ráno přišel ten jeden táta-soused a povídá, že oni mají zbytečně velkou loď, protože s nimi měl ještě někdo jet, ale nepřijel, a tak jestli s nimi nechceme jet my a že jedou do Krumlova a že pojedou ještě další dvě rodiny a že se někde stavíme na oběd a že pojedeme pět hodin a že to bude vůbec celý bezva. A to zase Eliáš už jet nechtěl, ale nakonec se mu to v hlavě rozleželo, a tak jsme si půjčili jen vesty a pádla a jeli jsme teda.
A bylo to úplně nejvíc nejlepší! Naprosto skvělý zážitek! Děti byly hodný, seděly v lodích, občas teda přelejzaly z jedný lodě do druhý, pak taky se střídaly v takovým kruhu-člunu, co jsme táhli za sebou, a když byl jez, tak si hezky sedly až dovnitř a seděly a užívaly si to. A my jsme si to taky užívali, protože to byla sranda a taky trochu adrenalin, já jsem se teda bála, a taky jsem jednou málem vypadla z lodi, ale hodila jsem jenom záda, byla jsem celá mokrá a smála jsem se tak, že jsem se nemohla vydrápat nahoru. Ale dobře to dopadlo.
A pak ten Krumlov! Byli jsme tam už třikrát, ale takhle z lodi jsme ho viděli poprvé. Krása nesmírná! Prostě nádherný výlet to byl. A kromě toho zážitku jsme poznali nové fajn lidi.

Druhý den jsme se do Krumlova vypravili zase, sami, protože jsme tam objevili Kavárnu v zahradě a protože jsme jeli shánět vařič.
Večer jsme si pak udělali společnou grilovačku a opékačku.

V pátek naši noví kamarádi z lodi už museli balit a odjíždět, a tak jsme se s nimi rozloučili a vydali se do Rožmberka na oběd a na obhlídku hradu.
Po obědě a hradu jsme pokračovali dál do Vyššího Brodu, nejjižnější obce v ČR, kde jsme obhlídli pro změnu Cisterciácký klášter. Na parkovišti mě pak upoutala cedule, která odkazovala na Čertovu stěnu a Čertovy proudy. Tak jsme se vydali ještě tam. Kluci nám za tu krátkou chvíli v autě oba usnuli, takže jsme se tam jen na chvilku s Mužem zastavili a prošli. Ale byla to krása - jen ticho, les, kameny a voda. A spoustu mechu.
Večer už v kempu jsme vyrazili konečně po okolí, do lesíka, a na tu naučnou stezku kempem. Mají ji opravdu krásně udělanou. Úkoly jsme všechny splnili, takže jsme si mohli dát razítko.

Poslední den, v sobotu, jsme se dopoledne sbalili, šlo nám to překvapivě rychle a pohádali jsme se jen jednou a jen trochu, a vyrazili směr Holašovice. Zase krása nesmírná! To já už tak mám. Většinou než někam vyrazíme, tak já si to naplánuju, takže vím, kam jedu, a nebudu jezdit někam, kde se mi to nelíbí, to dá rozum. Takže vlastně kamkoli vyrazíme, pokud to máme naplánovaný a jakože tam chceme, a není to jen nějaká povinnost nebo úřad, tak tam razíme proto, že se nám to tam líbí, takže prostě krása nesmírná všude.
No ale ty Holašovice to je prostě krása, i kdybychom se tam ocitli náhodou nebo tam snad šli na nějaký úřad (obecní asi).
Dali jsme si tam oběd. Asi to byla hospoda, protože tam měli dost stolů a výčep a jídelní lístek a servírku, ale jinak jsem si tam připadala jako u tety na Mořince, na zahradě a na dvorku. I to jídlo bylo takový jako od tety nebo prostě na chalupě. A byla to ta dolní hospoda. Protože jsou tam dvě. Nebo možná i tři, my víme o dvou.
Taky jsme si tam koupili med a paní, co nám ho prodávala z předsíně, tak dala klukům líznout a byla moc milá a ten med je výbornej!
Akorát teda jediný, co mě na Holašovicích zklamalo, že nám v Info centru neřekli o tom jejich Holašovickým stonehenge. Takový krásný kameny co by kamenem z návsi dohodil, a my o nich neměli tušení, takže jsme tam samozřejmě nešli, a to, že tam ty kameny jsou, jsem zjistila až na zpáteční cestě, kdy jsem dávala fotku na Facebook, a kamarádka se mě zeptala, jestli jsme byli na kamenech, a já abych nebyla za blbce, jsem si začala googlit "kameny Holašovice".
Takže takhle to v těch Holašovicích krásných bylo.

Chtěli jsme jet ještě do Písku a na Hlubokou a do Budějovic a na Kratochvíli a předtím ještě i na Šumavu, k Lipnu a někam k rybníkům a tak vůbec, ale to by tam člověk musel být měsíc, a my tam byli jen necelý týden, tak jsme aspoň cestou trochu špatně odbočili a jeli jinou trasou, i když přes Vodňany jsme jeli i směrem tam, ale zase mi tam Muž nezastavil, že prý jindy, ale aspoň teda na tom Zvíkovským mostě mi zastavil, protože to sám chtěl vidět. A to byla úplně poslední zastávka na naší dovolené, pak už jen Brdy a doma a spící děti, večer na krku a vybalování a doma nic k jídlu, takže ještě výlet pro pizzu.

Tak to by jako úvodník stačilo, následuje obrazová část.

Dobré ráno

Kemp je rozdělený na dvě pomyslné části - centrální, kde je hospoda, a Šervůdovskou klidnější

Náš výhled ze stanu

Hospoda - vzadu za slunečníky je dětské hřiště a dole hned pod hospodou pláž a "přístaviště"

Fotbálek. A nahoře vlevo je vidět nabíjecí stanice na mobily.

Kluci si ozdobili batůžky

Jen jsme postavili, začalo pršet - ale výhled jsme měli parádní

Voda byla studená, ale dětem to nevadilo

Občas to tam bylo jako na dálnici

První večer. Ale pitný režim jsme neflákali ani ty další.

Vodáci

Eliášek v kruhu, který jsme táhli za lodí

Alánek v kruhu

Část výpravy - tři lodě vpředu

Jezy byly největší sranda, i když pro někoho méně :-)

Nezvyklý pohled na Krumlov - z lodi

Když jsme procházeli městem od pivovaru, kde jsme se vylodili, k parkovišti, objevili jsme tuhle Kavárnu v zahradě

Krumlov den první

Krumlov den druhý

Na ostrově

Kavárna v zahradě - úžasné místo

Alt Straninger - penzion, ve kterém jsme s Mužem strávili naše první výročí svatby

Večerní oheň

Kluci pozorují netopýry

  

Vyrážíme na výlet

Rožmberk - výhled z restaurace

Rožmberk

Cesta na hrad

Vyšší Brod - Cisterciácký klášter

Šestinohý, dvouocasý, bezhlavý kůň - takový v tom Brodě mají

Byl živý a pak nad námi soustředěně kroužil, no

Starý silniční most zdobený barokními plastikami - sv. Annou a sv. Janem Nepomuckým

Čertovy proudy

Podvečerní procházka - les nad kempem

Interaktivní naučná stezka

Okolí kempu

Kostelík v Zátoni

Holašovice

Kupujeme med, kluci jdou ochutnat

Kluci se ráchají

Já si sedím ve stínu lip

Dětské hřiště s výhledem na Temelín

Zvíkovský most

Doma už jenom holašovické koláčky

Pizza k večeři a ryzlink a bubliny na večer

Nové turistické známky

Bylo to prostě uchvancancující. Dneska navečer někdo ze sousedů na zahradě zapálil oheň. A já jsem hned cítila i tu řeku a vůni stanu a stromů a jako bych tam byla znova. Tak teď spřádám plány, jak to navlíknout, abychom se tam do konce tohoto léta ještě jednou dostali :-D