Do polí

Když je potřeba vypnout.

Známe to asi všichni. Nebo spíš všechny. Zvlášť my, které máme děti a chodíme i do práce. A nemáme nikoho k ruce. Každodenní kolotoč vaření, mytí nádobí, praní, sušení, skládání, žehlení... A než to člověk všechno udělá, tak už aby šel luxovat a vytírat a mezitím se všude usazuje prach a boty je třeba vyčistit a ty šmouhy na zrcadlech taky, koupelnu umýt, postele převléknout... Zahrádka si taky žádá péči. Člověk se prostě nezastaví. Už ani to pečení pro mě není takový relax jako dřív, protože kolem mě pořád pobíhají ti dva a buď chtějí napít nebo čůrat, nebo něco k chuti, nebo něco podat, nebo se pošťuchují, nebo chtějí ven a pak zase dovnitř...

A tak jediná místa, kde mám klid, kde nic nemusím a kde, když máme štěstí, nepotkáme živou nohu, jsou lesy a pole a louky. Třeba jenom na půl hodiny, po nedělním obědě, než Muž pojede do práce.

Od Eliáška

 

 

A pak že prý v polích už dneska nic nekvete :-) Ta větší je trhaná na poli, včetně denivky, ta menší je ze zahrádky.