středa 1. června 2016

Trnkova Zahrada a Dětský festival mini

Za jeden den jsme toho stihli dost, a k tomu ještě návštěvu z Ústí :-)


S Lenkou se znám už dlouho, skoro 7 let. Seznámily jsme se, když jsme čekaly naše první děti. Bydlíme od sebe sice daleko, ale vídáme se celkem pravidelně. A tak když byl čas zase na nějaké to setkání, domluvili jsme se, že vyrazíme i s dětmi na výstavu. 
Na Trnkovu Zahradu jsme se chystali už dlouho, ale čekala jsem, až bude moci Lenka přijet, aby ji viděla i Anička. 



Výstava byla umístěna v Malostranské besedě (dříve, myslím, v písecké Sladovně). Byli jsme tam už předloni na výstavě Vikýře Play, která se nám moc líbila. Prvotní dojem ze Zahrady byl ten, že se otočím a jdu pryč. Výstava byla jen v horním patře, resp. v podkroví, byla tam tma, spoustu lidí a řvoucích dětí, hlava na hlavě, pořád tam něco létalo vzduchem... Ale po prvotním šoku jsme zjistili, že to není tak zlé (nebo se možná děti uklidnily či odešly?), nakonec jsme tam zůstali asi hodinu. 
Čekala jsem od toho víc, ale nebylo to vyloženě špatné.



Na začátku bylo umístěno takové interaktivní bludiště, které teda většina dětí absolutně nechápala, a co jsem tak vypozorovala, tak dospělí na tom nebyli lépe. Ale sem tam se dětem povedlo vychytat okamžik, kdy bludiště na jejich mačkání reagovalo zvukem, takže je to bavilo. Nakonec jsme teda přišli na princip, ale smysl mi stále uniká.


Alánka hodně bavilo vhazování molitanových tvarů, u toho jsme strávili dlouho dobu.



V zadní části byl umístěn promítací koutek, ale ten děti míjely celkem bez povšimnutí, ta výstava byla taková hlučná a akční, že jim asi připadalo kontraproduktivní si sednout a jen něco sledovat.




Shora se dala na velkém plátně sledovat velryba, ale protože se příliš nehýbala, jen dlouze mluvila, ani to děti moc nebavilo. 



Mne zaujal na strop promítaný obraz, jehož součástí jste se mohli stát. Taky tam byly na zemi polštářky a v tu chvíli žádné řvoucí dítě v dohledu, takže jsem se tam chvíli pozdržela :-) Ale děti to taky příliš neoslovilo. Nejen naše.



Co je bavilo (všechny) nejvíc, bylo chytání kocoura na tříkolkách. Dětí však bylo mnohem více než tříkolek, a tak za kocourem normálně běhaly. Na kocoura se asi mělo dupnout, dupaly všichni a na všechno. Kromě kocoura lezl po podlaze ještě všelijaký hmyz. Taky u toho bylo šíleně řevu. Ale strávili jsme tam dlouhé minuty.


Celkově - polovinu věcí minuly děti téměř bez povšimnutí, ale ten kocour je zaujal extrémně a nebýt toho, tak bych asi výstavu hodnotila dost negativně. 

Při odchodu koupila Lenka dětem ještě pár suvenýrů - placky a plakát. Měli tam toho mnohem víc, ale jednak jsme nechtěli, aby tam nechala majlant (protože dětem se líbilo všechno), jednak Trnkovy knížky máme vesměs všechny doma. Ale sortiment se mi líbil víc a přišel mi smysluplnější než celá výstava. Bohužel :-(


My jsme Aničce a Toničce koupili už předem knížku a taky nějaké zdravé dobroty :-)


Po výstavě jsme se vydali pěšky přes Karlův most, Kampu až na Újezd do Pastaře










Musíme pochválit děti, protože byly opravdu hodné, a hlavně při jídle :-D 




Za odměnu jsme je zvali do Angelata na zmrzku. Holky tam byly poprvé a myslím, že byly nadšené :-)




A pak jsme projevili velkou osobní statečnost a vyrazili ještě na Dětský festival mini. Osobně bych tam asi nešla. Jednak opravdu nesnáším davy. Pak taky nechápu, proč platit vstup někam, kde jsou prodejní stánky, tj. stejně tam musím za zboží zaplatit. A hlavně snad všechny značky, které se tam prezentovaly, lze běžně koupit. 


Každopádně skladba prodejců byla zajímavá, to se musí nechat. Prostředí bylo taky krásné. A alespoň jsme se viděli s Gábinou z Houpacího prkna. Bylo to moc milé setkání! Děti se vyřádily a my jsme domů odcházeli zcela nečekaně o dvoje chůdičky bohatší. Děkujeme, Gábi, za skvělý dárek, vážíme si toho :-)
O chůdičkách podrobněji v některém z dalších článků. 



Na festivale jsme se dlouho nezdrželi, holkám jel vlak zpět domů. 
Ale vyzkoušeli jsme alespoň perfektní Repello. Kdyby na něj kluci nebyli už velcí (a neměli jsme doma další dvě odrážedla), neodešli bychom bez něj :-D 



Takto jsme odešli jen s málem, každý se svými suvenýry.
  



Leni, díky za návštěvu a za dárečky :-)
Gábi, díky za chůdičky, trénujeme! :-)

A co vy - byli jste? Co jste na výstavu nebo na festival říkali?

2 komentáře:

  1. Já když jsem se dozvěděla o té výstavě, tak jsem byla nadšená. Zahradu čteme rádi a je to jedna z mých nejoblíbenějších knih z dětství. Ale pak jsem si přečetla pár recenzí a nakonec jsme to vzdali a ani mě to vlastně nemrzí. To si raději zajdeme na nějaké dobré osvědčené divadlo ;-)

    Eliáškovi ty Campery moc sluší, jen to vypadá, jako by měl skoro už dospělou nohu ;-) A nevíš, co to je za botky, které má ta holčička?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdes četla recenze? My jsme od toho právě čekali docela dost, vzhledem k tomu, jak se nám kdysi líbily ty Vikýře. Jako nebylo to vyloženě špatné, to určitě ne, zpětně si říkám, že tam toho bylo dost a dost a že si tam každý našel to své. Ale na to, jakou to mělo propagaci a jak se to tvářilo, tak jsem to prostě čekala tak nějak... jinak... poetičtěji? Nebo co.

      Botky nevím, ale zkusím zjistit :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář :-)