Barefoot pro děti

Naše cesta ke zdravému obouvání.

Sepisuji zase jeden z těch článků, který bude asi delší a bude v něm hodně fotek. Tak si na to asi udělejte trochu víc času, pokud vás to zajímá :-)

Vlastně ani nevím, kde začít. Barefoot obuv jsme začali cíleně kupovat až letos na jaře. Do té doby jsem o ní mnohokrát slyšela, ale asi ještě nenastala ta správná doba, museli jsme si k tomu dojít.

Já jsem od malička nosila klasické boty, které tenkrát byly k mání, tzn. opatek, pevný kotník, úzké, sešněrované. Pak i později v dospělosti jsem si koupovala úzké boty, protože se to přece nosí a noha v tom dobře vypadá. Podpatky jsem ale nenosila nikdy (jen opravdu výjimečně - ples apod.), neuměla jsem v tom chodit, nohy mě bolely, nic pro mě.

Až v těhotenství, ač mi nohy neotékaly, jsem začala samovolně tíhnout k širším pohodlnějším botám (ale barefoot to stále nebyl). 

A taky jsem nikdy nechodila bosa, protože to se přece nedělá, na něco šlápneš, nebo do něčeho, budeš mít špinavý nohy a co si pomyslí lidi - že nemáme na boty.

Manžel to měl asi dost podobně.

Asi poslední tečkou pro mě byl tento článek - o obuvi dětí ve školkách. Na tom webu je vůbec spousta dobrých článků, doporučuji přečíst.

Na následujících fotkách je vidět, jak vypadá noha, resp. prsty, v klasických botách, a jak vypadá v botách se širokou špičkou (tedy víceméně v barefoot botách). Je to jen pár fotek, které jsem si v průběhu času uložila, na internetu jich však najdete mnohem a mnohem více, podle mého jsou dosti výmluvné a jsou to celkem jasné argumenty.

Základním předpokladem při výběru vhodné obuvi je znát rozměry nohy. A to nejen délku, což pro mne bylo zásadní doposud, ale i šířku a také výšku nártu.

V těchto odkazech se dozvíte:

- jak správně měřit nohy

- jak zjistit, zda máte nohy úzké nebo široké

- jak změříte výšku nártu

- jak postupovat při nákupu bot

Opět skvělý blog o barefoot obuvi, najdete tam další perfektní články a videa.

Kluci jako malí nosili na první krůčky doma kožené capáčky, což už z dnešního pohledu vím, že bylo dobře (i když na úplně první krůčky mohli být taky úplně bosí, nebo jen v ponožkách), ačkoli tenkrát nebyl barefoot takový trend, vlastně jsem o něm ani netušila a nedávala jsem jim capáčky z nějakého přesvědčení. Spíš jsem viděla, že je to pro ně dobré.

Zpětně ale koukám na fotky, že chodili převážně bosi :-)

Shooshoos

Shooshoos

Robeez (ty růžové kluci samozřejmě nenosili, koupili jsme je pro případnou holčičku) - ve větších velikostech jsou kompromisní

Boumy

První boty pak už byly horší, hlavně u Eliáška, začal chodit v zimě, takže jsme mu koupili kotníčkové Ecco. Podrážka úplně tvrdá, nemohl v tom chodit, byl jako robot, ale pořád mi to nedocházelo.

Alánek na tom byl o poznání lépe, tomu jsme koupili Primigi, měly širokou špičku, měly podstatně měkčí podrážku a nebyly zpevněné. Taky v nich Alánek o poznání lépe chodil.

Dál jsme jim pak ale - v dobré víře - kupovali klasické boty, i když kvalitní - Ecco, Primigi a hlavně Richter.

Ecco

Primigi

Primigi

Boty jsou to kvalitní zpracováním, ale jinak z pohledu barefoot všechno špatně - tlustá neohebná podrážka, úzká bota, zpevněný kotník, tvarovaná vložka, pod patou často zesílená.

V dubnu t.r. mi to konečně docvaklo a pořídila jsem klukům jejich první BF boty - oběma Kidofit Theo a Eliáškovi pak Camper Peu Cami (Camper není čistě BF značka, ale řada Peu je kompromisní).

Kidofity jsem koupovala do školky a na zahradu. Beru je jako celoroční boty - tedy na jaro a na podzim. Zvládnou i vlhkou trávu a nějaké to bahno. 

Na Kidofity hodně lidí nadává - že jsou křivě šité, že mnoho nevydrží apod. Je pravda, že za ty peníze bych očekávala kvalitnější zpracování. Nicméně jsme měli asi štěstí, ale všechny páry byly rovné. Po vytažení z krabice tedy příšerně smrděly lepidlem, ale stačilo je nechat chvíli venku vyvětrat. 

Kluci jim dávají dost zabrat a kromě několika oděrek (viz fotky) boty i po několika měsících a velmi intenzivním nošení bezva drží, výrazně na nich nošení není znát - barva je stálá, nejsou nikde prošoupané, pásky se nám netrhají.

Podrážka je hezky měkká, navíc ve špičce je průhledná, takže můžete dítěti zkontrolovat vhodnou velikost pohledem - nejlépe tedy, když dítě stojí např. na skleněném stole a vy se díváte zespodu. Pokud byste velikost takto kontrolovali sedícímu dítěti, nedá se na to příliš spoléhat, noha není zatížena a posune se víc dozadu.

Kromě pásku přes nárt mají i pásek kolem paty, takže se dají dobře regulovat. Přesto na úzkou nohu sedět nebudou, jsou z kategorie širších bot.

Kidofit Theo

Zde je vidět, že kouká šití. A úplně přesně nevím, jak se dá odřít bota na tomto místě.

Boty mají na patách sjetý proužek, ale myslím, že je to z častého klouzání na klouzačce. 

Campery jsem naopak koupila spíše na parádu, do města. Nejedná se o čistě barefootové boty, mají trochu silnější podrážku a lehce zvedlou špičku. Jsou tedy kompromisní. Také jsou spíše z kategorie užších bot.

Nicméně po vyndání originální vložky je podrážka tenká a ohebná. Vložky se dají nahradit např. tenkými z DM drogerie. Překvapilo mě, že ačkoli jsou ve velikosti pro dospělé lidi, jsou ještě o pár mm užší než ty vložky z dětských Camper bot. Tady je jasně vidět, jak úzká je mainstreamová obuv.

Od té doby, co jsem je Eliáškovi koupila, je měl obuté opravdu párkrát, přesto se začaly ve švu rozlepovat. Jsem z toho dost překvapená, protože Campery jsou považovány za "držáky". Ale samozřejmě vždy je to kus od kusu. Budu je zkoušet reklamovat.

Jinak ale velká spokojenost, objednala jsem si jedny i pro sebe, teď na podzim.

Camper Peu Cami

Rozlepený šev

Tenké vložky do bot z DM drogerie - mají více velikostí a i v bílé barvě

Užší než dětské Camper

Camper s tenkými vložkami - téměř BF

Pro Alánka jsme "na lepší" (protože v obchodě už neměli jeho velikost Camper bot) pořídili Zeazoo Leo Manga. Na stránkách už nemají v nabídce přímo tuto variantu, dala jsem ale odkaz na totožné.

Zeazoo je bulharská rodinná firma, boty šijí ručně a je to na nich opravdu znát. Nádherné botky. Krásně voní kůží. Jsou hezky měkké a výborně provedené. A dělají i boty pro dospělé.

Nošení na nich zatím vůbec není znát, ale i Alánek je nosí ne příliš často. 

Zeazoo Leo Manga (vpravo)

Jako bačkůrky do školky a k babičkám jsem koupila kompromisní Impidimpi. Jsou užší, ale krásně měkké a ohebné. Bohužel jsou taky až moc uzavřené, Eliáškovi se v nich občas dost potila noha. V těch modrých je to ale lepší.

Pokud je sucho, dají se nosit i ven.

Školkovou zátěž vydržely bez ztráty kytičky, pouze z vnitřní vložky se u jedné sloupla horní látková vrstva (zůstala jen gumová vložka).

Impidimpi

Pak už jsem začala řešit letní obutí. Kromě sandálků jsem chtěla ještě nějaké prodyšné tenisky, něco na styl doposud námi oblíbených Converse.

Musím říct, že u tohoto vybírání jsem se dost zapotila. Hlavně tedy u těch tenisek.

Nakonec jsem po hodinách a hodinách měření a porovnávání a sondování v diskusích objednala Feelmax Nalla. A dobře jsem udělala!

Lehčí a ohebnější boty jsem do té doby v ruce neměla. Zpracováním mi přišly také fajn. Krásně široké. A kluci byli nadšeni z jejich vzhledu. Hned je nazuli a nechtěli je sundat.

Na tyto boty jsem četla také dost stížností, hodně lidí je reklamovalo, boty se rozlepovaly apod. Musím zaťukat, kromě toho, že velmi brzy vybledla červená barva, tak s nimi není žádný problém. 

Eliášek má jen trochu nižší nárt, takže si je musí více utahovat a suché zipy má po stranách až na zem, ale to je tak vše. A kluci jim dávají opravdu zabrat!

Feelmax Nalla - spodní řada

Sandálky jsem napoprvé objednala oboje špatně.
Alánkovi jsem vybrala Filii. Botičky jsou to perfektní! Měkké, opravdu kvalitní, nikde nekouká žádné šití, žádné lepidlo apod. Závidím, komu sednou.
Pro Alánka byly bohužel úzké. Věděla jsem to od začátku, přesto jsem to chtěla vyzkoušet "na vlastní kůži". Ale podzimní modely by se snad už měly dělat širší, tak snad je klukům taky pořídím a budou je moci nosit.
Jinak ale opravdu doporučuji.

Filii - horní řada vlevo

Pro Eliáška jsem objednala Pediped Stingray s tím, že mají být kompromisní (něco jako Keen CNX), ale za nás tedy veliké zklamání. Eliáškovi tedy vůbec neseděly, ačkoli dle rozměrů by měly. Ale hlavně to tedy podle mého nejsou ani kompromisní boty - silná neohebná tvarovaná podrážka a špička taky nic moc, navíc přizvednutá. Kromě toho mají boty jen na každé straně jeden malý otvor, jinak jsou uzavřené.

V té době moc na výběr ze sandálků nebylo. 

Pediped Stingray - horní řada vpravo

Naštěstí se nedlouho po tom dostala do Čech dlouho očekávaná zásilka sandálků Kidofit.

Ty sice také nejsou úplně otevřené, to mi ale maximálně vyhovovalo, jsou opět zamýšlené do školky, do lesa, na písek... prostě na lítačku. Takže ta uzavřená špička je spíše výhodou. 

Opět jsme měli štěstí na nekřivé páry, kluci je nosí prakticky denně a zatím jsou jako nové. Měli je i na lodi na Vltavě, vystupovali v nich do vody, a boty bez problémů přežily. Jak barva tak lepení.

A na parádu mají ještě jedny sandálky - opět ze Zeazoo - Merlin. Jen jsem si u nich nechala ušít plnou patu, jako u Gobi (které jsou prakticky totožné, jen se dělají v menších velikostech).

Díky tomu klukům perfektně sedí. Zachytila jsem totiž předtím, že s tou volnou patou dětem často nesedí, že je pásek vzadu - který se nedá regulovat - moc dlouhý, takže noha v sandálkách "lítá". 

Takže doporučuji připlatit si za tuto úpravu.

Jinak ačkoli jsem výše psala, že Leo Manga jsou měkké boty a že Feelmax Nalla jsou nejměkčí, které jsem dosud mohla osahat, tak tyto Merliny jsou úplné žvýkačky! Totálně lehounké, absolutně ohebné, měkoučké, i ta kůže je tak měkká, že botičky, pokud nejsou nazuté, tak vlastně ani nedrží tvar :-) 

Poslední položkou v klučičím BF botníku jsou holinky. Kupujeme Aigle, Bergstein nebo Grand Step (naposledy jmenované tedy momentálně žádné nemáme) a kupovali jsme je už dávno, ještě před přechodem na BF. Jsou tedy také spíše kompromisní, užší, ale už u nich asi zůstaneme.

Jsou dobře ohebné, nemají tvarovanou stélku. 

Zase tak často je nenosí, rozhodně na žádné delší trasy, takže tady nemusíme dodržovat striktně barefoot zákonitosti.

Velikost 28 měl Eliášek t.č. ve školce. Máme doobjednané 27 a od 31 výš. Pro jistotu :-D

Z původního botníku jsme klukům nechali jen Crocs nazouváky. 

Slíbila jsem před časem také naše boty porovnat. Malé srovnání tedy následuje.

Filii, Zeazoo Leo Manga, Camper Peu Cami, Feelmax Nalla

Srovnání vložek - žluté Kidofit Theo, béžové Filii, hnědé Camper. Feelmax nemají vyndávací stélku.

Zleva - Kidofit, Filii, Camper - u Filii je možno počítat pouze se šířkou od prošití k prošití. Naopak Kidofit ještě pustí do stran, tj. jsou v reálu o něco širší než vložka.

Kidofit a Filii - Filii mají i užší špičku

Kidofit a Filii

Kidofit a Camper - Camper jsou po vyndání této vložky uvnitř pak ještě o něco delší a širší

Filii a Feelmax Nalla

Přiložení vložky z Filii na Feelmax - Feelmaxy jsou podstatně širší - opět u Filii nutno počítat pouze ze šířkou od prošití k prošití

Filii a Zeazoo Leo Manga - na první pohled mohou vypadat téměř totožně, ale Zeazoo více pustí na šířku, mají i trochu širší špičku

Vpředu Filii, vzadu Zeazoo

Vpředu Zeazoo, vzadu Filii

Filii velikost 26, Zeazoo velikost 25/26 - více ale pustí do stran, Filii už se nehnou

Filii, Zeazoo, Feelmax

Zkusila jsem vložku z Filii vložit do Feelmaxů

Závěrem bych ještě ráda napsala, že o barefoot boty je třeba se starat jako o každé jiné boty, možná i trochu více. Často totiž čtu, že hodně lidí boty po koupi nijak neošetří, během nošení se o ně nestará, a pak si stěžuje, že boty příliš nevydrží, nebo že rychle provlhnou apod.

Zvykla jsem si téměř všechny boty (u kterých to materiál dovolí) hned po koupi naimpregnovat. Na hladkou kůži používám impregnaci se včelím voskem. Jinou impregnaci je pak třeba zvolit pro boty s Goretex membránou a tak dále.

Na čištění se mi osvědčila čistící pěna kupovaná v Salamander, k ní obyčejná houbička na nádobí.

Dále používám kartáček na semiš a hrubý kartáč na odstranění nečistot např. z podrážek.

A samozřejmě nějaký krém na boty, může být bezbarvý nebo barevný. 

Impregnace

Impregnace se včelím voskem

Čistící pěna

Krém na boty

Kartáček na semiš

A ještě úplně poslední věc - chodidla je třeba trénovat a posilovat a poskytovat jim rozličné podněty. U nás doma to obstarává houpací prkno a chůdičky, možná vyrobím senzorický kobereček. Můžete využít ale i různé balanční podložky a masážní válečky.

Nejlépe je vyrazit naboso do přírody nebo na nějakou bosonohou stezku - jejich mapu naleznete tady.

Choďte prostě co nejvíce bosi, nechejte nohám volnost :-)

O barefoot botách pro dospělé zase někdy jindy :-)

A ještě úplně poslední poslední věc :-D Od té doby, co kluci nosí BF boty, chtějí sami od sebe velmi často chodit úplně bosi. Dříve v podstatě nemyslitelná věc, i delší měkká tráva je píchala. Dnes už trénují i na štěrku, to je třeba pro mě ještě hodně vysoká meta :-)