Do automuzea Praga ve Zbuzanech jsme se kdysi vydali už jednou, ale přijeli jsme na pátou hodinu, kdy zavírají. Možná jsme si měli uvědomit, že to nebyla špatná shoda náhod, ale varování :-D
Dalším varováním zajisté bylo, že kluci opět jako na povel před cílem usnuli a nebudili se nám tak lehce jako jindy.
K muzeu jsme přijeli kolem čtvrt na čtyři, již vybaveni informací ze stránek, že mají otevřeno (kromě pondělí a středy) do 17.00 hod.
Na stránkách se již ale nedozvíte, že prohlídky jsou pouze vždy v celou hodinu a ta poslední je v 16.00 hod. A rozhodně si nemyslete, že když přijedete pět minut po celé, že byste snad byli na již probíhající prohlídku vpuštěni.
Zvenčí vás naláká nádherná upravená rozlehlá budova.
V celou se otevřou malé dřevěné dveře ve vratech, kterými vyjde předchozí skupina. Za nimi se objeví hlava staršího pána, který vás ne zcela vlídně ("Tak jdete nebo ne?") vybídne ke vstupu. Ocitnete se v malém průjezdu, kde jsou vitríny s upomínkovými předměty, na druhé straně kovová mřížová vrata vedoucí na dvůr.
Starší pán zahalasí, abyste si koupili vstupenky. Jenže kde? Nikde není nic označeno. Tak se obrátíte s dotazem na pána a ten rozladěně opáčí, že je snad jasné, že vstupenky se kupují u něho.
Pak následuje taškařice s penězi. Připravte si přesnou částku. Pokud nebudete mít, pán od vás popojde k dalším platícím se slovy "Tak si to nějak vyřešte zatím." Jakože v tom průjezdu. A když se vrátí, tak se zeptá "Už máte ty drobné?"
Ufff, no horkotěžko jsme celá výprava vysypali peněženky a dali jsme to dohromady vždy přesně. Nás tedy pán přehlídnul, kamsi odešel, pak se vrátil, že už tedy vyrazíme, a když jsem nesměle pípla, že bych tedy taky ráda zaplatila, myslela jsem, že budu na místě probodnuta nějakou hřídelí nebo konví na olej. Ani vstupenky jsem nedostala, a to jsem měla vzorně spoustu drobných!
Pak už jsme byli vpuštěni na dvůr, přes který jsme se dostali na začátek expozice.
Tady musím uvést asi jediný světlý bod celé prohlídky - pán má veliké znalosti, o každém exponátu věděl mnoho, spoustu detailů, odpověděl na každou otázku. Pro automobilového nadšence jistě veliká radost.
Na stránkách se nikde nepíše, že by byl dětem vstup zakázán. Přesto se o nějakém babyfriendly přístupu nedá mluvit ani zdaleka.
Uvnitř se nesmí fotit. Nesmí se na nic sahat. To bych pochopila.
Eliášek se tedy celou dobu držel při nás, na nic nesahal a mluvil potichu. Dobrá, ke konci té hodinové prohlídky už zase tak potichu nemluvil, párkrát nadšením vykřikl a když byl v poslední hale trochu větší prostor, tak se s Alánkem maličko proběhli. Nikoli však kolem vystavených modelů.
Alánek trochu pofňukával, protože jsme ho vzbudili.
Oba se hodně nudili.
Pán toho sice o autech ví hodně, ale zaujmout děti neumí. V podstatě jsme si tam přišli na obtíž. Kdykoli Alánek zafňukal, Muž s ním poodešel, abychom nerušili skupinu. Skupinu tvořili důchodci a měla jsem pocit, že by byli nejradši, kdyby byly prostory vyčleněny pro ty s dětmi a pro ty bez dětí.
Byla jsem z toho v dost nemilém stresu, takže jsem pořád hlídala Eliáška, aby se proboha ani rukávem o nic neotřel, Muž byl nervozní z fňukajícího Alánka a oba jsme byli nervozní sami ze sebe. Nikdo z nás z prohlídky nic neměl. Já s Mužem jsme výklad absolutně nestíhali a nevnímali, děti to přirozeně nebavilo.
Mysleli jsme, že je bereme na autíčka, která oba milují, ale byl to jen suchý výklad plný technických údajů.
Volněji bylo až na dvoře, kam jsme se opět dostali a kde mají vystavené poslední exponáty, které teprve opravují, a staré čerpací stanice. Kluci se tam ač pod bedlivým dohledem trochu proběhli a já jsem si je i proti zákazu rychle vyblejskla.
Pak jsme se dostali opět do toho malého průjezdu s upomínkovými předměty, kde kluky zaujalo autíčkové pexeso a já jsem si chtěla koupit turistickou známku.
Následovala opět šaráda s penězmi. Že prý to musíme mít přesně, protože pán nemá drobné nazpátek. Kdybych nebyla účastníkem toho placení u vstupu, tak bych mu to snad i věřila.
A opět nám bylo řečeno "Tak si to vyřešte, přijdu za chvíli." :-D
Byli jsme neskutečně rádi, když jsme prolézali těmi dřevěnými vraty ven. Nebudu už ani popisovat epizodku s lidmi, kteří přišli také s malými dětmi, jak se pán choval k nim.
Nejsem cimprlich, chápu, že všichni jsme lidi, nemusíme mít zrovna svůj den, ale toto asi nebyl ten případ, a opravdu díky chování toho pána stála celá prohlídka za houby. Za vstup jsme zaplatili Kč 240,-, ale měli jsme jít radši na zmrzlinu.
Chtěla jsem poprvé v životě napsat majiteli/provozovateli negativní zkušenost, spíš návrh, co by bylo možné zlepšit.
Ale to dost dobře nelze, protože onen pán byl sám pan Emil Příhoda, majitel a zakladatel muzea.
Nervy jsme si uklidnili v přilehlém parčíku, kde si kluci užili prolézaček.
Pokud příště do Zbuzan, tak raději na menhir a stélu.
Večer to chtělo relax.
Dobrý den,
OdpovědětVymazatmáte krásný blog:-). Toto muzeum neznám, ačkoli dopravní muzea s manželem hojně navštěvujeme. Ale on je hlavně velkým obdivovatelem železnice. Určitě doporučuji k návštěvě muzeum ČD v Lužné u Rakovníka. Sice tam nevystavují žádná auta, ale zato lokomotiv tam je spousta. Jezdí tam malá mašinka, která vozí děti, v areálu je kromě jiného dětské hřiště, modelové kolejiště a občerstvení v jídelním voze. Několikrát do roka se v muzeu konají různá setkání parních lokomotiv, v těchto dnech je tam hodně lidí, ale je toho více k vidění.
Co se týče aut, vím, že nějaké muzeum je v Lánech, ale ještě jsme tam nebyli. Pak samozřejmě NTM v Praze na Letné, ale to určitě znáte.
Přeju hezké léto :-).
Dobrý den, děkuji :-)
VymazatTo muzeum v Lužné známe, ale ještě jsme tam nebyli. Stále se chystáme :-)
Díky za reference :-)
Navštívil jsem toto muzeum 29.8.2015. Beru to, kolik práce je zde zanecháno v rámci jedné rodiny. Velmi kladně hodnotím ucelenost sbírky. Sám jsem nějakého toho veterána do šroubku zrenovoval (ne jenom rozdal po renovátorských firmách), takže si dokáži představit rozsah prací. Na druhou stranu se mně hodně dotkl přístup starého pána E. Příhody k nám jako k řadovým návštěvníkům. K muzeu jsme přijeli v 15.15h, byli jsme s kolegou sami dva. Velmi jsem se do muzea těšil, zejména po pěkném šotu v televizi. Po Prague Car Festivalu v Letňanech to hlavně pro mne měla být ona pověstná třešínka na dortu před návratem k nám na sever čech. Se zaručenými informacemi z internetových stránek o provozní době jsme po nedočtení všech cedulí na zavřených vratech zmáčkli tlačítko zvonku u dveří vedle. Což by myslím udělal každý, zvlášť když tlačítko nebylo nijak označeno, a člověk čeká jen někoho v pokladně a volný přístup do muzea. Jaké bylo naše překvapení, když nás po otevření vrat patrně někdo z příbuzenstva rodiny začal napadat, jestli jsme vychodili základní školu a umíme číst, že prohlídky jsou v každou celou hodinu. A co jako otravujeme. Opravdu jsme se nevšimli nelogicky sepsané provozní doby s malým dodatkem, že prohlídka je jen v celou hodinu. Co takhle napsat první prohlídka v 11h, poslední v 16h mezi tím vždy v každou celou hodinu, v pondělí a ve středu zavřeno ? Doplnit dětskými hodinami s ručičkami nastavenými na hodinu další prohlídky, jako na každé sebemenší zřícenině ? Moc práce ? I po tomto „skvělém přivítání“ se nám vracet nechtělo, rozhodli jsme se počkat do celé. Když bylo 16h, zazvonili jsme na stejný zvonek podruhé. Tentokrát přišel otevřít starý pán E. Příhoda, a dost nerudně se na nás obořil, jak si dovolujeme zvonit na privátní zvonek. Na mou námitku, že zvonek nebyl označený jako privát, a že jsme jen chtěli upozornit, že tu má jen poslední 2 návštěvníky, nás sjel zlým pohledem. Měli jsme chuť se otočit a odjet. Když pán viděl naše reakce, tak se uklidnil a začal rychle s vybíráním peněz a s prohlídkou. Myslel jsem, že budu moci fotit, naštěstí jsem se nezeptal a nezačal fotit, protože jsem se u prvních exponátů všiml cedule se zákazem focení. Věřím, že by opět bylo v obou případech zle. Pán nahodil pár stykačů, takže se v mísnosti rozsvítilo několik hlučných zářivek. Po prohlédnutí prvních exponátů zhaslo v místě, kde jsme stáli světlo. Dost neurvale nám bylo sděleno, že nesmíme k pánovi moc blízko, že čidla pak vypínají světlo u exponátů, o kterých vypráví. Ve třech lidech je to asi problém „vychytat“, takže jsme neustále couvali, a rozsvěcovali světla. U exponátu Pragy V3S – legendární „Ještěrky“ jsem se dozvěděl, že zkratka V3S je „Vojenský třínápravový stroj“, což mně rozesmálo. Na vojně jsem sloužil jako řidič, a od braneckého výcviku do nás prali, že je to „Vojenský třínápravový speciál“. Tak teď nevím, mám dát na starého pragováka a opravit si všechny poznatky co do nás narvali v kurzech a na APŠ a co byly v každé příručce? U Pragy S5T jsem se pak bál, že ji pán překřtí na „Stroj o nosnosti pěti tun“.
OdpovědětVymazatPo tomto kixu jsem už bral starého pána s rezervou ,a raději četl popisy u exponátů. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to co pán povídá, neodpovídá popisu exponátů. Beru to že je starý, a že na svá léta zvládá to co asi málokdo v jeho věku, ovšem dobré pověsti muzea tohle vše moc nepřidá. Chápu, že toto muzeum je rodinný podnik, a podle toho jsem byl od začátku i schovívavý k provozním nedokonalostem, ovšem tohle jsem nečekal… Na to, jak krásná a kompletní je sbírka a jaký získala mediální věhlas, je vlastní prohlídka sbírky docela nepříjemným, po probrání z šoku až komickým zážitkem. Také doplnění sbírky o vozidla Trabant, Oltcit (ten prý je z 60-tých let)a jiná vozidla na mne nudělalo dobrý dojem. Vše působilo, jako kdyby potřebovali vyplnit prázdné místo, a uskladnit tak to co se podařilo časem náhodně výhodně koupit. Navíc vstupenka sesmolená z rukou dítěte rozstříhané fotografie F1 80-tých let (z formule jen kola) oražená tisícem razítek mi také jako důstojná památka na návštěvu muzea neposlouží. Odjížděli jsme se smíšenými pocity a slovy „Sem dlouho podruhé nezavítáme“. Zároveň jsem si vzpomněl na lidinesnášejícího dědu hostinského z Cimrmanovy Hospody na mýtince, který si zařídil hospodu,ale byl naštvaný,že mu do ní chodí lidi. To myslím, že muzeum docela vystihuje. Starého pána asi od jeho životní lásky nikdo neodtrhne, ovšem na druhé straně sem přestanou lidé jezdit. Můj názor není jedinný, na internetu si na chování pána lidé stěžují daleko ostřeji. Mnohem raději si tak od této značky vychutnám pečlivě renovované nákladní Pragovky V Lešanech včetně nádherné a raritní AV. Co závěrem ? Jen jsem se zde chtěl podělit o svou zkušenost z návštěvy sbírky v přestrojení za běžného konzumenta. Možná i dát nějaký podnět panu Příhodovi mladšímu. Pragovkám u Příhodů do budoucna přeji hodně volných projížděk krajinou a spoustu spokojených obdivovatelů…
OdpovědětVymazatDíky za Váš komentář :-) My samozřejmě nejsme žádní znalci Pragovek, máme malé děti, kluky, kteří milují autíčka, tak jsme tam jeli hlavně kvůli nim, že budou nadšeni. O tom už jsem psala v článku, že pro děti to tam tedy absolutně není.
VymazatAno, také smekám klobouk před vší tou prací a jak je pan Příhoda starší ještě plný energie a vitality.
Ale bohužel přístup je otřesný.
My to nemáme daleko, ale být takový fanda jako Vy a jet sem až ze severu Čech, byla bych opravdu naštvaná a smutná z takového zážitku.
Přeji Vám lepší zážitky :-)
Zdravím, projel jsem za svůj život dost muzeí, ale s tak svérázným přístupem k návštěvníkům jsem se ještě nikde nesetkal. Pátral jsem proto, jestli mají i ostatní lidé s pánem podobné zkušenosti. Bohužel... Před mladým kolegou, kterého jsem do muzea po krásné televizní recenzi zlákal, jsem se za pána musel až stydět. Muzeum ale nebyl náš hlavní cíl dne, takže jsme naštěstí žili ze zážitků z předchozí akce a moc nás to nemrzelo. Ovšem pro sebe jsem si tento zážitek nechat nechtěl... Pokud kluci mají vedle starých aut rádi i tanky a zbraně, pak Vám doporučuji navštívit právě mnou zmiňované muzeum voj. techniky v Lešanech. Vstup do muzea je volný - nikdo nikoho nebuzeruje, navíc se nic neplatí.(nevím jak to dělají). Pokud navíc vyjedete na některý ze speciálních dnů (sobot) v tomto muzeu (dělostřelecký,tankový,atd..) budete moci na předváděcí ploše shlédnout techniku v provozu (to už je placené). Nebo také muzeum zemědělské techniky v Čáslavi. To je s průvodcem a platí se, ale je to v pohodě,všude plno místa. Také mají své dny, kdy předvádí zemědělskou techniku v chodu. Mějte se krásně, a také - jen dobré zážitky. Pavel
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatTaké jsme chtěli navštívit expozici a pro jistotu si rezervovali termín telefonicky předem. Bylo nás hodně, někteří přijeli z velké vzdálenosti, ale na místě jsme se dočetli, že je z technických důvodů zavřeno. Nikdo nás po potvrzení návštěvy o změně neinformoval. Když jsme volali, že čekáme na místě, ani slůvko omluvy - prostě je zavřeno. Zklamání a naštvání ze zbytečné cesty bylo veliké a asi už sem nepojedeme.
OdpovědětVymazatTak to jsme vlastně dopadli ještě relativně dobře. No další návštěvu už neplánujeme a bohužel toto muzeum ani nikomu nedoporučujeme.
VymazatJe to vlastně dost sprosté, toto jejich jednání.
Včera jsem v pořadu České televize viděl smutnou reportáž, jak pana Příhodu po nenadálé smrti jeho syna ,,obraly,, o Muzeum a jeho auta tři ženy. Vdova, manželka jeho syna a jejich dvě dcery. Řeší soudy, muzeum chátrá, autům zřejmě mrazem popraskaly bloky motorů, pokud nevypustili vodu. Nyní sám pan Příhoda nemůže navštívit Muzeum, koukal tam vraty dírou po suku.
VymazatOdporný přístup pana Emila Příhody k lidem je jeho typický povahový rys. Nestydí se vláčet bahnem ani svoje vnučky a snachu, proč by měl být slušný k cizím lidem?
OdpovědětVymazatJe to člověk, který je buď extrémně zlý a pokřivený, který se neštítí lhát, zkreslovat fakta, intrikovat, podplácet a přitom se profilovat jako chudák, anebo se na něm podepsal věk a životní události tak, že by měl být zbaven svéprávnosti.
Sbírku dal dohromady unikátní, ale charakter se mu někde mezitím ztratil
Bežte za roh a tam si dejte facku,každy jsme nejaky,s Emilem jsem se parkrat setkal a pusobil na me velmi mile.Ten clovek nemel za x let zadnou dovolenou,stravil prací na Pragovkach cely zivot.Snacha a vnucky???? dle meho mínení lína verbež!Tím ,že Emil přepsal vse na Roberta(syn) ,ktery zemrel,prakticky přišel o vse a v jeho veku si myslim ,že nemuze moc ztracet cas u soudu ,aby se domohl sve jedine radosti.Tak ted tyto damy jen cekaji az Emil zavře oči a spadne jim do klína nehorazna suma v podobe veteranu za nic,taky jsem byl něčí vnuk a myslim si,že vím jak by se mel clovek chovat k prarodicum. Tyto,pokud vím 2 dámy se tak opravdu nechovaji.Informace nemam z televize ale muj otec a Emil jsou +-60let dobří kamaradi(delali spolu auta).tak dobre vím ze tento clovek nema za potrebi lhat,intrikovat,podplacet...pokud by chtel mohl uz davno sbirku prodat(zajemcu bylo dost) a uzit si spokojené stáří nekde v klidu a ne se valet v monterkach pod auty.tak se laskave zamyslete nad svou vlastni svéprávností a nesudte knižku podle obalu...
VymazatDobrý den, nechápu obdobné srajdy psané znuděnýma pipkama (celý tento web je plnej ho...). A už vůbec nechápu Vaši drzost vůči někomu, kdo něco s velkou dřinou dokázal a vybudoval. Vy si neumíte srovnat ani dva haranty, co dělají bordel a ruší ostatní v muzeu. Nazdar
OdpovědětVymazatSpíš nechápu tu vaší drzost, někomu psát takové hlouposti. Jestli vy nejste někdo z toho muzea, že se vám nelíbí, co je tady napsáno. Asi to bude pravda.
VymazatAsi je zbytečné na to reagovat, na anonymní rýpanec... Ale už v článku jsem uvedla, že si práce pana Příhody vážím, že je obdivuhodné, co vybudoval a jaké má o všem vědomosti. To nepopírám a jasně jsem to napsala.
VymazatKritizovala jsem přístup k návštěvníkům muzea a jak vidno z komentářů výše a i jinde na internetu, tak se bohužel nejedná o ojedinělou záležitost.
Nedostanu se již na stránky muzea, patrně kvůli těm neshodám v rodině, jinak bych sem bývala dala odkaz, kde psali i o nějakých akcích pro děti. Díky čemuž jsem nabyla dojmu, že děti jsou v muzeu vítány. A proto mě pak realita hodně nepříjemně zaskočila. Ráda bych zdůraznila, že naši kluci v muzeu bordel nedělali a nikoho nerušili, naopak jsem byla překvapená, že to téměř celou hodinu vydrželi, ačkoli se museli hrozně nudit. Kdykoli mladší jen trochu zafňukal, tak s ním manžel poodešel od skupinky.