Den dětí

"Eliášku, a co tě bavilo nejvíc?"

"Maminko, ty schody!"

= chůdy :-)

Den dětí jsme oslavili s jednodenním předstihem, v neděli 30. 5. 

Pro kluky jsme měli připravené mašinky, které si už delší dobu přáli.

Trochu jsme jim je schovali, o to větší radost z nich měli :-)



A hned testovali.

Na nedělní oběd jsme se pozvali k babičce a dědovi, my jsme přinesli alespoň Pavlovu.

Ta šunka nebyla ve skutečnosti tak jedovatě růžová a ty borůvky byly ve skutečnosti pěkně hnusný

Po obědě jsme vyrazili s Eliáškem (Alánek se rozhodl nezúčastnit a chrupal si spokojeně ve stínu na zahradě) na faru, kde se pořádal Rákosníčkův den dětí.

Organizace byla na jedničku, krásně vymyšleno, perfektně zorganizováno, farní zahrada je krásná, veliká, tajemná. Bylo i divadýlko a tvořivé dílny, vzadu za vilkou čajovna. Počasí také skvěle vyšlo, všichni se bavili, účast byla akurátní.

Úkoly byly různorodé. U vchodu dostaly děti velký papírový sáček se jménem, do kterého sbíraly odměny. Dostaly také dvojlist s čísly stanovišť. Při splnění úkolu dostalo dítě na papír k příslušnému číslu razítko.

První stanoviště byla opičí dráha. Eliášek zvládl vše, dokonce vyběhl po prkně na převrácené necky, které přeběhl. U něj věc nevídaná! A bez opory! :-)

Na druhém stanovišti se měly děti připravenými mincemi trefit do hrnečku, který byl v kbelíku s vodou.
Na třetím stanovišti byly již zmiňované chůdy.
Čtvrté stanoviště byl hod na cíl, resp. shazování tub od tenisových míčků. Eliášek zastřílel suverénně a měl obrovskou neskrývanou radost - "Joooooo, jsem borec, jsem dobrej, trefim všechno, co vidim!"



Pětka bylo vytváření strašidýlka - navlékání kousků látek na gumičku, potom hlavička, vymalovat obličej a nasadit čepici. Strašidláka si měly děti pojmenovat, Eliášek chvilku přemýšlel a pak vystřelil "Andrej!" Upřímně nevím, kde na to přišel :-D



Šestka byl orientační běh. Děti dostaly mapku zahrady s vyznačenými deseti stanovišti, na každém z nich měly najít určitou věc. A pokud ji našly, tak děrovátky tu danou věc na mapě označily.
Přidal se k nám chlapec, který v půlce orienťáku pohlédl na Eliáše a vážně dospělácky pravil "Poslyš, my se ale známe, ty jsi z Medvídků." Podařilo se mi zadržet výbuch smíchu a chlapečka jsem se zeptala "Tak vy se znáte? A jak se jmenuješ?" "Edík" odpověděl.
V cíli chtěla paní, která měla orienťák na starosti, zapsat do tabulky výsledný čas, tak se ptala, jak se kluci jmenují. Edík koukal, nic neříkal, tak jsem to nahlásila za něj. Edíka paní v tabulce ale neměla, nakonec jsme se dopracovali k tomu, že ho tam asi má jako Vávru.
"Ty jsi Edík Vávra?" ptám se ho, abychom se ujistili.
"Ne, já jsem Günter! Günter Vávra přece."
Musím se ve školce zeptat :-D

Sedmé stanoviště byly hokusy pokusy.
Mimojiné děti určovaly rostliny a ty menší pak domácí zvířátka.
Tak ty necky přeběhl, trefil, co viděl, ale na jehně a telátko si nevzpomněl :-D I tak bylo razítko a Lentilky jeho.

Na osmém stanovišti dělaly děti mýdla a měly kreslit i výkresy. Průvodkyní byla maminka Eliáškova nejvíc největšího kamaráda Vildy, takže jsem si říkala, že na tomto stanovišti strávíme nejvíce času. Eliášek si vykrojil mýdlo, nechal si ho zabalit a na otázku maminky Eliáškova nejvíc největšího kamaráda Vildy, jestli jde kreslit, odpověděl, že rozhodně ne, že ho to nebaví, a vyběhl ven.

Na devítce měly děti rozklepat kladívky drátek na plocho, případně vyrobit náramek apod. Eliášek řekl, že drátek podrží, já jsem rozklepala na plocho asi jeden centimetr, a to že prý stačí a jdeme dál.

Ona ta výroba náramku byla stejně asi až pro větší děti. A nestihla jsem s tím kladívkem v ruce fotit.

Poslední desítka pak k mému překvapení Eliáška naprosto zaujala, vystál si frontu, nechal se ustrojit do popruhů a za vydatné pomoci instruktora vyšplhal celkem vysoko. Radost největší :-)

Bylo to odpoledne plné překvapení, Eliášek si to moc užil.
Domů si přinesl spoustu odměn a zážitků.

A doma jsme měli společný zážitek už i s Alánkem - už přišla sezona a zase nám budou každý víkend kroužit nad zahradou :-)

Přejeme krásný den i vašim dětem! :-)