Bohužel se před besídkou hustě rozpršelo a bylo už šero, takže jsem nezvládla vyfotit krásnou výzdobu, kterou měli na zahradě školky a u vchodu.
Bohužel jsme si sedli na dost špatné místo, takže jsem většinu času Eliáška moc neviděla. Mohla jsem si stoupnout nebo se každou chvíli vyklánět, ale to by zase neviděli rodiče za mnou.
Ale každopádně to bylo hezké, děti byly kouzelné, všechny tancovaly a zpívaly (až na Eliáška, to je mistr úklonů, doma zpívá, ve školce zpívá, na zkoušce zpívá, ale neostro nezpíval ani loni, on prostě kouká, co kde lítá, kde jsme my, jestli na něho koukáme, rozdává úsměvy na všechny strany, ale nezpívá :-) ), všichni se bavili, na konci dostali děti dárečky a pak si mohli všichni hrát v herničce, rodiče ochutnávali cukroví, co jsme všichni přinesli, paní kuchařky nachystaly něco teplého na pití... Jen škoda, že jsme museli brzy domů, protože Alánkovi nebylo dobře z rýmy, začínala mu trochu teplota a nebyl prostě ve své kůži. Trochu náladu mu zvedla jenom Rozárka, když si spolu hráli s pokladnou :-)
Navečer - už doma - si Eliášek otevřel šuplík, kde mám mimojiné provázky a washi pásky, vyžádal si roličku od toaletního papíru, co sbíráme do školky, nůžky a chvíli si potichu tvořil.
A vyrobil princeznu! Miluju tu dětskou fantazii a tvořivost :-)
Eliášek je šikula, to je stejně nejhezčí, dokud ty děti tvoří podle své fantazie, dokud je nikdo nenutí, že musí malovat to a tak... Jinak já bych mohla dělat profesionální plačku, mě to hrozně dojímá tyhle dětské besídky a akce, a to tam nemusím mít ani vlastní dítě ;-)
OdpovědětVymazatMně to úplně vyrazilo dech!
VymazatNež jsem měla děti, tak jsem nechápala, že někdo na veřejnosti brečí, když jeho dítě řekne básničku. Taková pitomost! No a dneska? :-D Rozbrečím se i u pohádky.