Měli jsme jet jen k mé babičce a večer se vrátit domů. Ale dopadlo to tak, že nás přijela v poledne vyzvednout moje máma, přivezla klukům první nadílku.
U babičky pak byly další nadílky (od jedné tety, od druhé tety, od strejdy, od prababičky...). Taky tam byla Rozárka. Je s ní už velká legrace :-)
S tetou jsme šli stříhat větvičky a děti zatím běhaly sem a tam. Strejdovi taky pomáhali se dřevem. Divím se, kde berou tolik energie :-)
A klukům se domů pochopitelně nechtělo. Tak jsme jeli k babičce do Prahy, kde jsme viděli mikulášský parní vlak (je to ten samý, kterým jsme jeli na Karlštejn a který jsme ten den dopoledne viděli projíždět zase pod zahradou), Mikuláše se svou družinou a taky krásný ohňostroj. Kluci byli nadšení!
Jen ten čert by mohl trochu přemýšlet :-( Strašit děti tím, že se jim připlíží za záda a zařve, je fakt s prominutím hovadský nápad!
Já jsem letos také hodně zvažovala, zda Elišce už ukázat na živo tu mikulášovu družinu, protože u muže v práci dělají pro děti mikulášskou besídku. Šli jsme, ale taky tam byl čert, co měl místo mozku mýdlovou bublinu a úplně zbytečně strašil děti, ikdyž jsem ho několikrát prosila, ať se stáhne. Eliška se samozřejmě hrozně bála, ale pak jsem si říkala, že alespoň se také naučí překonávat strach ;-)
OdpovědětVymazatNemám to ráda. A protože nikdo z přátel mikulášovu družinu nedělá, že by se s nimi dalo domluvit, nebo že bych věděla, kdo jde za čerta a co od něj čekat, tak je domů nezveme. Nějak v tom nevidím smysl strašit děti a děsit je. Já si pamatuju, že mi jako malé bylo celý den špatně z nervů, k večeru už jsem se klepala, a když k nám vlítli, tak jsem v lepším případě koktala. A že bych pak byla hodnější, to se říct nedá.
Vymazat