Čtvrté okýnko

Pusťte si pohádku.

Přiznávám, že některé úkoly v kalendáři jsou vymýšlené na pohodu, abych nemusela nic dělat a připravovat, kluci se trochu zabavili a já měla čas na jiné věci. Takovým úkolem byl i ten dnešní.

Cestou z práce jsem se zastavila v květinářství, kam jim měli dovézt nové YC vosky. Bohužel tu novou vánoční vůni jim nedodali. Koupila jsem si místo ní Angel´s Wings a nelituji, voní nádherně.

Protože je dnes Barbory, natrhali jsme si do vázy barborky.

Z knížky Ježíšek:

4. prosince, na svatou Barboru, lidé dodržovali hodně zvyků.

Dodnes se zachovalo řezání třešňových větviček, které se dají do vázy s vodou, a říká se jim barborky. Věřilo se, že když barborka vykvete do Štědrého dne, znamená to hodně štěstí a lásky. Ale když vám barborka vykvete později, nic se neděje, budete mít každopádně ve váze hezkou ozdobu. Na pověry nevěřte, je to jen hra.

Dříve chodily v ten den vesnicí skupiny dívek - Barborek, které nesly košík se sladkostmi a ovocem, ale také metličky na zlobivé děti. Barborky měly bílé šaty, přes obličej závoj nebo vlasy sčesané dopředu, někdy si tváře zabílily moukou. Na hlavách nosily věnečky. V některých krajích strašily za oknem dýní na tyči, která byla zevnitř vydlabaná, měla vyřezaný obličej a uvnitř svíčku.

Z knížky Vánoce:

U svaté Barbory si každý vážil její horlivosti pro svatou věc, a hlavně víry v Ježíše Krista. A to se silně promítlo do lidového obyčeje obchůzek Barborek. Podle legendy žila Barbora ve 3. století a stala se jednou z nejpopulárnějších světic středověku. Narodila se v maloasijské rodině bohatého pohana a nepřítele křesťanství. Otec se snažil dceru ochránit před nebezpečím okolního světa. Zejména před zakázaným křesťanským učením, které sám považoval za velké zlo. Proto pro dceru nechal postavit kamennou věž vybavenou veškerým komfortem a přepychem a do té ji zavřel. Netušil však, že mezi sloužícími jeho domu je i jeden tajný křesťan. Tomu se Barboru podařilo obrátit na svou víru. Otec u ní nalezl křížek a vše se prozradilo. Následovaly prosby, aby dívka svou víru odvolala. Bezvýsledně. Nakonec byla popravena vlastním otcem, kterého poté zabil blesk. Vyprávělo se, že ve vězení Barboře uprostřed zimy rozkvetla větvička třešně.

Tato dívka se stala světicí a bylo jí zasvěceno mnoho kostelů, kaplí i zvonů. Vídáme ji zobrazenou společně se svým vězením - věží, a také s mečem, jímž byla popravena. Ochraňovala mnohá řemesla a povolání. Je uctívána jako patronka horníků, dětí, střelců, pokrývačů, tesařů, architektů, matematiků a dalších povolání, u nichž především hrozí riziko náhlé či násilné smrti.

V českých zemích v tento den bíle oděné Barborky obcházely se závojem přes obličej domy, zkoušely děti z náboženství a modliteb a nakonec je odměnily cukrovím, bonbony a ovocem. Ty zlobivé dostaly uhlí a brambory, někdy i metlou. Děti dávaly za okno punčochu a čekaly, až se ozve zvoneček.

My tři Barborky jsme, 

z daleké země jdeme

a dárky vám neseme.

Neseme, neseme, velice to krásné, 

kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme, 

a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.

Možná jste si všimli, že v některé pohádce místo klasického "bububu" strašidla pronášejí tajemné "mulisi, mulisi". Jde o průpovídku, která souvisela s obchůzkami Barborek. Ty při výzvách k modlení mumlaly "Modli se, modli se!", což ale znělo spíš jako "Muli se, muli se!" - a strašidelné zaříkávadlo bylo na světě.

Obchůzky Barborek se do dnešních dnů neudržely. Ale v jižních Čechách jsou vesnice, kde lidé na svatou Barboru sázejí do zemí naplněného květináře tři větvičky. Višňovou, trnkovou a hruškovou. Než je však vsadí, napíše každý na lístek, to, co by si přál, aby se mu vyjevilo. Lístky se pak přilepí na větvičky a uloží se i s květináčem do sklepa, kde se každý den zalévají. Komu se větvička do Štědrého večera zazelená, tomu se prý vyjeví to, co je na lístku větvičky napsáno.

Známější zůstalo řezání třešňových větviček zvaných barborky. Dají se do vázy s vodou, a pokud na Štědrý den vykvetou, znamenají pro děvčata štěstí, lásku a do roka i svatbu.

A tak z lidové tradice známe tyto zvyky a píseň, která legendu i třešňové větvičky dějově komentuje.

Pro děti je moc hezká povídka o Barborce ze série Vianočných rozprávaní.

Mimochodem, větvičky mám ve váze, což je vlastně původně karafa, na kterou krásný jemný vzor kopru vybrousila moje kamarádka Jana. 

Kromě povídky o Barborce jsme si dnes pustili taky nádhernou Trnkovu pohádku Dva mrazíci. Mrazíky namluvili Vlasta Burian s Janem Werichem. Pohádka je z roku 1954.

Před večeři byl ještě čas na společenskou hru a v troubě se nám zatím pekl chleba :-)

A už by mohlo začít sněžit :-)