Kitty Crowther
nakladatelství Baobab
Něžná povídka o malém žabáčkovi, který se bál tmy a nočních zvuků. Určitě většina z vás takového žabáčka má doma. U nás je tedy knížka hodně oblíbená. Zvlášť, když na konci tatínek žabáčkovi ukáže, co že dělá to skříp, škráb, píp a žbluňk, takže žabáček může klidně spát :-)
Od této autorky máme i knížku Návštěva malé smrti. Zbožňuji, jakým stylem a jak lehce vysvětluje některá těžká či citlivá témata.
Velice podobná je i knížka Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku.
Návštěvu malé smrti zbožňuju taky, ale žabáky jsem poslala o dům dál, mě se to vůbec nelíbilo a slyšela jsem, že některé děti se po přečtení naopak teprve začaly bát.. ale když na to tak koukám s odstupem času, ty ilustrace jsou docela pěkné :-)
OdpovědětVymazatTak to nemůžu posoudit. My jsme žabáky četli poprvé přesně před dvěma lety, na dovolené na jižní Moravě, měli tam v penzionu hezkou knihovničku a žabáky v ní. Alánek byl teda malý, ale Eliáškovi byly tři a od té doby žabáky zbožňuje.
VymazatNevím, přijde mi to naopak hezké. Jak se žabáček bojí sám spát, chce se mazlit, chodí k rodičům do postele, tam se ale vrtí, tak nemůže spát tatínek, jde naopak do žabáčkovy postele, a tam se ozývají ty zvuky. Vezme žabáčka, aby mu ukázal, kdo ty zvuky vydává a že není proč se bát.
Je to přece tak, že když neznáš původ zvuků, fantazie pracuje na plné obrátky a člověk často myslí na nejhorší. Ale jakmile zjistíš, odkud to vychází, tak je najednou po strachu.
A když to srovnám se Smrtí, tak mi ty knížky přijdou stejné. Jedna rozhání strach z nočních zvuků a druhá zase ze smrti.