Ještě jeden dárek k narozeninám jsem si nechala splnit - můj dlouholetý sen - podívat se do historického královského města, oblíbené zastávky vodáků, do Lokte.
Pravdu má, kdo říká, že Loket je Český Krumlov bez turistů. Je tam nádherně a je tam klid.
Výlet jsme začali obědem v pivovaru Svatý Florián. Tahle restaurace nám byla doporučená. Dali jsme si teplou šunku ze selátka, které se připravuje v unikátní
slovanské podzemní peci. Klukům jsme objednali ovocné knedlíčky. Muž si dal pivo. Pivo prý bylo dobré, šunka nám taky chutnala, klukům knedlíčky polili čokoládovým topingem (to se ještě někde dělá?) a posypali takovým tím griliášem, nebo co to je. To si mohli odpustit. Celkově takový průměr, ale najedli jsme se, obsluha byla příjemná, takže účel splněn.
Bonusem byl vstup zdarma do přilehlého
muzea lázeňských pohárků, kam se z restaurace můžete dostat podzemní chodbou.
Z muzea jsme si to namířili do infocentra pro turistickou známku a potom už na hrad.
Hrad rozhodně doporučujeme i s menšími dětmi. Kluci na něm absolvovali jednu ze svých prvních prohlídek. Ty totiž nejsou s průvodcem (ale mohou být), vše je volně přístupné, a vy si tak můžete určovat svoje tempo, nemusíte se bát, že děti budou rušit zbytek skupinky. Kluky to moc bavilo, užili jsme si to všichni. Expozice jsou nádherné, skvěle s citem udělané, každý si tam najde to svoje. A taky jsme tam byli skoro sami.
Velký obdiv a dík loketskému hradu.
Po návštěvě hradu jsme se ještě vydali k Černé věži a kapli sv. Anny. Cestou minete i pomník J. W. Goethe a nebo si můžete udělat odbočku k Weyrotherovu odpočívadlu.
Bohužel už jsme se nestihli zajít podívat na městské opevnění a do muzea knižní vazby v městské knihovně. Ráda bych se sem v létě vrátila, abychom se mohli vydat i ke Svatošským skalám.
|
Pivovar Svatý Florián |
|
Muzeum lázeňských pohárků |
|
Zkamenělý strom
Kmen stromu byl nalezen nedaleko Lokte v uhelném povrchovém lomu. Patří blíže neurčenému listnatému stromu z lesa, který pokrýval naši krajinu asi před 21 milióny let. Les byl zažehnut, rozlámán a zasypán sopečnou erupcí. Proces zkamenění probíhá pod zemí s nedostatkem kyslíku. Podzemní vody vyloužily ze sopečných popelů minerální látky a znovu je vysrážely do buněčné sítě kmene. Na rozdíl od ostatních fosilií, které jsou často pouze otisky, se jedná o třídimenzionální reprezentaci původního organického materiálu. Kmen byl mineralizován krátce po přesypání, proto se zachoval téměř kruhový průřez a nejmenší detaily, jako jsou úchyty větví a letokruhy. |
|
Kostel sv. Václava |
|
Loketský meteorit |
|
Nádherně zdobené stropy |
|
sv. Ludmila |
|
Amfiteátr |
|
Formy na perníky |
|
Když můžu, tak ve starých stavbách ráda osahávám zdi |
|
Expozice turistických známek |
|
Rotunda z konce 12. století zasvěcená sv. Anežce. Jedná se o nejmenší rotundu na světě, má průměr jen 3,6 metru. |
|
Pár zastavení s úkoly - některé panely byly bohužel poničené |
|
Betlémy |
|
Expozice porcelánu - z té jsem byla naprosto unešená |
|
Moser - jak vzniká sklenička |
|
Tohle jsem si musela vyfotit - podobnou sadu měla babička, vždycky jsem jí to obdivovala ve vitrínce |
|
I lustry se mi líbily |
|
Mami, tady mají něco i pro Krakonoše! |
|
Expozice zbraní |
|
Nástěnné malby |
|
Dobrácký drak Šarkan, ke kterému si loketské hospodyňky chodily pro oheň do kamen. |
|
Nádvoří a Ohře |
|
Weyrotherovo odpočívadlo vpravo, amfiteátr vlevo |
|
Černá věž |
|
Černá věž |
|
Kaple sv. Anny |
|
Radnice |
|
Sloup Nejsvětější Trojice |
|
Mezi Plzní a Loktem bylo hodně sněhu. Měli jsme s sebou i sáňky a na zpáteční cestě jsme je chtěli vyzkoušet. Bohužel už byla skoro tma a taky nebylo kde zastavit a kde sáňkovat - všude buď ohradníky, voda nebo žádný kopeček. |
Na Lokti prý řádí skřítek Štrakakal, který nahání neučesané děti. Najdete ho ve sklepním vězení hradu, kde je také expozice útrpného práva, kam jsme kluky vzít nechtěli, a proto jsme neviděli ani skřítka. Možná dobře :-)
Diky za tip, vypada to tam krasne, navic Krumlov bez turistu zni lakave ;)
OdpovědětVymazatAno, ano, to mě taky nalákalo :-)
VymazatO Štrakakalovi (Schrackagerlovi) se vypráví v celém Krušnohoří. Je to vlastně druh domácího skřítka. U nás na Chebsku se tradovalo (jako dítě jsem tu pověst měla dokonce na kazetě), že Štrakakal byl hezky ustrojený panáček, který zdobil vršky vyřezávaných holubníků. Dříve prý chodil rozcuchaný a zanedbaný, tak jak ho popisují v Lokti, ale jednou prý se chudá služka Katynka chtěla tolik vdávat, že by si jejími vlastními slovy "i samotného Šrakakala vzala". On ji vzal za slovo a už už to vypadalo, že se chudák Katynka provdá mezi strašidelnou čeládku. Nakonec ji zachránila lest. Přála si, aby jí mužík vystrojil svatební hostinu ze samých holoubat. Ačkoliv měl skřítek velkou čarovnou moc, tento úkol byl nad jeho síly. Svým milovaným zvířátkům ublížit nedokázal a vzal tedy své slovo zpátky. Ze slavnostních šatiček se už ale nepřevlékl a od té doby hlídá holubníky ve svatebním, načančaný jako malý ženich.
OdpovědětVymazatObdivuju Váš rozhled a znalosti a taky um to hezky podat. Až vydáte knížku, moc ráda si ji budu číst :-)
VymazatByli jsme tu v létě v době festivalu ve Varech, letos chceme zase, díky za tip na pivovar. M.
OdpovědětVymazatRádo se stalo :-)
VymazatKrásné, pro nás zatím z ruky, ale budu si pamatovat a při první příležitosti se jistě budu chtít zastavit! :)
OdpovědětVymazatDěkuji za tip, pěkné dny a hodně zdraví, Peťka :)
Vedu si seznam míst, kam se chci podívat. Některá jsou taky vzdálenější, ale jak kluci rostou, tak už můžeme podnikat delší cesty, a tak ze seznamu pomalu odškrtávám. Na druhou stranu neustále připisuju další cíle, myslím, že do důchodu máme vystaráno :-)
VymazatTak Vám budu držet palce, ať se taky podívate všude tam, kam chcete :-)