Tři nové knížky

Přišla jsem si sem odložit pár knižních tipů.
Jsem už asi definitivně bibliopat. Léčit se zatím nechystám.

Prvním knižním tipem a za mne rozhodně nutnost v každé dětské knihovničce je Výbor z Komenského Orbis Pictus - Svět v obrazech pro nejmenší. Knížka je v kroužkové vazbě a má tvrdé leporelové strany. Text je vždy v češtině, angličtině a latině.
Kromě konkrétních pojmů, jako je země, dům, zvířata, obsahuje i pojmy abstraktní - například lidskost. Toto byste měli s dětmi číst a žít, zvlášť o tomto víkendu.

Navíc jsem díky tomu zjistila, že vydavatelství Machart sídlí kousek od nás, v Berouně, a vydává samé nádherné knihy.

Následující dvě knížky mám schované pro Alánka k blížícím se narozeninám.
Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku od Johna Irvinga je knížka o strachu ze tmy, z neznáma, o dětské fantazii a představivosti.
Ilustrace jsou trochu strašidelné, ale nádherné :-)

Popeláři jedou ze série Už vím proč od Albatrosu. Knížka s okýnky a rozkládacími stranami, také v kroužkové vazbě a s tvrdými listy. Plus moc pěkné realistické ilustrace, přiměřeně textu a kromě spousty popelářských aut taky trochu ekologie a (z)odpovědného chování.
Máme z této série už několik knížek - Můj první atlas zvířat, Vše o dinosaurech a Hasiči jedou - a všechny se klukům velmi líbí. I ostatní tituly této edice stojí za to.

Na konec ještě přilepím hromádku knížek, které jsem přečetla během loňského léta. Tak dlouho jsem se chystala o nich napsat samostatný článek... :-)

Určitě doporučuji:
Franz Kafka - primárně určená pro starší děti, takže pro vás chuťovka na večer.
Člověk Gabriel - nádherná, milá knížka napsaná krásným jazykem; knížka o životě, o kořenech, o rodině...
Marie a Magdalény - křehká knížka o čtyřech ženách, čtyřech generacích, jedné rodině, o jejich bolesti a osudech, velmi silný příběh, krásně napsaný. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, i když to není vůbec veselé čtení.
Hana a Slepá mapa - dvě knihy Aleny Mornštajnové, i tady se jedná o příběhy žen jedné rodové linie, silné, těžké osudy. Skvěle napsané, čtivé, úžasné knížky. Taky přečtete na jeden zátah - nebo lépe řečeno rádi byste :-)
Tři povídky z Chodska - knížka po Mužově babičce. Skvělá oddechovka, zvlášť pokud máte Chodsko rádi. Baví mě číst si o místech, která jsme navštívili.
Do tmy - naprosto brilantně napsaná depka! Ke dnu si taky musím přečíst, ale potřebovala jsem si dát trochu voraz, odstup, proložit to něčím jiným. Je to skvělý, ale semele vás to.
Škola Malého stromu - to už je taková klasika, nádherná kniha plná životní moudrosti a učení.


Kosmonaut z Čech - knížka, která mě zklamala. zejména ta její část z kosmu. Pro mne nezáživná, nudná, často jsem tyhle pasáže přeskakovala. Vrcholem byla záchrana kosmonauta ruskou lodí a to, jak se dostal na Zem. Váhala jsem, jestli řvát smíchy nebo vzteky. Nafouknutá bublina, moc všeho a ve finále vlastně nic.

Cestovat nalehko - Tove Janssonová je autorkou příběhů o Mumíncích, což jsou perfektní knížky, nejen pro děti. Toto je její první kniha pro dospělé, která u nás vyšla, a já jsem z ní rozpačitá. Jedná se o sérii povídek. Vzala jsem si ji v létě pod stan, dle názvu i námětu ideální čtivo. Ale nezaujala mě, nedokážu jí přijít na chuť, nečte se mi s lehkostí, jakou jsem od toho asi očekávala.

Geniální přítelkyně - v mezičase jsem přečetla i třetí díl, který zatím v češtině vyšel. Závěrečný čtvrtý má vyjít letos na jaře. I ten si přečtu, těším se na něj, ale spíš jen proto, že jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne. Z prvotního nadšení jsem záhy přešla v averzi vůči oběma hlavním postavám, nemůžu si k nim najít žádný kladný vztah, obě mě rozčilují. Navíc třetí díl mi přišel psaný úplně jiným jazykem, jako bych četla jinou knihu. Těžko říct, jestli je to tím, že autor vyspěl, nebo to byl záměr, anebo je to proto, že je autorů opravdu více (jak se spekuluje; Elena Ferrante není skutečná osoba a pokud je mi známo, tak pravou identitu autora/ů zatím veřejnost nezná) a styl toho, kdo psal třetí díl, mi nesedl. Takže jak jsem první dva díly doporučovala, tak teď už mi to taková senzace nepřijde. Ale že prý čtyřka je zase dobrá, tak uvidíme. Možná se mi ta trojka nečetla tak dobře i proto, že je tam víc politiky než těch vztahů, a to mě prostě moc nebavilo.


Zločin na Zlenicích hradě jsem nedočetla. Že prý skvělá detektivka, ale nedaří se mi začíst.