Dvacátéčtvrté okýnko - Štědrý den

Dojděte si brzy ráno pro betlémské světlo.

Rovnou narovinu říkám, že jsme nikam pro světlo nešli. Chodíme každý rok a největší atmosféru to má, když jdete pěšky, ale - abych nezapomněla po stopadesáté zmínit svou zablokovanou páteř - to pro mě nepřipadalo v úvahu a klukům samotným se nikam ráno nechtělo.
Stromeček vždy zdobíme s Mužem, když kluci už spí, v noci z 23. na 24. Letos jsme ho večer jen přinesli do obýváku a dali do stojánku. A zdobili jsme všichni společně až na Štědrý den dopoledne, po snídani.
Neměla jsem umytá okna a vyprané záclony (až na okno a záclonu v obýváku, protože jsme malovali), asi nebyl utřený prach, sem tam se něco povalovalo, nestihla jsem nazdobit stůl, vlastně jsem nestihla tak nějak nic. A bylo mi to jedno. Byla jsem ráda, že vydržím sedět u večeře a odpoledne s přestávkami zabalit dárky (na poslední chvíli samozřejmě). Oči jsem měla jako králík, protože se mi po té masáži ty dutiny uvolnily komplet a šlo mi to i do očí.
A tím končím lazarské okénko, protože tři dny před Štědrým dnem jsem si vzala v práci volno a další týden bylo zcela zavřeno, takže jsem doma celkem strávila 14 dní a perfektně si odpočinula. Další dny už to bylo jenom lepší a lepší :-)

Takže jsme začali klasicky snídaní, tradičně s vánočkou a v pyžamech a s pohádkami.

Po snídani jsme se vrhli na zdobení stromečku. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co na něj vlastně dáme. Muž prostě snesl všechny ozdoby a světýlka, co jsme za ty roky nastřádali. A něco jsme vybrali, pověsili, něco si vybrali kluci, a nakonec jsem byla spokojená. Byl to prostě náš stromeček, byl krásný :-)

Stromeček kupujeme živý. Dřív jsme chodili do jedné blízké hájenky, kde hajný prodával stromky z lesa. Chodili jsme tam s kamarády, udělali jsme si vždycky procházku lesem, bývalo hodně sněhu, stromky jsme vozili na sáňkách. Ale hajný už šel do důchodu a stromky neprodává. Takže kupujeme jedličku klasicky v obchodě.

Dáme ji do stojánku s vodou (máme takový zelený keramický) a ten ještě do velkého proutěného koše, líbí se mi víc než ten stojánek.

Ozdoby jsou všechny (s výjimkou kovových ptáčků z Ikea) skleněné a české. Většina jich je ze Dvora Králové, ty červené muchomůrky jsem koupila před několika lety na Aukru, stejně tak ty kulaté stříbrné ozdoby. Jsou staré a jsou ze sady, kterou jsem si vydražila kvůli jedné jediné ozdobě, byla prostě nádherná. Muž ji rozbil hned ty Vánoce, když ji věšel na stromeček :-D
Pak jsou tam ještě takové malé skleněné barevné ozdoby (mašinka, sněhulák, stromeček), ty jsou také ze sady, koupila jsem ji kdysi ve výprodeji. Česká asi nebude, ale kluci je mají rádi, tak pár jich na stromečku taky přistálo.

Betlém skončil letos v knihovně, protože kluci jednotlivé postavy zakomponovávali do svých automobilových hromadných nehod. Dvacetkrát denně zabili Ježíška, Marii i Anděla a ovečky. Prostě masakr.

Před Vánoci jsem koupila vánoční lití olova, ale nakonec na něj nedošlo. Já ani Muž jsme jako děti s rodiči nikdy olovo nelili, a tak jsme se nějak neodvážili.

Vy lijete? Jde vám to? Nějaké zaručené tipy, jak na to?

Před obědem jsme si dali oplatky s medem a česnekem. Těm čerstvým, doma vyráběným se to nevyrovná, ale sehnat ten oplatkovač je nadlidský úkol. Kdo oplatkovač má, ten ať ho střeží :-)

K obědu byla hrachovka, ke které měla být ta pučálka, kterou jsme postupně snědli ještě před Štědrým dnem. Tak byla s opečenou houskou. A taky kuba. Ten je prostě každý rok a přes to nejede vlak. Miluju ho! Klidně bych ho dělala často, ale to by se mi zase přejedl, a já se na něj právě tolik těším, že ho dělám jen jednou do roka.

Po obědě se jeli kluci proběhnout do lesa, pak ještě na chvíli potěšit babičku a dědu a já jsem měla čas dobalit dárky. 

Když se vrátili, mohli jsme pokračovat v našich rodinných tradicích. Krájeli jsme jablíčka...

...vyráběli vrkoč, který jsme pak měli celé svátky vystavený na okně. Eliášek k němu nakreslil stromeček s dárky...

...pouštěli jsme lodičky...

Večeře byla klasická - rybí polévka, kapr a salát, jak už jsem psala, nestihla jsem nazdobit stůl, ale bylo mi to ve finále jedno, protože atmosféra byla i bez toho a možná jsme si to vlastně víc užili, že já jsem nešílela, bylo to trochu víc v klidu. 

Naše letošní cukroví - vanilkové rohlíčky, zázvorky, linecké, rumové měsíčky, vinné cukroví, madlenky, medvědí tlapky, medovo-kokosové pracny, perníčky. A vánočka.

Tak na to, že jsem začala pozdě a zase brzo skončila, je to slušné skóre, a i se mi letos vzhledově (i chuťově) maximálně povedlo. Ale jo, pochválím se, bylo prostě výborný, nebudu hrát na falešnou skromnost :-D

Jen tak pro inspiraci - máme rádi i anýzky, išlské dortíčky, Masarykovo cukroví, kokosky nebo marcipánky. Každý rok musí být linecké, perníčky a vanilkové rohlíčky a zbytek obměňuji, podle chuti, podle toho, co stihnu.

Na všechno letošní cukroví jsem psala recepty v předchozích postech, tak doplním jen ty vanilkové rohlíčky, i když věřím, že všichni máte svůj recept. Toto je ten náš a považujeme ho za nejlepší na světě, samozřejmě :-)

340 g studeného másla

100 g cukru

420 g hladké mouky

160 g mletých vlašských ořechů

špetka soli

vanilka

cukr + vanilka na obalení

Těsto necháváme minimálně přes noc odpočívat v lednici, aby se hezky uleželo. Rohlíčky požaduje Muž co nejmenší, a tak si je většinou šmudlá a peče sám :-D

Vlastně ještě ty medvědí tlapky, ty jsou moje oblíbené.

350 g polohrubé mouky

250 g cukru

50 g kakaa

260 g másla

120 g mletých mandlí

na špičku nože skořice a hřebíčku

Taky nechávám odležet.

A pak už přišel ten Ježíšek.

Tady rozbalují oba koloběžky, které pak celý večer a následující dny testovali v našem obrovském obýváku :-)

Bylo to krásný a užili jsme si to moc.