pátek 10. července 2015

Chodsko

Domažlice, Dílská pouť, Babylon, Hrádek



Vyrazili jsme si zase na jih, tentokrát trochu západněji, na Chodsko. A vyrazili jsme vybaveni dary. Pro kamarády jsme upekli chleba.



A jejich holčičkám jsme koupili knížky a pastelky.


Ani naši kluci nepřišli zkrátka, dostali na oplátku taky knížku a zahradní náčiní.



Bydleli jsme v Domažlicích v Penzionu U Chodského hradu. Ubytování můžeme doporučit. Všude bylo čisto, personál moc příjemný.
Se dvěma dětmi nám trochu vadilo množství příkrých schodů, které jsme museli každý den absolvovat několikrát (nahoru dolů, na snídani, ze snídaně, s kufry, pro kufry, na zmrzku, něco jsme zapomněli nahoře...), ale zase to byla dobrá posilovna.
Měli jsme pokoj s terasou s krásným výhledem na Chodský hrad.



Toho výhledu a té terasy jsme hojně využívali při večerním posezení.


Na jídle jsme byli v Chodské chalupě. Chalupa je to krásná. S úžasným výhledem. Je tam klid, mají to tam moc hezky upravené, pro děti tam mají několik dřevěných houpaček a prolízaček, trampolínu, v ohradě jsou kozy, v Chalupě (resp. v chatičkách) se dá i ubytovat.



Jídlo není špatné, ale taky to není žádná hitparáda. Byli jsme tam už loni a v podstatě se nic nezměnilo. Prostředí opravdu krásné, obsluha milá, příjemná, ale na tom jídle by měli trochu zapracovat.
Kluci měli telecí řízky, ty byly výborné. Kaše se mi zdála lehce unavená. Věděli, že se jedná o porce pro děti, přesto jim salát a rajčátka, které dali jako oblohu, polili balsamicem.
Muž si dal telecí kýtu s noky a se slaninou. Noky, omáčka i slanina prý byly výborné, maso ale bylo hodně propečené a navíc zřejmě připravené už den dopředu.
Já jsem si dala kuřecí prso s pečenou zeleninou a rozmarýnovými brambory. Moje maso bylo naopak moc dobré, šťavnaté, nevysušené, dobře jemně dochucené. Na pečené zelenině se nedá nic moc zkazit, přesto byla upečená málo a v podstatě bez chuti. Brambory byly též předvařené a jen narychlo asi prohozené na pánvi s trochou rozmarýnu.



U Chalupy je i velká socha chodského psa. Socha psa má úctyhodné rozměry: délka 8,1 m, šířka 3 m, výška 3,75 m. Váží 20 tun, je z betonu, oceli i kamene. Pro návštěvníky s dětmi má pes jeden velký klad. Děti po něm totiž mohou lézt, dokonce je dutý s menším prostorem uvnitř, kde si děti také mohou hrát.



Byli jsme také na jídle v hotelu Sádek. Samotný hotel nic moc. Původně jsme sem šli vlastně jen na něco k pití, ale byl zrovna čas oběda a když jsme viděli polední menu, na kterém bylo pár položek a byla to zrovna ta jídla, na která jsme měli chuť, tak jsem si řekli, že to zkusíme.
Kamarádi, kteří mají v obci chalupu a byli tam kdysi na jídle, nám to tam spíš nedoporučovali.
Ale musím říct, že risk se vyplatil. Na talířích to tedy není zvlášť naaranžované, ale jídlo bylo opravdu dobré. Žádné kreace, česká klasika, ale poctivě uvařená.
Muž měl svíčkovou, kluci vepřovou panenku na liškách, s hranolkama. Maso bylo výborné a měkoučké.
Já jsem si dala pstruha s bramborem. Brambory byly oproti Chalupě čerstvé a fakt dobré, skoro bych řekla, že i od někoho ze zahrádky. Pstruh byl čerstvý z místních sádek, dobře upečený, perfektně ochucený.
A číšník byl opravdu milý a hodně vtipný.



Jako bonus jsme měli z terasy hotelu nádherný výhled do krajiny. A je tam klid. I když zrovna probíhala pouť :-)



Ještě můžeme doporučit pizzerii na náměstí v Domažlicích. Nebyli jsme si tam tedy sednout, pizzu jsme si koupili s sebou na pokoj, ale pizza byla výborná, moc dobře udělaná, vypadala krásně, těsto tenké a křupavé.

A protože bylo velké horko, chodili jsme každý den několikrát na zmrzlinu do V Caffé. Je to vyhlášená domažlická cukrárna a kavárna. Zmrzlinu si dělají domácí, každý den měli trochu jinou nabídku, ochutnali jsme hodně druhů.
Kávu tam mají trochu přepálenou, ale jinak dobrou a rozhodně rozuměli, když jsem řekla, že chci espresso :-) Nenutili mě říct, že chci vlastně piccolo.
Taky jsem tady poprvé ochutnala Aperol Spritz, ale po zmrzlině to asi nebyla dobrá volba, moc mi to nechutnalo.



Náměstí v Domažlicích je moc krásné. Celkem dlouhé a úzké, po obou stranách lemováno podloubím historických domů.
Centrum Domažlic je památkovou rezervací.
Častým cílem návštěvníků města je šikmá věž arciděkanského chrámu, která slouží také jako rozhledna. Chtěla jsem na ni vylézt, ale bylo opravdu šílené vedro, tak jsem to nechala zase na jindy :-)
V jihozápadním nároží se nachází Chodský hrad, v němž sídlí Muzeum Chodska. Ve městě je galerie obrazů bratří Špillarů, expozice modelové železnice, plavecký bazén a zimní stadion.



Arciděkanský kostel Narození Panny Marie



Kašna



Radnice



Chodský hrad a bývalý augustiánský klášter.



Ale přijeli jsme hlavně kvůli Dílské pouti. Kluci jsou vzhůru, můžeme vyrazit.



Díly leží  v krásném prostředí na hranici CHKO Český les v nadmořské výšce 600 m, v historické oblasti horního Chodska. Krásný výhled do krajiny na místa vzdálená vzdušnou čarou i 55 km se vine od severovýchodu k jihovýchodu až k Šumavě.



Těšila jsem se na tetky v tradičních krojích a na stánky s chodskými koláči. Kroj jsem viděla jeden, koláč žádný. Ještě že jsme si je loni pekli doma a letos tedy repete.


Na pouti nám dělaly společnost Anička s Toničkou.



Samozřejmě kolotoče nemohly zůstat bez povšimnutí.



Ale rodiče se spíš utíkali schovat do stínu dětského hřiště u místní mateřské školky.



No mají tam nádherně.
Text z tabulky:
Obec i její okolí obklopují hluboké lesy, které umožňují nejen procházky do okolí a houbaření, ale i dobré podmínky pro zimní i letní turistiku. Naši předci dbali na doplňování zeleně i uvnitř obce, kromě ovocných stromů vysazovali na konci 19. století též okrasné stromy.
Z tohoto období pocházejí i tyto tři památné lípy (lípa srdčitá - malolistá, Tilia cordata), jejich stáří je totiž odhadováno na 150-200 let. Lípa, náš národní strom, dosahuje výšky až 30 metrů. Lipové dřevo se používalo k výrobě hudebních nástrojů a nábytku. Tato trojice stromů byla roku 2008 podrobena ozdravnému řezu a zároveň došlo ke zpevnění jejich korun za finančního přispění Ministerstva životního prostředí a odboru životního prostředí v Domažlicích.
Mezi těmito stromy stojí kamenný pomníček věnovaný památce Mistra Jana Husa , je na něm vytesán letopočet 1415-1945. Tento památník doznal konečné rekonstrukce v roce 2000. Lípy nalezneme i na dalších místech obce. Mohutná košatá lípa stojí 400 m jižně odtud a bude zřejmě stejně stará.
Zajímavý a ve zdejším prostředí zvláštní strom stojící pod silnicí na Klenčí, na úrovni hájovny, je korkovník amurský (Phellodendron amurense) původem z Dálného východu a Poamuří. Statný strom s tlustou borkou, vonnými květy a plody, kvetoucí až po 25 letech byl do těchto míst zasazen těsně po druhé světové válce hajným Raisem. Korkovitou borku dokázali lidé zpracovávat na korkovou drť, ze které se lisovaly zátky. Strom dorůstá výšky 15 metrů.
Obdobně zvláštním stromem je majestátní Sekvoj vždyzelená (Sequoia semprevirens), rostoucí v nedaleké Válovské rokli, u polní cesty směrem k Postřekovu, jež byla vysazena v roce 1992 panem Václavem Pavlíčkem. Tento strom, pocházející ze Severní Ameriky, se v Evropě objevil až v 19. století. Zatímco ve své domovině dorůstá výšek kolem 110 metrů, v našich podmínkách dosahuje pouze 50 metrů.
V blízkosti tohoto unikátního jehličnanu jsou vysazeny dva kaštany koňské (Aesculus hippocastanum). Stromy tohoto druhu můžeme najít i ve středu obce a na jejím východním okraji.
Vedení obce se snaží o výsadbu dalších stromů a keřů a má zájem o udržení současného stavu zeleně v obci a jejím okolí.



Vyšli jsme si i do lesa. V okolí obce se nachází tři malé vodní mlýnky, pro radost dětem.



My jsme došli k jednomu, byli jsme tam už loni, a kluci se u něj vyřádili.



Navštívili jsme také Hrádek se sochou Jana Sladkého Koziny. Kozina byl hrdým Chodem a strážcem hranic, který hájil proti Lomikarovi práva Chodů, daná jim králem. Stál v čele rebelie proti pánům. Zemřel na šibenici v Plzni a jeho poslední slova určená Wolfu Maxmiliánu z Lamingenu, řečenému Lomikarovi "Do roka a do dne" se také vyplnila. Lomikar, který sídlil v chodském zámku v Trhanově, po roce zemřel.

Text z tabulky:
Nacházíte se na vrchu Hrádek (585 m n. m.), nad obcí Újezd, historické chodské vsi, 4 km západně od Domažlic. Zde je od roku 1895 postaven pomník Jana Sladkého Koziny, jako výraz obdivu chodského lidu k jednomu z vůdců rebelů z roku 1693. Byl navržen sochařem Františkem Hoškem a vytesán z hořického pískovce Čeňkem Vosmíkem. Jedenáct let po prvním knižním vydání románu Psohlavci. Alois Jirásek, který se osobně zúčastnil jeho odhalení, zde převzal čestné občanství chodské vsi Újezd.
Socha je vysoká 3,2 m. Kozina je ztvárněn na pomníku s chodským psem, čakanem v pravé a královským privilegiem v levé ruce. Jeho pohled směřuje k Plzni, kde byl 28. 11. 1695 v místě dnešního pivovaru popraven. V základech je uložena pamětní listina, ve které se mimojiné uvádí:
"A proč byl stavěn pomník tento? Postaven jest, aby písmem kamenným, posunem odhodlaným den co den připomínal okolí svému, zvláště rolníku v poli pracujícímu, čeho schopen byl jeden z nich za práva zděděná; postaven jest, aby zjevem statným, krojem rázovitým na mysl uváděl příchozímu hostu, že mešká mezi lidem jadrným a zachovalým; postaven jest, aby už psem tím, strážcem bdělým, každému tudy putujícímu, vlastenci i cizinci z daleka hlásal, že jest v kraji Chodův, na půdě, kterou statečný ten rod od věků střeží a zachovává svému národu, že jest na hranici země a řeči České."
Z Hrádku můžete navštívit v Újezdě Kozinův statek, kde je umístěna Pamětní síň Jana Sladkého Koziny. Expozice přibližuje historii života Chodů, zvyky a obyčeje. Na návsi jsou označeny historické usedlosti, z kterých pocházel Kozina, jeho manželka a ostatní účastníci chodské rebelie.
Po žluté turistické značce se dostanete ke kostelíku u Dobré Vody a dále do Draženova.
Po červené turistické značce se dostanete do Trhanova - Panské vsi, kde na Trhanovském zámku sídlil Chody nenáviděný Lomikar (Wolf Maxmilián z Lamingenu).



Vyhlídka na Hrádku



Jak už jsem několikrát zmínila, bylo v ty dny obrovské vedro. Jezdili jsme se tedy koupat na Babylon. Jsou to oblíbené vzdušné lázně, které se za 1. republiky díky výstavbě několika hotelů u Babylonského rybníka staly vyhledávaným letoviskem.
Babylonský rybník je oblíbené přírodní koupaliště s písčitým dnem a pláží. V roce 2011 prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Voda je mírně radioaktivní, což má příznivé léčebné účinky např. pro revmatická onemocnění.

Všude se uvádí, že jsou na Babylonu převlékací kabinky. První den jsem se na to spolehla a pak jsem se musela převlékat na WC. Kabinky tu sice jsou a jsou jich dvě patra, ale mají je pronajaté soukromé osoby. Jiná převlékárna zde není.
V areálu také není žádné občerstvení (což je ale dobře, nehyzdí to tu žádné stánky s reklamou), stánky najdete pouze na parkovišti.
Vstup se neplatí, platí se pouze parkovné, Kč 35,- na celý den. Značka ideál.





Naši plážoví inženýři.





Eliášek potápka.





Chtěli jsme navštívit ještě Klenčí pod Čerchovem, Čerchov, Trhanov... a spoustu jiných míst, ale jednak nebylo tolik času a jednak teda bylo to vedro. Tak zase někdy příště.

4 komentáře:

  1. To je vyčerpávající reportáž :-) Chodsko je krásné, my jsme tam byli na dovolené loni, u Babylonu, ale zrovna byla taková hrozná zima, že jsme se ani jednou nekoupali. Aspoň jsme chodili do lesa na borůvky, těch tam bylo habaděj ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo, unikl mi tvůj komentář. Ale je vidět, že se tam vyžití najde vždycky. My si to tam letos snad zopákneme :-)

      Vymazat
  2. tento článeček mi úplně uniknul :)
    máme tu krásně :)
    komu nevadí hrooozně moc lidí doporučuji chodské slavnosti :)
    Barča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nádherně tam máte!!! Hrozně moc lidí mi trochu vadí, ale chodské slavnosti bych viděla moc ráda. Ale možná až budou děti větší, nebo jenom na chvíli nakouknout. Snad se k vám letos zase podíváme na pár dní.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář :-)