Eliášek měl vysvědčení, Alánek narozeniny

a já chřipku.

Eliášek, to naše malé miminko, přinesl na konci ledna domů svoje první vysvědčení. My jsme to čekali, on byl trochu nervozní, ale byly na něm samé.

Za odměnu dostal k obědu lívance od tatínka s domácím pacholíkem a rozvarem z moruší ze zahrady od dědy Karla.

Pak taky dvě nové knížky a hru.

Rozjeté jsme to měli hezky a plánů mnoho, ale samozřejmě čím víc člověk plánuje, tím víc toho nevyjde :-)

Střihla jsem si skvostnou chřipečku, takovou jsem teda neměla už hodně hodně let. Bolelo mě úplně všechno a ještě dobrých 14 dní poté jsem byla neschopná, unavená, slabá (a za měsíc jsme si dali všichni druhé kolo).

Stejně jsme to ale léčili přírodou, protože ta na nás funguje nejlépe. Většinu položek z naší domácí přírodní lékárny jsem vám už představovala - tady, tady a tady Smrkáček - snad už to letos potřebovat nebudete :-)

Stohy posmrkaných kapesníků, resp. hromady na praní a žehlení

Radosti během chřipky - růže od táty

Radosti během chřípky - dobroty

Radosti během chřipky - vynikající boloňská omáčka z krůtího masa

Radosti během chřipky - dokumenty

Tady už zpátky mezi živými. Dost jsem celou dobu spala. A když jsem nespala, měla jsem hezký výhled. Stejně jako tahle micina, která mi packama kreslí na okna, udělala si na parapetu ležení, i truhlík si trochu posunula, a měla tam dokonalou pozorovatelnu, potvora.

Společnost mi dělali i kluci, chodili mi (si) tam číst.

Ale nejvíc ze všeho mě zachránily koleje! Kdyby těch nebylo, nevím, jak bychom to všichni přežili. Oni stavěli, já mohla v klidu nabírat síly. Občas jsem se probudila a koleje mi vedly po těle. Nutné oběti.

Během mojí chřipečky jsme taky oslavili Alánkovy páté narozeniny. 

Dort byl na jeho výslovné přání mrkvový, pekla jsem ho za velké asistence Muže a zdobila ho s motající se hlavou a klepajícíma se rukama, takže žádné složitosti.

Jedním z dárků, které si přál, byly šelmy kočkovité.

Všechny dárky hned otestoval.

Nejvíc samozřejmě bodovaly nové mašinky a části kolejí - to si taky moc přál.

Všechny naše šelmy kočkovité pohromadě.

Pro nás s Mužem důvod otevřít něco dobrého ze sklepa.

Tvarohový dort od babičky

Slíbila jsem zase nafotit, co přesně Alánek dostal, trošku mi to opět trvalo, ale vždyť už to znáte :-)

Jak už jsem předeslala, přál si šelmy kočkovité a potom doplňky k vláčkům - tohle u nás vede na plné čáře u obou kluků už víc než půl roku. Koleje každý den, z obýváku až do ložnice, mezi tím zvěřinec, stavby z Lega, co nemají a potřebují, to si vyrobí z papíru, vytáhnou nůžky, lepidlo, pastelky, a už tvoří. A kde je ještě nevyužité místo, tak musíme hrát hry. Jsou úžasně kreativní, akorát není kam šlápnout :-)

Kromě koček dostal taky vorvaně, protože velryby a ryby a chobotnice a jiná podmořská havěť je u nás taky v kurzu.

Od tety dostal tři taková dinosauří vejce, uvnitř je vždy nějaká kostra. Vypadá to celkem fajn, ale jednotlivé díly k sobě moc nešly, a tím pádem u sebe ani moc nedrží, není to moc kvalitně zpracované. 

Od babičky dostal (jsme dostali) kapsičky a ubrousky na svačinu. Omyvatelné. Jsou fajn, už jsem je chtěla pořídit dávno, hodně je využíváme. Jen škoda, že Albert neoslovil nějakou českou firmu, která je vyrábí, ale jsou made in China :-( Proč, úplně zbytečné.

Od dědy dostal letiště s letadlem.

(Od nás tyhle dvě knížky, ale ty už jsem vám ukazovala)

A tuhle červenou krásku na baterky. Jezdí dopředu, dozadu, svítí, houká, vydává zvuky páry... No absolutní nadšení, už jsme asi desetkrát měnili baterky. Užil si s ní i strejda Lukáš, když u nich kluci na víkend byli a vzali si tam celý vláčkový arzenál a stejda si stavěl dráhy a natáčel si jízdy na mobil :-D

K mašinkám pak dostal čtyři dlouhé koleje, protože ty byly nutně potřeba, aby mohli stavět víc rovinek, zvonek a jeřáb s magnetem.

Společným dárkem byly vstupenky na Pišlické příběhy (festival Struny dětem). Byli jsme na nich tuto sobotu a článek bude následovat.

Dostal taky dvě hry - Hurvínku, nezlob! od tety. Je to na způsob Člobrda. A od nás první Brain box V kostce! Chodím kolem nich už několik let, ale až teď přišla ta chvíle a jsme nadšení. Moc nás to baví. Je to svižná, poměrně jednoduchá hra, zaměřená hlavně na postřeh. Existuje mnoho verzí - jednak podle témat a taky podle věku. Tato rozhodně není naše poslední. Určitě doporučujeme!

Takto to u nás tedy vypadá každý den. Když už není kam jinam, postaví se koleje i na stůl.

Takhle to vypadá, když se mají kluci na víkend sbalit třeba k babičce. 

Museli jsme na to pořídit velkou krabici.

Když nejsou na stole koleje, je tam zvěřinec. Aktuálně asi 106 kousků.

A ještě jedna akce proběhla - karneval ve škole.
Je to u nás láska - Eliášek nám vyrábí osrdíčkovaný přání Valentýn neValentýn, máj nemáj. A my mu po loňském Harry Potterovi vyrobíme kostým ninji, kterého si přál, ačkoli na to máme jeden večer. Šila jsem to v ruce! Muž koupil ve výprodeji pánské triko velikosti asi slona. Musela jsem to rozstříhat, prostříhat, zúžit, zkrátit, zapošít, pásky a čelenku vyrobit, draka nalepit... A Muž mu k tomu vyrobil i ty házecí hvězdice, co už vím, že se jmenujou shurikeny.
Měl z toho obrovskou radost!

Katanu mu půjčil stejda, ale má ji jen na fotku. Do školy jsem mu to nepovolila :-)