Je potřeba

dělat si radost.

Mně dělají radost maličkosti. Chvilka pro sebe, kdy všichni ještě spí a já s hrnkem čaje pozoruju cvrkot na krmítku nebo jak mi povyrostly pokojovky; drobné nezištné dárky od dětí - malůvky, sněženky; masáž nohou od Muže; když vyjde výlet, který si dlouho přeju; když najednou někde hraje moje oblíbená písnička, kterou jsem už dlouho dlouho neslyšela...

Každý den mi v mobilu přibude pár fotek takových maličkostí a některé se vlastně objektivem ani zachytit nedají. A já si říkám, že je chci pokaždé sdílet, jenže na to pak už není čas, prostor... A tak se mi v tom mobilu hromadí, až je třeba i po čase úplně smažu.
Středa byla jedním z těch dní, kdy těch radostí bylo tolik, že se podělit musím. A taky uložit si to tady sama pro sebe, třeba na dny, kdy tak veselo nebude. Připomenout si to.

Asi jedna z posledních (ne-li poslední) letošních mrazivých podvečerních procházek

Od úterý jsme teta a strejda a kluci jsou bratranci. Narodila se Štěpánka.

Asi poslední letošní sníh. Většina lidí nadává a smutní po jaru. Ale však ono přijde. Mám radost z každé roční doby, z každého počasí, a sněhu u nás letos skoro nebylo, takže já jsem si i ten poprašek v březnu užila.

Kluci mají nové ptačí kámoše - sokola a žlunu. Po zmáčknutí vydávají reálné zvuky. A baterky nejsou třeba, prý je uvnitř nějaké dynamo, které se dobíjí pohybem. Ptáčků je velký výběr.

Moje oblíbená kosmetika je ta od Nobilisu, vyhledávám ty jednodruhové, jednosložkové přípravky. Doplnila jsem si pleťovou vodu a zkouším nově květovou, obě růžové. Koupil mi je Muž.

Už delší dobu jsem hledala vhodné krabičky na Eliáškovy tesáky, které mu vypadly. A zrovna ve středu nám tyhle poslalo Albi jako novinku do práce. Tak jsem hned dvě koupila, Alánkovi na později.

Taky to jídlo je naše radost. Snídaně je základ.

Využití zbylých palačinek z předešlého dne - Muž je zapekl se špenátem a se sýrem.

Tenhle koláč jsem pekla v úterý a zmizel okamžitě - hrnkové bábovkové těsto, ve kterém jsem část mouky nahradila mletými mandlemi, přidala kakao a skořici a navrch nakrájela přezrálé hrušky, abych je zužitkovala.

Tento je naopak ze včerejška, protože jsme čekali návštěvu. Rychlá strouhaná buchta, pamatuju si ji z dětství, měla jsem ji ráda. A pekla jsem ji poprvé. Taky už není :-)

Kluci chodí do Sokola už každý sám, nejdřív jde mezi předškoláky Alánek a o hodinu později do mladších žáků Eliášek. Tak zatímco jsme čekali na Alánka, zaskočili jsme za holkami Pohrátkovými do jejich Kanclíkobchůdku a s prázdnou jsme neodcházeli - malé drobné radosti - magnety, lipové a dubové srdíčko a šumivka do vany.

A naopak zatímco jsme čekali na Eliáška, šli jsme se podívat do nově otevřené kavárny v Černošicích - Café Černý. První mají v Dobřichovicích a je to naše oblíbená. 

Aby to Eliáškovi nebylo líto, tak jsme koupili domů aspoň dvě pusinky.

Ve středu taky přišlo klukům nové číslo Ben Já Mína a tohle olympijské se opravdu povedlo, moc se mi líbí.

A knížky - nesmí chybět! Fakt jsme se s tím děláním si radosti rozšoupli :-)

Pro Štěpánku

Pro Muže

Jeho komínek z poslední doby.

Druhá knížka ze série Můj stát - tentokrát Putování za českými patrony.

A další rozkládací leporelo ke knížkám o Praze - všechny nafotím, jak jsem slíbila.

Do Prahy máme ještě puzzle a DVD Legendy staré Prahy. A k mořskému tématu zase pexeso a hledací knížku.

Jeden asistenční jednorožec pro Rozárku.

Taky pro Rozárku

Jedna Houbařka pro mě - zdá se mi to trochu jako Do tmy a je to ze Šumavy... no těším se moc!

No a tahle krasotinka se váže ke středečnímu kulturnímu zážitku.

Vyrazili jsme si s Mužem na Loving Vincent (S láskou Vincent). Nejenže je to nádherný film, který vřele doporučuju, ještě jsme na něj šli do našeho místního kina, které provozuje parta nadšenců, jsou tam dřevěné sedačky a za pokladnou malý bar, kde si můžete koupit malou láhev vína a i se skleněnou skleničkou si ji vzít do sálu a kultivovaně si to užít. 

Tyhle tři obrázky mě baví :-)

Na konec radost z největších - přání od Eliáška k MDŽ 💜

Z čeho máte radost vy? Nebo kdy a čím jste si ji naposledy udělali?