Chodsko potřetí

Na tomto příspěvku je vidět, jak moc to tady stíhám a jsem aktuální :-) Byli jsme tam totiž už loni v červnu, tedy téměř před rokem.

Chodsko máme rádi. Je to nádherný a, řekla bych, dost opomíjený kout naší země.
Naši kamarádi z Ústí tam mají chalupu. Předloni jsme za nimi byli na jeden den v Domažlicích, loni jsme za nimi byli na celý víkend a letos na pár dní a přímo u nich na chalupě. Byl to zážitek každým coulem - spaní na chalupě má svoje neopakovatelné kouzlo, zvlášť na té původní chodské. Zabavit čtyři děti živější povahy byla taky pěkná výzva :-)
A zvládli jsme toho i dost nachodit, naprocházkovat a navštívit.

Nejeli jsme samozřejmě s prázdnou, vezli jsme naše chleby, rebarborový koláč, stužky na nožíky-rybičky (na chalupě byli naši kluci a dvě holčičky kamarádů a každý měl svou rybičku a každý ji chtěl nosit na krku a každý musel mít jinou barvu stužky), taky domácí křepelčí vajíčka a spoustu jiných dobrot. Prostě jako na chalupu.

Děti se tam nádherně vybláznily - ať už pobíhaly kolem chalupy, nebo při houbaření a procházkách v lese, na místním hřišti...
Z hub jsme si pak na kamnech (ale ke slovu přišla i moderní technika) vařili rizoto, večer jsme poseděli na verandě, chodili jsme po vsi a užívali si její krásy.

 

Chodili jsme na mlýnky

Jedním z největších zážitků byl výlet do Klenčí pod Čerchovem a tam návštěva Domu přírody Českého lesa s výstavou Proměna krajiny Českého lesa v čase. Doporučujeme! Perfektní expozice. Bavila jak děti, tak dospělé. Je interaktivní, poměrně rozsáhlá a opravdu, opravdu úžasně udělaná.

Samotné Klenčí taky stojí za návštěvu - najdete tu třeba Muzeum J. Š. Baara nebo kostel sv. Martina.

Stará pošta - Dům přírody

Hned na začátku jsme prošli temným lesem, kde zvířátkům svítily oči

Skvěle zpracovaný "film" o historii oblasti

Tahle expozice zaslouží 100 bodů.

Klenčí

Na památku z Klenčí

Kousek od Klenčí jsou Výhledy s památníkem J. Š. Baara. Místo to tedy není buhvíjak důstojné, hned pod ním vede silnice, není příliš udržované, bylo tam hodně odpadků (ale to je vina lidí, kteří tam přijdou)... Ale výhled je odtud opravdu krásný.

Stihli jsme navštívit i Domažlice a naši oblíbenou kavárnu a zmrzlinárnu.

Tentokrát jsme se podívali i kousek za hranice, k našim německým sousedům, konkrétně do městečka Waldmünchen. Byli jsme se tam po dva dny koupat v jejich bazénu. Původně se nám tam, přiznám se, příliš nechtělo. Měli jsme v úmyslu vidět spíš víc z památek a míst Chodska, než se zavřít někam do aquaparku. Ale hned první den, kdy jsme se tam koupali, jsem museli uznat, že to byl fajn nápad. Venku panovaly teploty, které velkým výletům stejně moc nepřály, zároveň ale voda v přírodním koupališti (Babylon, psala jsem o něm v loňském článku) ještě nebyla dost teplá.
Tento bazén je menší, ale najdete tu i tobogán, krásné dětské brouzdaliště, bazén se slanou vodou, sauny, venkovní terasu, rozlehlou zahradu, kde se dá sportovat, krásné dětské hřiště, kavárnu... A všude samozřejmě čisto.
Nejen v aquaparku. Člověk jen přejede hranice a má pocit, že je v jiném světě. Bohužel. Ještě i tolik let po revoluci. Např. jsme od hranic až do Waldmünchenu nepotkali žádný billboard, snad ani žádnou díru na silnici, všude hezky, čisto, upraveno. A i v tom obchodě, kde jsme byli doplnit zásoby, byla taková jiná pohoda.
Tak to jen takový další tip, kam se v této oblasti podívat, od hranic to není daleko, cesta trvala zhruba 20 minut.

Při zpáteční cestě jsme se zastavili ještě na pár minut v Horšovském Týně. Hrad a zámek už byl zavřený, tak jsme se rozhodli nechat větší návštěvu zase "na jindy".

Tak třeba už to bude za pár týdnů :-)