Aby se neškrábal...

...musíme ho neustále něčím zabavovat.

V první řadě se u nás neustále něco kreslí, stříhá, vystřihuje, lepí, slepuje, vybarvuje, modeluje. Máme doma kilometry rozstříhaných pruhů papíru, které představují silnice nebo koleje. Včera si kluci postavili naprosto úžasnou dráhu pro svoje HotWheels autíčka, včetně různých hrbolů a skokánků. Nevím, kam na to chodí, ale jsem pyšná máma. Kluci jsou velmi kreativní a mají nádhernou fantazii.

Denně hrajeme hry. Pexeso, Černého Petra, deskovky, logické hry, poslední dny u nás frčí Lodě, učím je Prší... Kluci si hry i sami vymýšlejí. Např. Eliášek vyrobil pro Alánka hru na hledání barev. Nastříhal si kartičky, na každou napsal "najdi" a opatřil oválkem příslušné barvy. Alánek pak pobíhal po bytě a hledal.

Dost často teď dojde i na již skoro zapomenuté hračky. Např. tyhle puzzle pro nejmenší od Djeco jsem už chtěla uschovat pro příští generace.

Pustili jsme se opět do revize Lega. Ale je to marné. Z policejní stanice je stanice meziplanetární, v hasičárně je uskladněná sekačka a z ponorky je sněžný skútr.

A že čteme, to snad ani nemusím psát. Hodně čteme. Nejvíc bezva ovšem je, když si kluci sami vytáhnou knížku a Eliášek čte Alánkovi.

Na úvodní fotce je kupička knížek, které jsou u nás právě v kurzu.

Před spaním čteme Medvídka Pú. Musela jsem si k němu najít cestu. Od malička jsem znala jen tu Disney verzi a najednou jí bylo všude moc.
Tato verze je s původními ilustracemi E. H. Sheparda. A věděli jste, že jedno vydání ilustroval i Vojtěch Kubašta? Myslím, že tahle kniha je na špici mých knižních přání.

Knihy z edice technických pohádek - Jak si postavit dům a Jak si postavit auto a k tomu malé leporelo Arnyho dílna. Knížky jsou doporučeny pro děti zhruba od 7 let, ale naše kluky fascinují už dlouho. A získaly si i mě. Hlavně Domem listuji často - pasáže o zařizování mě moc baví :-)
Ty realistické ilustrace mi připomínají myšáka Armstronga a Lindbergha.

 

 

 

Hrajeme si u maminky, Studánko rubínko, Ten vánoční čas a Viju, viju věneček. Všechny sestavila Jitka Rákosníková, ilustroval Jan Kudláček a první tři knížky navíc obsahují CD skupiny Hradišťan. Poklad každé knihovny.
Koupila jsem je kdysi všechny pro strýčka Příhodu, resp. na později. V mezičase jsem je ale rozdala mezi děti kamarádů s tím, že si je dokoupím. A to jsem se trochu přepočítala. Nejvíc mi dal asi zabrat Ten vánoční čas, který je momentálně ještě u dědy, vyzvedával mi ho přímo v nakladatelství Vyšehrad, odkud mi napsali, že tam pro mě našli jeden poslední kousek. Tímto jim ještě jednou neskonale děkuji.

 

Studánko rubínko je verš z básně Otvírání studánek od Miloslava Bureše, zhudebnil ji Bohuslav Martinů. Knihu máme doma po manželově babičce, myslím, že měla dost podobný vkus :-)

Po skřítkovi Medovníčkovi jsem pořídila další knihu Jana Lebedy - Pohádkové včely. Zatímco Medovníček mi přijde spíše pro menší děti (ale bavil i Eliáška) a obrázky se mi v knize moc nelíbily, tak Pohádkové včely jsou naopak pro větší děti a z ilustrací jsem nadšená. Knížka formou pohádkového vyprávění seznamuje děti se životem včel. Považuji za důležité dětem vysvětlit, jak jsou včely užitečné a co pro ně můžeme udělat.

The Very Hungry Caterpillar - profláklá dětská kniha Erica Carleho. Vyšla v několika jazycích, jen v češtině zatím stále ne. Vyšla i ve slovenštině a právě ze Slovenska ji mám od mojí slovenské kamarádky Janky. Měla ji s sebou před dvěma lety na naší společné dovolené na Šumavě a pak mi ji několik měsíců sháněla. A sehnala :-)
Knížka je určena nejmenším čtenářům, ale u kluků je stále oblíbená, čas od času si ji vyndají z knihovny a pak se zase na několik dní až týdnů stane naším každodenním chlebem. Eliášek už ji zvládne přečíst i v té slovenštině.

 

 

Svoji pauzu si odbyla i Kočička z kávové pěny. S Eliáškem jsme ji četli stále dokola snad rok a teď ji začíná objevovat znovu Alánek.
Knížka zaujme jen málo lidí. Je to ale velká škoda, protože jemné vyšívané obrázky, které se dětem nijak nepodbízejí, jsou doplněny nádherným kočičím příběhem.

Zalovili jsme taky mezi knížkami "po nás". U Macha a Šebestové objevuji nové vrstvy, které jsem jako dítě nevnímala, a velmi mě to baví. Podobně jako třeba ve filmu S tebou mě baví svět. Jako malá jsem se smála úplně jiným scénám, než kterým se chechtám jako rodič teď.
Pohádkového dědečka jsem otevřela snad po 25 letech, ale hned se mi to všechno vybavilo, ty příběhy i chvilky, kdy nám je máma četla. Mimochodem toto období Milerových ilustrací mám nejraději.

Na závěr ještě Komodo - další úžasná kniha Petra Síse. Textu je na většině stran jedna věta, stran není mnoho, přesto jsme ji četli půl hodiny. Nebo tedy spíše prohlíželi. Ilustrace jsou totiž plné detailů, které chcete objevovat. Kluci mají slíbeno, že až si odbydou ty neštovice, že se na varany půjdeme podívat do ZOO.

Ale i já potřebuju občas svoji chvilku klidu, a tak nastupují pohádky v televizi. Obrazovku u nás momentálně ovládá umělec Hayao Miyazaki - Můj soused Totoro, Ponyo z útesu, Zámek v oblacích a další. Tyhle filmy by neměly uniknout vaší pozornosti :-)