Znojmo ve dvou

Květnový prodloužený víkend na Moravě, bez dětí.

K Vánocům jsme dostali poukaz na ubytování poblíž Znojma. Naskytla se nám tak příležitost po sedmi letech vyrazit jen s Mužem a užít si pár dní jen sami sebe.
Stále se mi zdály děti malé, abychom je nechávali několik dní u babičky a dědy na hlídání a jeli si sami kamsi, a taky jsme si ty společné pobyty a výlety chtěli užít, dokud s námi děti chtějí jezdit.
Ale ukázalo se, že pár dní bez sebe přežijeme všichni bez úhony a že si to volníčko musíme dělat častěji, resp. pravidelně, protože nám to všem prospěje.

První den po příjezdu jsme vyrazili rovnou do Znojma. Dali jsme si pozdní oběd / brzkou večeři v hotelu Lahofer a pokračovali na prohlídku města. Vzhledem k pokročilé hodině bylo už skoro všude zavřeno, na druhou stranu město bylo téměř liduprázdné, všude klid a krásný podvečer.

Centrum Znojma je krásné, upravené, plné historie. A všude dojdete pěšky. Užívali jsme si nádherné výhledy.
Moc se mi líbilo taky ve zrekonstruovaném Městském parku.

Pohled na kostel sv. Hyppolita a kostel sv. Antonína Paduánského

Pohled na Znojemský hrad

Vyhlídka na ulici Přemyslovců

Kostel sv. Mikuláše a kaple sv. Václava

Vpravo se zvedá Kraví hora

Radniční věž

Výhled od rotundy sv. Kateřiny

Rotunda sv. Kateřiny

Znojemský hrad

Kostel sv. Mikuláše

Kaple sv. Václava

Hráz vodní nádrže Znojmo

Sousoší Kalvárie

Náměstí Komenského

Městský park

Střelniční věž

Střelniční věž

Druhý den jsme využili beze zbytku. Už po snídani jsme vyrazili pěšky od hotelu směr NP Podyjí, konkrétně vinice Šobes a obec Hnanice.

Šobes je jednou z nejlepších a nejstarších vinic v Evropě, založená patrně už římskými legionáři.

Hnanice jsou vinařskou obcí ležící v těsné blízkosti hranic s Rakouskem. V centru obce stojí kostel sv. Wolfganga a za pozornost rozhodně stojí i zdejší Sklepní ulička, kterou tvoří více než sto sklípků, každý s unikátními dřevěnými dveřmi.

NP Podyjí je také domovem chráněné a kriticky ohrožené ještěrky zelené. My jsme měli štěstí, že jsme tu pobývali zrovna v době jejich páření, kdy mají samečci hrdlo tyrkysově zbarvené. Cestou jsme jich viděli několik, jedna byla opravdu úctyhodně velká. 

Celkem jsme ten den nachodili přes 15 km, což bychom s dětmi nemohli, a tak jsme si to náležitě užili, i proto, že jsme se večer mohli zrelaxovat v bazénu a vířivce, které jsme měli v rámci balíčku na hodinu sami pro sebe. 

Pohled přes vinice na kostel sv. Wolfganga v Hnanicích

Kaple sv. Huberta

Kaple sv. Urbana

Fládnitzské vřesoviště a kaplička sv. Vojtěcha

Šobeská cesta I. zónou NP

Vinice Šobes

Vyhlídka nad Šobesem

Ještěrka zelená

Hnanický rybník

Hnanice

Kostel sv. Wolfganga

Sklepní ulička

Večerní relax

Jen škoda, že chytám paniku, pokud nevidím pod vodu - takže já jsem tam nevlezla :-D

Poslední den jsme si udělali takové moravské kolečko. Objeli jsme svá oblíbená vinařství, doplnili zásoby. Cesta nás tak zavedla nejen do Hnanic, ale také do Nového Šaldorfu, Velkých Bílovic a pak až do Bavor na Pálavu. 

Odtud jsme pokračovali do čejkovického Sonnentoru a celý prodloužený víkend jsme uzavřeli ve Vranově nad Dyjí. Zámek byl bohužel uzavřený, stihli jsme se ale zajet podívat ještě i na přehradu.

Na oběd v Novém Šaldorfu - restaurace U Tří jasanů - byla nám doporučená a doporučení posíláme dál - příjemné prostředí, velmi milá obsluha, kuchyně poctivá domácí.

Vranov nad Dyjí

Kaple Nejsvětější trojice

Mniszkův kříž

Vodní nádrž Vranov - hráz nepřístupná do jara 2019

Sonnentor Čejkovice

Hnanice - vinařství Trávníček & Kořínek, baví nás nejen názvem :-)

Nový Šaldorf - vinařství Špalek

Nový Šaldorf - vinařství Piálek & Jäger - moji oblíbenci

Pálava

Bavory - vinařství Gala, to už je naše stálice

Velké Bílovice - vinařství Jaroslav Osička, také už dlouholetá láska

Na závěr ještě info o ubytování - jak už jsem předeslala, voucher na pobyt jsme dostali dárkem. Bydleli jsme v hotelu Happy Star v Hnanicích. Sami bychom si ho nevybrali, není to náš styl, preferujeme menší a osobitější penziony. 

Na hotelu je vidět, že už toho má dost za sebou, na pokoji se našly známky opotřebování, jinak ale bylo všude čisto a musím vyzdvihnout personál na recepci, byli vždy milí a poradili, pomohli.

V rámci ubytování jsme měli i tříchodovou večeři, to byla docela tragédie, jak obsluha, tak samotné jídlo, navíc byl problém s rezervací, museli jsme přijít na večeři už v sedm, což je na nás opravdu brzo, ale hlavně jsme chtěli po jídle ještě posedět, a to už nás číšník vyháněl, kolem deváté hodiny. 

Chtěla jsem napsat, že na zahradě už chybí jen trpaslík, ale on je tam u jezírka vodník, čili tam najdete vše, včetně tújí, altánku a bunkru.

Příští výletní článek bude ze Zikmundova, kam jsme si udělali náš druhý výlet sami ve dvou, a to bude úplně jiná parádička :-)

Taky jezdíte někdy bez dětí? Kdy jste se poprvé odhodlali? A kam jezdíte rádi?

Mějte se hezky.