pondělí 20. února 2017

Rožmitál pod Třemšínem

Minulý týden nám Eliášek přinesl ze školky takovou prima věc - střevní chřipku. Užili jsme si ji jeden po druhém všichni, každý nějak jinak. Jako bonus si ji užívám ještě tento týden v podobě neustálého praní - to by jeden nevěřil, jak mi zaběhnutý systém praní a sušení nabourá převlečení postelí, nějaké to pyžamo a pár dek.
Jakmile se nám udělalo trochu líp, museli jsme na vzduch. Minimálně taky proto, že kluci už se doma otravovali.


Vyrazili jsme si do Rožmitála pod Třemšínem. Krásné staré město, se kterým je spjat Jakub Jan Ryba a jeho Česká mše vánoční. Ta zazněla pravděpodobně poprvé v kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále.
Jakub Jan Ryba zde má na hřbitově svůj hrob a najdete tu na něj i další odkazy, např. školu.
Ve městě je pak ještě jeden kostel, sv. Jana Nepomuckého, Podbrdské muzeum (a taky hasičské a cvokařské), zámek, alej, město je obklopeno rybníky a samozřejmě brdskými lesy.

Zámek je veřejnosti bohužel nepřístupný a zdá se mi i značně neudržovaný, což je velká škoda, byla by to jistě krásná dominanta města, je na něj vidět ze všech stran.
Zámecká hospoda byla zrovna zavřená, zvenčí vypadala pěkně. Ale koukala jsem, že jsou ve městě ještě i další restaurace a snad i palačinkárna, v létě to tam bude asi samá kavárna se zahrádkou, musí tam být dost turistů a hlavně cyklistů.
My jsme se prošli po náměstí a pak alejí Johanky z Rožmitálu, kde stojí i finalistka ankety Strom roku z roku 2006 - lípa malolistá. Zašli jsme i ke kostelu ve Starém Rožmitále a na hřbitov.
Mít víc času určitě jsme navštívili i muzeum a více se prošli po městě a bývala bych ráda zajela i do nedalekého Nepomuku. Tak tam příště.

kostel sv. Jana Nepomuckého

zámek

Zámecká hospoda

Cvokařské muzeum

alej Johanky z Rožmitála















kostel Povýšení sv. Kříže






















Doma jsem musela upéct perník, protože klukům vyhládlo a Muž dostal k večeři chuť na sladké. Je se šípkovou marmeládou a krájela jsem ho ještě teplý, takže se trochu zdrcnul. Poručili si ho s kakaem.
A jako bolestné kluci ke knížce, plakátu, plackám a filmu dostali ještě audioknížku a pexeso Zahrada.
Moje bolestné představuje tištěná kniha Staré pověsti české a moravské, od Aleny Ježkové, s ilustracemi Renáty Fučíkové. K narozeninám jsem dostala audioverzi. Ta tištěná už se asi nedá sehnat, já jsem měla štěstí na jeden kus. Takže velká radost :-)
No a klukům je evidentně už dobře, už tvoří :-)





Ať se vám všechny nemoci a jarní únava vyhnou!

6 komentářů:

  1. Moje rodné město :-) Jezdíme tam za babičkou a dědou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové rodné město je radost :-) Uvítám tipy, pokud je tam něco zajímavého, co jsem třeba zapomněla zmínit, nebo o čem se moc neví (a proto jsem se o tom nikde nedočetla). Nebo na nějakou osvědčenou kavárničku apod. Děkuji :-)

      Vymazat
  2. Hezky jste se vyvetrali! Ja uz po poslednich trech tydnech take chapu, co je to za peklo byt porad doma, uff. Ted uz lepsi, huraaa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a nám to naopak zase začíná - staršímu o víkendu začaly vyskakovat neštovice, to bude tak 14 dní, a pak si to asi zopákneme s mladším :-( Ale lepší než být doma zavření v létě.
      A co vy, co vám bylo?

      Vymazat
  3. krásný článek, krásný výlet... také všude tam, kam dojedeme navštěvuji místní kostelíky, mám to ráda.
    i Vám přejeme hlavně zdravíčko a těším se na další příspěvek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My teda všude ne, protože nejsme věřící, a tak si tam připadáme nepatřičně. Ale je fakt, že většinou je ten kostelík takovým středobodem a poutá pozornost. Když je otevřený, ráda nahlédnu. Ač ateista, interiéry kostelíků mě přitahují a obdivuji je.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář :-)