Zima na krku

a k úplnému bosochodectví jsme se přeci jenom ještě nedopracovali, takže máme za sebou další kolo výběru barefoot bot.

Tuhle sezónu to bylo obzvlášť vyčerpávající. Nejenže mají oba kluci širokou nohu typu ploutev (široká v prstech, úzká v kotníku plus nízký nárt) s dominantním palcem, ale Eliáš se navíc přehoupl přes magickou hranici konfekční velikosti 30 a v této kategorii je výběr bot velmi, velmi omezený.

Na mírnou zimu jsem počítala stejně jako loni s Feelmax Vuoma (psala jsem o nich v článku tady), loni se nám osvědčily. Jenže se s blížícím studeným počasím ukázalo, že při výrobě byla pokažena celá zakázka, tudíž Vuoma nejsou, budou někdy hodně později a ani to nebylo vlastně jisté.
Takže jsem hledala jinou variantu. Bavíme se spíše o přechodovém typu bot, s mírným zateplením, do zimy bez sněhu. Vzpomněla jsem si, že v létě jsem kdesi zahlédla ofocenou stránku z Vivo katalogu, kde byly dětské zimní boty. Dopátrala jsem se, že mělo jít o Vivo Primus Bootie, za pár dní jsem je objevila naskladněné na UK Vivo shopu, a tak jsem netrpělivě čekala, kdy je naskladní i v Čechách, psala jsem i přímo do obchodu. To už jsem měla zjištěné i alespoň přibližné rozměry a info, že jsou zateplené odspodu termovložkou a uvnitř celé boty je fleece. A taky že přestože nejsou celokožené, tak by ale měly být voděodolné.
Každý den jsem několikrát aktualizovala stránku českého eshopu, až se v něm konečně objeví, a když se objevily, tak jsem pro ně hned vyslala Muže.
Eliáškovi jsme koupili světlou variantu, Alánkovi tu tmavou. Bývala bych vzala oběma tmavou, zdá se mi praktičtější, resp. u té světlé jsem si byla vědoma, že asi světlá dlouho nevydrží. Ale mám pocit, že jim pořád kupuju stejné oblečení a boty, a tak jsem jednou už taky chtěla udělat výjimku :-) Navíc jsem se nemohla rozhodnout, jestli se mi víc líbí ty světlé nebo ty tmavé, a tak máme prostě oboje.
Rovnou teda napíšu, že jsem se u těch světlých ušpinění bála celkem zbytečně. Zatím jsou pořád čisté, a to v nich Eliáš běhal teď v těch blátivých dnech, i do mokré hlíny a podobně. Jdou totiž skvěle čistit. Hned po koupi jsem je ošetřila impregnačním sprejem Carbon Pro, to na tu jejich odolnost/údržbu asi mělo velký vliv.
Prakticky pokaždé je Eliáš zašpiní, někdo mu dupne na nohu, prolítne blátivou louží a podobně. Ale stačí je nechat uschnout a pak očistit kartáčem na boty a přísahám, že to jde všechno jako zázrakem dolů. Zvládnou i mokro bez problémů.
Klukům tedy na jejich typ nohou dobře sedí, jsou dost široké, mají dobrou špičku, dobře se jim nazouvají, přes kotník jdou hezky utáhnout (i když Eliáš má sucháče až na zem), jen ta gumička přes nárt je tam celkem na nic, mohla by být kratší a víc botu stáhnout.
Ohebnost se mi zdá krapet lepší než u nových Reno nebo Primus a na zimní boty je výborná, i když s Vuoma nebo loňskými Zeazoo se to úplně srovnávat nedá, jsou tužší. Ale jdou bez větší námahy ohnout všemi směry, i pod patou, a srolovat i „vyždímat“.
Uvnitř tedy mají Outlast termovložku, po celém vnitřku hezky silný fleece (třeba Vuoma mi tak dobře zateplené nepřišly), do tohoto počasí myslím úplně ideální. Kluci nemají ani studené ani zpocené nohy, za nás prostě ideál.
Zpracování taky fajn, musím zaklepat, ale my jsme nikdy s kvalitou Vivo neměli problém. Je však trochu vidět lepení a na jednom místě je míň husté prošití, ale jde spíš o estetický detail.
Suché zipy mají zapuštěná poutka, takže nehrozí vytrhnutí.
A tak jediné, co bych jim vytkla, že jsou vzadu na kotníku nepochopitelně vykrojené. Většinou pak mají kluci tu část nohy holou, protože většinu tepláků mají dole do manžety, nebo kalhoty mají většinou dole užší, tj. nepadají dolů přes boty.
Ale to je asi opravdu jediné jejich mínus - zatím. Máme je krátce.

  

 

Do mrazu a vysokého sněhu jsem letos počítala opět s loni prověřenými a perfektními Zeazoo Yeti (bližší info a víc fotek k nim najdete také v článku tady). Tedy počítala jsem s nim pro Alánka. U Eliáška jsem byla smířena s tím, že letos už mu velikost 30/31 nebude, a budeme tudíž muset vybrat jiné. Měla jsem tu totiž ty loňské, které měl Eliášek ve velikosti 30/31, která by měla mít vnitřní délku něco kolem 20 cm. Ale když se do nich letos před sezónou Eliášek obul, nebo když jsem do nich vložila vystřižený obkres jeho nohou, tak jsem viděla, že už v nich prakticky žádné místo nemá, a to měl nohu dlouhou 18,5 cm. Teď je otázka, zda prostě boty v této velikosti těch udávaných 20 cm nemají, nebo jim hodně moc místa ubere sheepskin, nebo jestli byly loni trochu menší, nebo jestli to měří úplně nadoraz až do špičky, která je ale mírně zvednutá... A tak jsem nevěděla, zda to risknout a objednat letošní model té samé velikosti, který kdyby těch 20 cm měl, tak by to byla značka ideál. Nebo objednat (což jsem s radostí během času zjistila) na míru šité ve větší velikosti přímo u výrobce. Velikost 32 ale měla mít už asi 21,2 cm, což by bylo až moc.
Proto jsem nakonec objednala tři páry - jeden pro Alánka, kde jsem měla o velikosti jasno, a dva pro Eliáška. S tím, že pak ten jeden Eliáškův pár prodám, ten, který mu nebude sedět.
Vymyšlené jsem to tedy měla krásně.
Měly tu být asi 14 dní od objednání, dorazily víc než po měsíci, ale s tím jsem od začátku počítala a navíc pořád ještě na ně není počasí, takže mi to nevadilo.
Objednala jsem původně zelené zipy, pak nám je změnili na tyrkysové, ani to mi nevadilo, vlastně jsem to i uvítala.
Nakonec jedny dorazily se žlutými zipy, ale ani to mi nevadilo, i se mi líbilo, jak k sobě ladí a že třeba zase nebudou mít oba kluci úplně stejné boty.
Eliáš si nejdřív vyzkoušel ty menší, které si skoro ani nezapnul s tím, že ho tlačí. Nijak jsem nepanikařila, s vědomím toho, že máme ty větší a že ty mu teda tím pádem budou krásně. Na délku by mu krásně byly. Kdyby ovšem v těch větších velikostech neměly úplně špatnou špičku :-( To jsem až do této chvíle netušila a kdyby mě na to bývali ze Zeazoo upozornili, vůbec bych je neobjednávala. Posuďte sami dle fotek.
V první chvíli jsem z toho teda byla absolutně zoufalá (proto ta sklenička na fotce).
Ale nakonec se to samozřejmě vyřešilo samo a hladce. Boty velikosti 30/31 jsem prodala (mimochodem, těch udávaných 20 cm prostě neměly ani ty letošní) a boty ve velikosti 32 mi Zeazoo bez vytáček vzalo zpět (velký bod pro ně, jsou to boty v podstatě na míru, a ty nelze jen tak vracet). Tratila jsem na tom teda několik stovek, ale ve výsledku jsem ráda, protože s touto špičkou bych je stejně za plnou cenu neprodala, jestli bych je vůbec prodala.
Ze Zeazoo napsali, že v těchto větších velikostech používají jiná kopyta. Tak pozor na to.

Eliášek tedy nakonec letos v zimě bude nosit Sole Runner Transition Vario 2 Kids. Nejsou sice kožené, ale věřím, že s dobrou impregnací sníh dají. Navíc jsou dost široké, Eliášovi dobře sedí, dobře se mu nazouvají, utahují, jsou měkké, ohebné, lehké, hezky zateplené (vložka je výjimatelná, takže se případně dají nosit i na jaře)... Zatím jsem nenašla žádné negativum. Až na jednu malou drobnost - prošívání na boku je na jednom místě vadné a nit se asi začne párat. Upozornila jsem na to hned prodejce, takže by nám je případně vyreklamovali. Ale já doufám, že se párat nezačnou a hlavně že to nebude mít nějaký větší vliv na botu, protože reklamujte boty uprostřed sezony.
Eliáš trochu válčí s tkaničkami, jsou dost dlouhé. Zastrkáváme je různě do boku, ale většinou se za chvíli uvolní a šlape si po nich. Budeme muset vymyslet, co s nimi.

Edit:
První zátěžovou zkoušku mají za sebou - vydržely déle než hodinu v čerstvém, tajícím i rozbředlém sněhu, nohy suché, teplé.

Sole Runner Puck po sezoně - jako nové

Na závěr ještě pár drobností na zimní sezonu - pro kluky vlněné Surtex ponožky, konkrétně Alice. Kupované na Bosonožce. Mají je tam rozdělené podle toho cm označení, které ale nesedí, doporučuji vzít o velikost větší. Na samotných ponožkách je pak uvedená konfekční velikost, která naopak odpovídá. Bylo by tedy lepší, kdyby na eshopu uváděli tu konf. velikost, ty cm jsou matoucí.

Pak je tam měřidlo Plus12, které jsem si konečně koupila. O jeho přesnosti si ale nedělám iluze, chce to trochu praxe (nebo aspoň pročíst pár diskusí na internetu, na co si dát pozor) a stejně pokaždé naměřím trochu jiný rozměr.

A pak ještě tři přípravky na nubuk, protože jsem dle fotek počítala s tím, že letošní Zeazoo Yeti budou velurové/nubukové. Tak jsem se na ně chtěla připravit. Ale že prý je to nakonec broušená kůže. Velur/nubuk/anilinová/broušená kůže je pro mě skoro jedno a to samé, španělská vesnice, tak hlavně aby tu sezonu přežily ve zdraví a je mi celkem fuk, co na ně ve výsledku naplácám :-)