Barefoot pro dospělé

(na úplný začátek se omlouvám za fotky, na kterých jsou bílé Motus - fotila jsem v podvečer a iPhone to prostě nevzal - upravit to neumím)

Letos na jaře konečně nazrál čas a došli jsme si k barefoot. Kupovali jsme spíše dětem, protože jim nohy, narozdíl od našich, stále ještě rostou, takže už jich za stejnou dobu vystřídali mnohem víc. Dospělácké jsou taky podstatně dražší, takže nešlo jako u dětí vyměnit jednou ranou celý botník. Ale zase nám, doufám, déle vydrží. I když je častým jevem, že se noha při bosé chůzi téměř vždy prodlouží a rozšíří - jak začne pracovat. Takže je dost možné, že boty, které si koupíte na začátku, vás budou za krátkou chvíli tlačit, nebudou tak pohodlné.

To byl i můj případ. Jako první jsem si koupila Vivobarefoot Penny Sedona. Koupila jsem si velikost 39, ačkoli do té doby jsem nosila spíše 38. Resp. velikost 38 jsem nosila před prvním těhotenstvím, po něm mi byly některé boty těsné, ale, což dnes nechápu, mi vůbec nedocházelo, nebo jsem nevěděla, že se mi nohy opravdu během těhotenství zvětšily. Nevěděla jsem, že se to děje a že je to normální. Začala jsem si tedy kupovat velikost 39, ale některé starší ve velikosti 38 jsem nosila dál, i když mě z nich bolely nohy. V té době jsem si ještě myslela, že to k botám prostě patří, že některé tlačí.
Zpátky k Penny - když jsem je poprvé obula, chtělo se mi brečet. Gumička na patě příšerně tlačila. A já jsem v nich chtěla za pár dní absolvovat svatbu sestřenice. Nakonec pomohlo chodit v nich pár odpolední doma v silnějších ponožkách. Gumička krásně povolila. Na svatbě jsem je měla od brzkého rána do "popůlnoci" a skoro jsem o nich nevěděla.

Nosila jsem je pak na jaře intenzivně, protože kromě nich jsem vlastně žádné BF boty neměla. Střídala jsem je pouze se svými Vagabond botkami.
Vagabond rozhodně nejsou barefoot, na to nemají dostatečně tenkou podrážku a navíc pod patou jsou široké (tzn. podrážka ani není stejně rovná). Ale bota jako taková je příjemně široká a když jsem je později položila na zem vedle Penny, překvapilo mě, že špičky obou mají stejný tvar.
Na jednu stranu plus pro Vagabond, ale mínus pro Penny, protože jakkoli je mám ráda, tak musím s odstupem času uznat, že na mou nohu nejsou úplně nejvhodnější. Jsou asi spíše na úzkou nohu. Ale podrážka je úžasně měkká, nejsou potřeba nikterak rozchodit. Po půl roce dost intenzivního nošení je ta vrchní část trochu zašlá, i když se o ně dobře starám, ošetřuji, čistím... Taky se mi na nártu objevila nějaká spodní nitka. Zastřihla jsem ji, tak doufám, že se to nebude nikde párat.

Tento typ Vagabond bot jsem si kupovala několik let po sobě a dívám se, že ho mají i letos. Tak třeba tip pro ty, kteří nechcete nosit přímo barefoot obuv, ale potřebujete širší pohodlnou botu.

A ještě k tomu střídání - pokusila jsem se po pár týdnech obout svoje Converse. Zpětně vím, že mě ve špičce tlačily odvždycky, po delších trasách mě z nich bolela chodidla. Ale když jsem si je obula teď, rychle jsem je zase vyzula. Ne, už se do nich nevejdu a nedokážu v nich chodit. A nechápu, jak jsem někdy mohla. Navíc mi na noze připadají opravdu divný.

Další moje boty jsou Camper Peu Cami. Opět jen tato řada je barefoot (ještě po vyndání originální stélky - já je tedy nosím bez ní, lze ale nahradit nějakou velmi tenkou, netvarovanou - např. v DM drogerii takové prodávají, dělají i černé). Koupila jsem si je už ve velikosti 40. První obutí byl trochu šok. Byly to pro mě obrovské lodě, připadala jsem si v nich jako klaun a že v nich chodím plácavě a dělám hrozný rámus. Je to ale jen o zvyku.
Momentálně jsou to moje nejpohodlnější boty a chci si pořídit další, možná už teď zimní. Kluci je mají taky, chodí v nich moc rádi.
Bez stélky jsou velmi měkké, ohebné do všech stran. I svršek je velmi příjemný, kůže rychle povolila, na noze botu nijak necítím, nikde mě netlačí. A přitom mi sedí perfektně. Dle zkušeností ostatních jsou kvalitní a vydrží hodně. Já jsem jen nezvolila úplně nejpraktičtější barvu, už jsem jim pár šmouh pořídila, ale s tím jsem počítala. Když mně se tak líbily! :-) Další budou nějaké tmavší, hladké.

Tady jsem se v nich prošla mokrou trávou. Vlhké skvrny byly během pár minut suché. Chodila jsem v nich už i v dešti a vodu nepropustily. Mám je tedy naimpregnované.
Na fotkách to vypadá, že mi odstávají z boku kolem kotníku. Je to spíš jen optické, tím, jak jsou řešené. Celkově mi kolem kotníku sedí výborně. Na noze se při chůzi nijak neposouvají. A případně se dají tkaničky utáhnout.

Pak už jsem začala řešit letní obutí. Musím říct, že nabídka BF sandálků, které by byly spíš elegantní než sportovní a daly se nosit i k sukni, je dost omezená.
Zaujaly mě Vivobarefoot Pandora, ale v té době se mi nikde nepodařilo sehnat mojí velikost.
Nebo také sandálky od rodinné firmy The Drifter Leather (momentálně toho teda na stránce příliš nemají, jinak je jejich nabídka hodně široká a šijí boty na míru, tj. zcela dle vašich požadavků - délka, šířka, síla podrážky, barva atd.) anebo od Zeazoo. Ti také v současné době dámské boty v nabídce nemají. Každopádně ani jedny jsem nakonec nekoupila, protože dodací lhůta byla nejasná a řešit ještě případné zasílání zpět, výměnu, úpravy... do toho se mi pouštět nechtělo. Teploty už byly letní.
Ukvapeně jsem koupila Amazonas sandálky. Koupila jsem je v obchodě s barefoot obuví, byly prezentovány jako barefoot. Vzhledově nejsou úplně můj styl, zejména ty kamínky, to vlastně nenosím vůbec. Ale na fotkách vypadaly na noze hezky, vypadaly, že budou lehoučké, tak jsem to prostě riskla. Přinejhorším v nich odchodím jedno léto.
Bohužel nebo bohudík mi vůbec neseděly. Kamínky byly ve skutečnosti příšerné, navíc na botě nedržely rovně. Podrážka je z jakéhosi eko materiálu, ale pásky jsou gumové/plastové, na noze dost nepříjemné. A do BF mají tedy asi dost daleko, podrážka se dá sice ohnout a srolovat, ale mohla by být mnohem tenší. Špička taky nic moc. Pod patou mě tlačilo zakončení pásků. Navíc byly dost těžké.
Vrátila jsem je.

A pak se mi do cesty připletly sandálky Olies :-) Česká ruční výroba, kvalitní příjemná kůže, měkoučké jako obláček. Se Sandrou je navíc moc příjemná komunikace, je velmi vstřícná.
Sandálky mohu doporučit všema deseti! Jsou moc pohodlné, perfektně zpracované, vzhledově velice jednoduché, což mi maximálně vyhovuje.
Sandálky jsou dělané na míru, ale protože Sandra žije od nás přes půl republiky, tak jsme samozřejmě vše domlouvaly přes internet. Nebyla tedy možnost před ušitím vyzkoušet. Kůže časem trochu povolí, na což ale Sandra upozorňuje, a radí tedy měřit nohu, zejména v oblasti prstů, opravdu natěsno. To jsem samozřejmě udělala. Přesto mám po létě pocit, že by špička mohla být trochu užší, více kopírovat moje prsty. A také mám trochu delší pásek za patou, takže se mi nohy v sandálkách sesunou trochu na stranu. Z nohy mi nepadají.
Každopádně se Sandrou nebyl nejmenší problém domluvit se na dodatečné opravě. Zdá se, že letošním teplým dnům odzvonilo, a proto je budu posílat zpět, na úpravu. Rozhodně je nechci vracet, protože jsou perfektní!

V létě jsem si koupila taky boty do vody v Decathlonu. Předesílám, že jsem celkem barefootový snob a nehodlám o kdejakých botách tvrdit, že jsou v pohodě, jen abych si to obhájila. Vím, že tyto rozhodně barefoot nejsou. A že hodně lidí jim nemůže přijít na jméno. Ale! Boty mají super měkkou podrážku. Špička není ideální, ale koupila jsem si je s nadměrkem, navíc svrchní látka je hodně flexibilní, bota mě prostě nikde netlačí, prsty mohu zcela volně hýbat. Přesto mi boty na noze nelítají, dobře se nazouvají. Stélku jsem z nich vyndala, protože se mi posouvala. Bez ní mají podrážku opravdu tenkou. Nekupovala jsem je s tím, že jsou barefoot, ale prostě jako boty do vody. Mile mě překvapily. 

Nosila jsem je, když jsme byli na začátku července pod stanem, ráno, když byla rosa, a večer, když bylo chladno a seděli jsme venku. Klasicky s bavlněnou ponožkou. Noha se mi nepotila. Rosu taky vydržely. 

Teď je nosím na zahradu a na kratší procházky do lesa, protože BF tenisky jsem si ještě nevybrala.

Muž má boty zatím troje. A všechny od jedné značky :-) 

Jeho první byly Vivobarefoot Ra. K našemu překvapení si koupil velikost 45, ačkoli běžně si do té doby kupoval 42. Ale nutno dodat, že Viva mají to číslování jednak posunuté, jednak neplatí, bohužel, že jedna značka = jedna velikost. 

Moc moudra jsem z něj nedostala. Vím, že se mu líbí a dobře se mu v nich chodí. Tedy vlastně byl z nich nadšený. Nezapomenu, jak se tvářil, když je prvně obul a když je prvně vyzkoušel v terénu :-)

Navíc se mu hodí i ke kalhotám a košilím do práce. Ke společenskému oblečení.

Vlastně si vybavuji, jak se pak z Ra přezul do bot do práce a nadával mi. Boty, které měl tehdy do práce, už samozřejmě od té doby vnímá jako úzké a nepohodlné. 

Druhé jeho boty jsou Vivobarefoot Porto. Koupila jsem si je i pro sebe - mám je taky ve variantě Tan. Normálně si stejné boty nekupujeme, ale tady nešlo odolat. Jsou nádherné v pánské i dámské verzi.
Jsou ručně vyráběné v Portugalsku a ta ruční výroba je na nich znát. Ra jsou krásné, ale s Porto se nedají srovnávat. Podrážka je zpočátku tužší, ale po pár nošeních změkla a rozchodila se. Změkla i samotná svrchní kůže. Taky jsem s díky té tužší podrážce naučila hezky našlapovat a klást nohu, jak se má. Předtím jsem - přiznejme si to - často na správnou chůzi zapomínala a dupala přes patu.
Hodně mě baví, když nastoupím do auta a Muž po čichu pozná, že mám Porta :-D Nádherně voní! A jsou krásně elegantní, dámy by je jistě mohly nosit i k sukni.

Každé jsou z trochu jiné kůže, Muž je má spíše lesklé, moje jsou matné. Krásné jsou oboje. 

Neplatí ale, že pánské by byly lesklé a dámské matné, je to spíš sázka do loterie.

Asi po měsíci občasného nošení

Muž je může nosit do práce i k džínám.

Dámské

Třetí Mužovy jsou Vivobarefoot Motus. Má je teprve krátce, ale chůzi v nich si také moc pochvaluje. Měl je na noze teprve asi dvakrát, podrážka zatím nejde moc ohnout, zejména uprostřed - je na vnitřní straně vyvýšená.

Taky jsme si vzpomněli, jak si vždy kupoval do práce klasické společenské boty, preferoval ty s koženou podrážkou, protože déle vydržely a byly mu příjemnější. Každopádně to byly typické úzké papriky. A jak vždycky ty nové boty musel rozchodit, jak ho bolela chodidla, měl otlaky, odřeniny... Teď už nechápu, že to tak má drtivá většina společnosti, že jim přijde normální, že se nové boty musí vyšlápnout. Vzpomeňte si, jak vás kolikrát bolí nové boty, a uvědomte si, že zřejmě úplně stejně to bolí i malé děti :-(
No ale tak na tohle u BF bot můžete zapomenout. Leda by vám nějak neseděly, byly by vám úzké, malé, nebo máte třeba příliš široký kotník, nebo naopak by vám byly široké a přidržovali byste si je instinktivně prsty. Takové boty byste ale měli vrátit a vybrat jiný typ, možná jen zvolit jinou velikost. Předpokládejme ale, že vyberete ty správné boty - není potřeba si je nijak rozchodit, maximálně tak nechat trochu změknout podrážku.

Níže malé srovnání našich bot.

Vivobarefoot Porto M a L, dětské: Froddo, 2x Livie & Luca a Tikki - Tikki jediné jsme nechali, ostatní troje dětské jsme vraceli, příště napíšu více

Porovnání tvarů jednotlivých bot

Stélky v jednotlivých Vivech - Porto bez stélky

Objednávala jsem si ještě na léto balerínky od Rachell. Vypisuje na ně jen jednou za čas pořadník a podařilo se mi do něj dostat. Ovšem zafungoval nějaký šotek, prostě mě nezastihl její email, že už jsem na řadě, a já jsem dál trpělivě čekala, až už bylo léto skoro pryč. Dohodly jsme se tedy, že mi balerínky ušije příští rok na jaře. Tak mám dost času si asi tak 200x rozmyslet, jaké vlastně chci, protože má na výběr hodně barev a provedení.

Zdroj: FB Rachell

Zdroj: FB Rachell

Zdroj: FB Rachell

Už se nám botník pěkně rozrůstá :-)

Jak je vidět na fotkách, mám vlivem nošení špatné obuvi dost křivé prsty. Moje máma a babička mají taky haluxy. Do jisté míry je to prý dědičné, ale z velké části způsobeno jistě nevhodnou botou.
Zhruba po půl roce bosé chůze sama pozoruju, že se mi nohy lepší. Nejde jen o chodidla, ale o celé nohy. Ono to jde tak nějak všechno ruku v ruce :-D
Kromě toho, že se snažím zlepšit postavení prstů na nohou, předcházet haluxům, potřebuji si vytvarovat příčnou klenbu, rozhýbat palce, tak docházím také na fyzioterapii, kde si rovnám záda a celkové držení těla, učím se správně dýchat. Mám pocit, že jsem celý život žila úplně nakřivo a přidušená :-)

Fyzioterapeutka mě naučila spoustu cviků včetně těch pro chodidla. Používám k nim malé pomůcky, pěnové a masážní míčky, tužky, papírové kapesníčky, drobné hračky nebo teď třeba kaštany, ořechy... A taky balanční prvky, naše houpací prkno nevyjímaje :-)
Fitball mám zase na posilování a uvolňování zad.
Taky si hledám různá videa a články - zaujaly mě třeba tyto a tyto.

Že je trend bosého chození na vzestupu, dokazuje i reklama na Rajec. Musela jsem si ji hned najít na internetu, abych si mohla záběr zastavit a ujistit se, že mě nešálí zrak. Ale ano, paní opravdu běhá stylem bosonohých běžců a na začátku si obouvá barefootové boty, jsou to určitě Vivobarefoot, podle mého Trail Freak. Reklama mi zároveň přijde "lehce" podprahová - vidím tam spoustu "V".


Nedávno jsme tedy konečně dořešili podzimní obutí celé rodiny (o dětských podzimních napíšu zase jindy) a už abychom skoro vybírali zimní. Vlastně je vybírám už od léta :-)

O dětských BF botách jsem psala tady.

Jdu cvičit nohy :-)