úterý 14. července 2015

U babičky, u dědy

Babiček, dědů a prababiček máme několik. Jsme rozvětvená rodina a taky někteří jsou rozvedení a znovuženatí, takže máme ještě i ty nevlastní.



Máme babičku hořejší a dolejší (tedy dolejší nás před Vánoci opustila, bylo jí bez měsíce 90 let), dědu hořejšího, babičku pražskou a nučickou, babičku Andělu, dědu Karla... A u všech je to fajn :-)

U babičky pražské máme Lettynku, vypadá krvelačně, ale můžeme na ní dříví štípat. Taky tam můžeme spát, jak se nám zachce, a můžeme se vozit výtahem. To doma nemáme :-)


U babičky nučické (prababičky) chodíme pracovat na hřiště, krmit kachny, děláme bubliny a pomalu je nás čím dál větší parta - a to ještě dva trpaslíci chybí.


K babičce a dědovi chodíme zalévat zahradu a na palačinky a můžeme tam úplně všechno!



K dědovi jezdíme řádit do velkého bazénu.







Voda unavuje.


Kromě velkého bazénu má děda velkou zahradu a v ní spoustu ovoce.


Z borůvek je skvělý koláč :-)


Kdybych mohla vrátit čas a být znovu malá, užívala bych si to u babiček a dědečků ještě víc, než jsem si to užívala. A taky bych je častěji navštěvovala, když už jsem byla starší a oni postupně odcházeli.

A svým dětem přeju, aby měli tak krásné dětství, jako jsme měli my s našimi prarodiči.

2 komentáře:

  1. Já taky moc ráda vzpomínám na dětství u babičky a dědečka. S dědečkem jsme chodili každý den na špacír, učil nás poznávat stromy, květiny, ptáky a zvířata, jak se chovat v lese, vždycky nám udělal z větve hůl a za odměnu půjčil dalekohled, někdy jsme si po cestě rozdělali oheň a opekli buřty, někdy jsme chodili obstarávat lesní zvířátka, někdy nás vzal ke známému ke koním, ale museli jsme i pomáhat sklízet seno a obilí, sázet a vybírat brambory, za odměnu jsme se svezli na traktoru, s babičkou jsme obstarávali zvířátka na dvorku...strašně moc mi ten čas s nimi dal, jen jsem to většinou ocenila až poslední dobou, co mám vlastní děti...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No tak to je nádhera!
      Nám se babičky s dědečkama taky věnovali, ale třeba tohle chození po lese jsem vždycky záviděla bratranci a sestřenici, to s nimi provozoval jejich děda na Sázavě. Vymyslel si skřítka a k němu příběhy, občas předem v lese něco nachystal, jakože to tam má skřítek, a tak. Chodili stavět mlýnky na potok... My jsme se většinou drželi u babičky v kuchyni, s dědou na zahradě, u králíků, u slepic... Ale zase jsme třeba prohlíželi fotky, četli jsme si a měli jsme takovou tu pohodu.
      Nádherné dětství jsi měla. Škoda, že k tomu člověk dojde až v dospělosti :-) Ale asi to tak má být :-)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář :-)